24ZOBRAZENÍ

Asi před rokem jsem se začala trochu víc zajímat o Montessori pedagogiku. Na první i druhý pohled všechno vypadalo příšerně složitě. Ale čím víc jsem se pokoušela vést děti podle Marie Montessori, tím více jsem chápala, co tím myslí. U pedagogiky možná více než v jiném oboru totiž platí, že co si nevyzkoušíte, to nevíte jak a jestli vůbec to funguje. S postupujícím časem se více a více skláním před moudrostí oné paní.

Ovšem současně vyznávám názor, že na to, aby člověk uplatňoval Montessori metody nemusí být akreditovaný pedagog a dokonce ani nemusíte dítě zapsat do soukromé a pekelně drahé alternativní školky nebo školy. Základy, na kterých tento alternativní vzdělávací přístup stojí, totiž stačí aplikovat doma, abyste viděli a pochopili rozdíl.

Jaké zásady doma prosazuju?

 

1.  Pozorujte a respektujte své dítě

Nevěřím na UFO a univerzální vzdělávací programy. Každé dítě je unikát, vyvíjí se jiným způsobem. Naprosto jasně to uvidíte, když máte více dětí. Co funguje u jednoho, to u druhého nemá šanci. Někdo rád vdolky a někdo holky.

Že všichni v okolí už jezdí na kole a váš miláček zatím odmítá sednout byť jen na odrážedlo? No a co. Srovnávání je zlodějem radosti. Nenechte se o ni připravit. Pozorujte své dítě při spontánní aktivitě. Na základě tohoto pozorování pak vymýšlejte, k jakému učení dozrál čas.

2. Umožněte dítěti svobodný pohyb a možnost zkoumání a zkoušení

U hromady věcí vůbec být nemusíte. Stačí připravit vhodné a bezpečné prostředí a dítě se dovednost naučí samo. To předpokládá mít

  • vhodné pomůcky pro děti (nepříliš těžké, nerozbitné, vizuálně přitažlivé),
  • pokojíček uspořádaný tak, aby dítě dosáhlo na většinu polic, protože nikoho nebaví neustále žadonit o asistenci,
  • pořádek ve věcech, protože i největšího vytrvalce odradí půlhodinové hledání všech dílků puzzle.

3. Předškolák se učí tak, že dělá

Zapomeňte na abstraktní konecpty a teorii univerza. Při učení zaměstnejte hlavně jeho ruce. Musí zkoušet, musí o tom mluvit. Jedině tak to pochopí. K učení patří chyby, protože díky chybě dítě ví, kde je hranice mezi správně a špatně.

4. Nevyrušujte ho

Snažte se zaměřit dítě na jednu věc, nemíchejte několik věcí dohromady. Právě tento princip zdůrazňují speciální Montessori hračky. A když už se zabere do práce, nechte ho pracovat, povzbuzujte jej ať samostatně dokončí práci. Osobně se snažím nevnucovat, pokud syn vyloženě nepožádá o pomoc.

5. Předveďte, jak je to správně

Včera jsem synovi vytkla, že si lije do sklenky půl sirupu a půl vody. Vyčítavě odpověděl: „Ale já nevím, kolik je málo.“ Přiznávám, nenapadlo mi ukázat, kam má sahat sirup ve skleničce. Místo toho jsem kritizovala. Správně je nepředpokládat nic, všechno předvést tak jasně, jak je to jen možné. Pro vysvětlení určitých vlastností je dobré nechat je vyniknout ve spojení s protiklady. A pak nechat dítě, ať si to samo vyzkouší, pojmenuje a popíše.

Asi nejstrašnější je, když matka má naprosto přesnou představu, jak by daná věc měla proběhnout nebo se udělat. Zaúkoluje dítě popisem výsledku. A pak ho neustále opravuje, aby se trefil do její perfektní představy o posloupnosti a provedení činností. Končí to hádkou, vzdorem, házením pastelek a podobně.