19ZOBRAZENÍ

Láska i hory přenáší, ale což teprve cholerici! Mám doma dva, i když by se oba do krve přeli, že to není pravda. Nad starším už jsem zlomila hůl a trvám jenom na tom, že vztekat se chodí do sklepa. U syna si říkám, že bych ho mohla naučit své silné emoce zvládat. Což se lépe řekne než udělá, obzvláště když mám jen matnou představu, co se v něm vlastně děje. Já sama totiž jsem někde na hranici mezi sangvinikem a flegmatikem. A s postupujícím časem jsem čím dál větší flegmatik. Jeho výbuchy nálad nahoru-dolů už na mě v nejmenším nepůsobí. Jenom mě strašně unavuje je kompenzovat. Já se totiž nesmím nechat ovlivnit synovým výlevem, ale naopak musím svůj klid přenést na něj. Jaká by to byla úleva, kdyby se naučil uklidnit sám!

Tak jsem včera brouzdala internetem s heslem „jak odnaučit dítě vztekat se“ a tomu podobné. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí a z několika „her“ na zvládání emocí jsem vytvořila vlastní, předškolní verzi.

Předně celý ten problém se silnými emocemi je mnohem složitější. A nemusí to být jen vztek, ale třeba nadměrná citlivost – lítostivost, permanentní přehnané nadšení atd. Nejsem speciální pedagog, tím méně neurolog, tak zkusím základ popsat co nejjednodušeji. 

Silné emoce s chabou schopností je zvládat zapadají do celkové poruchy tzv. výkonnostní funkce mozku.  Tyto procesy, které sídlí kdesi v předním frontálním laloku, umožňují kontrolovat sám sebe a okolní zdroje tak, aby bylo dosaženo výsledku. Celkem zajímavá informace je, že porucha je do jisté míry dědičná, obzvláště ohrožení jsou prvorození synové.

Zde je popis několika výkonnostních funkcí. Pokud je pozorujete u svého dítěte, partnera nebo sebe, nepropadejte malomyslnosti, protože je možné se na poruchu zaměřit a naučit se ji zvládat.

  • Sebekontrola – Schopnost zastavit své jednání v adekvátní čas, včetně přerušení činnosti a přehození výhybky myšlenek. Opakem sebekontroly je impulzivita, kdy máte jen chabou schopnost zdržet se jednání na základě okamžitého impulsu. Jednáte tedy impulzivně.
  • Zamýšlená změna – Schopnost volně se pohybovat z jedné situace do ruhé a flexibilně přemýšlet nad následky svého jednání.
  • Kontrola nad emocemi – Schopnost odstupňovat emoční reakci kontrolou svých pocitů. Můžete si to představit jako vládu filozofa nad pračlověkem.
  • Iniciace – Schopnost začít úkol nebo aktivitu. To znamená schopnost nezávisle generovat nápady, adekvátní reakce a vhodné způsoby řešení.
  • Krátkodobá paměť – Schopnost udržet v paměti informaci za účelem dokončení úkolu. Krátkodobá paměť je to, co používáte právě teď, když čtete. Držíte slova v paměti a přemýšlíte o nich.
  • Plánování a organizace – Schopnost identifikovat, naplánovat a řídit momentální a budoucí úkoly včetně odhadu času pro dokončení.
  • Organizace zdrojů – Schopnost udržet pořádek ve věcech, na pracovišti
  • Schopnost nadhledu nad sebou samým –  Schopnost uvažovat o svých vlastních pocitech a výkonu za účelem jejich zvládnutí a kontroly.

U dětí lze tyto funkce zlepšovat cílenou hrou. Především je třeba se zaměřit na jasný začátek, definici řešení nebo pravidel a jasný konec hry. Po skončení aktivity se s dítětem velmi jasně rozhodněte, co budete dělat teď (zamýšlený přechod do jiné situace). Snažte se s dětmi vždy úkoly dotahovat do konce včetně následného úklidu. Tyto děti potřebují pevnější řád a pravidla, protože jinak upadají do chaosu, se kterým si neumí poradit. Pomáhá jim zavčasu oznamovat změnu aktivity a další plány na tento den, používejte co nejvíce smyslů pro předání instrukcí. Nestačí jen říct, ukažte jim obrázek, předveďte jim to. Donuťte je uvažovat nad průběhem úkolu – co je cílem? jak to vypadá? čím začneš? co potom? a nakonec?

Děti s touto poruchou mívají někdy potíže rozeznávat emoce u ostatních i u sebe, což jim způsobuje problémy v kolektivu. Souvisí to s onou oblastí nadhledu nad sebou samým. Dnes se zaměřím přesně na tuto oblast.

Pracovní list hora vzteku

Vytiskněte si list, z okrajů vystříhejte obrázky.

1. Jak se cítí lidé na obrázku, jak bys pojmenoval onu emoci?

2. Jak se teď cítíš ty? Proberte všechny lidi v dosahu.

3. Rozděl obrázky na spíše veselé – spokojené (kladné emoce) a záporné, zlé.

4. Seřaď každou skupinu od nejslabšího pocitu po nejsilnější.

5. Vezměte si barevný „dort“. To je hora pocitů. Obvykle jsme tady dole v zeleném pruhu. Patří sem ty nejslabší pocity. Když se stane něco, co nás vykolejí ať už máme velkou radost nebo velký vztek, začneme se posunovat nahoru. A když to přepískneme, octneme se až na vrcholu hory, kdy už je strašně těžké si s tak silnými pocity poradit. Místo toho ony ovládají tebe.

6. Dokážeš přiřadit obrázky do jednotlivých pásem?

7. Někteří lidé dokáží až na vrchol téhle hory vyběhnout pěkně rychle. Najednou se smějí, najednou křičí, hned jsou v klidu. Jiným to trvá dlouho.

8. Dokážeš si vzpomenout, co tě v poslední době hodně „nakoplo“? Z čeho jsi měl velkou radost nebo naopak tě to strašně naštvalo? Nakresli to. Obrázky přilepím k levé straně hory, tam je cesta nahoru.

9. Je důležité vědět, jak se bezpečně dostat z hory pocitů dolů. Jak se uklidnit. Co ti pomáhá zklidnit se, kdy se cítíš prostě jen tak spokojený? Nakresli mi to. Obrázky přilepím k pravé straně hory, tam je cesta dolů.

10. Celou koláž přimagnetkujete na ledničku nebo jiné viditelné místo a průběžně doplňujete. Často také mluvte o svých emocích a ukazujte, kde jste cestou na horu a z hory, co pomáhá vám.