25ZOBRAZENÍ


Škoda, že si nepamatuju, jak jsem vnímala svět, když jsem se učila chodit. Myslím, že se mi musel jevit obludně velký a složitý.

 

Včera jsme šli se synem na plavecký bazén. Cesta vede do kopce. Vybavilo se mi, jak jsem jednou jako malá lezla do téhož kopce snad hodinu. Připadal mi naprosto nekonečný a každý krok jsem okecala a ořvala. Divím se, že jsme na plavák tenkrát došli, z odstupu obdivuji trpělivost svého tatínka. Včera bych ten kopec ohodnotila jako „vždyť to auto na trojku musí vyjet“. Naštěstí syn komentoval projíždějící auta a nevnímal, jestli jde nebo stojí.

Her pro opravdu malé děti je málo a špatně se vymýšlejí. Myslím, že zásadním důvodem je právě ona odlišnost vnímání světa. Batolata se navíc dovedou soustředit opravdu jen pár minut, takže nečekejte, že u sebelepší hry vydrží hodinu. Dobrá je každá, která zaujme. Vynikající je naopak to, že malé děti rychle zapomínají a hračku jim můžete nabízet opakovaně hned druhý den. Co jsem dělala s kluky, když jim bylo rok – dva?

1. Krabice s materiálem

Děti hodně vnímají hmatem a zrakem. Měla jsem průhlednou, větší plastovou krabici. Do ní jsem shromáždila pár hodně odlišných věcí od jednoho tématu.
Třeba trávu, plastová vajíčka, figurky kuřátek, plyšového zajíčka, proutěný košíček na vajíčka.
Nebo na Vánoce polystyren (sníh), vatu, kus vánočního řetězu, uzavřenou krabičku s dírkami a františkem uvnitř (jde i pot-pouri), dřevěné sáňky (model – hračka), větvičky smrku.

Je dobré přidat pár misek, lžiček, naběraček na přebírání a třídění materiálu. Děti si to nějak přeberou po svém, občas si ještě něco přidají a vydrží při této volné hře celkem dlouho. Raději všechno rozložte na hladké podlaze, lehce všechno uklidíte. Jestli si mimina ještě všechno strkají do pusy, musíte neustále hlídat.

2. Malé předměty do velkých

Báječné cvičení jemné motoriky. Jakmile dítě zvládá chytnout menší věc mezi palec a ukazováček (tuším se to nazývá nůžkový úchop), můžete mu nabídnout:
- nalámané špejle a prázdné PET flašky nebo jiné plastové nádoby.
- chlupaté drátky a cedník obrácený dnem vzhůru. Zastrkáváním barevných drátků do dírek vytváří dítě abstraktní dílko.
- větší krabice s vystříhanými výřezy a víčka od zavařenin. Výřezy mají tvar úzkého obdélníku a jsou v různých úhlech. Pro dítě není zrovna jednoduché nasměrovat víčko tak, aby propadlo.

3. Kuk

Už mimina zbožňují, když se schováte za svetr a pak na ně bafnete. Existuje bezpočet variací.

  • Můžete pod deku schovat oblíbeného mazlíka a nechat dítě, aby ho objevilo.
  • Pod jeden ze dvou – tří stejných kalíšků schováte před očima dítěte čokoládu. Kde je? Přesuňte jednou kalíšky. Kde je? Takové skořápky pro totální začátečníky :-)
  • Schováte něco atraktivního do dlaně a necháte dítě vybrat jednu z vašich dlaní.
  • Seženete plastovou krabičku od vlhčených ubrousků. Svážete uzly do dluhatánského provazu zbytky stuh, látek, provázků. Vzniklou šňůru složíte do krabičky a jeden konec protáhnete otvorem nahoře. Dítě táhne, co chvíli se objeví jiný provázek, navíc musí vynaložit určitou sílu na protažení uzlíků.

4. Maňásci

Oba synové měli moc rádi maňáska kačenky. Navlékla jsem ho na ruku, změnila hlas. Sice nechápu, jaký je v tom rozdíl, když je lechtá mamka a kačenka nebo když mamka hledá jejich ruku – nohu – ucho a když hledá kačenka, ale s maňáskem jim to vydrželo vždycky déle.

5. Překážková dráha

Využívám dodnes hlavně v zimě, kdy moc možností vybití přebytečné energie není. Prostě nějak postavím nábytek kol dokola obýváku a s plyšákem předvedu, kudy kam. Zahrnuje přelézání konferenčního stolku, plazení pod několika židlemi, seskok z gauče do polštářů a přeskok svázaného sběru. Někdy taky koulíme balónek na PET flašky s trochou vody (kvůli stabilitě), chodíme po nataženém švihadle. Vynalézavosti se meze nekladou.
Uspořádejte závody plyšových zvířátek. Dítě běží pokaždé s jiným plyšákem, vy stopujete čas ležíc na pohovce :-)