17ZOBRAZENÍ

 

Dobrodružství, které v bytě tolik neužijete. A to je BOJ s ostatními živými bytostmi.

 

1. žížaly – proti těm netřeba bojovat, všichni to víme. Jenomže – mně se prostě hnusí a to už odmalička. Když moje děti radostně sbírají žížaly na cestě a pak je nesou vítězoslavně do kompostu, trpím.

Nejhorší zážitek posledních dní bylo, když se mi při pobytu venku zapletla žížala do síťky na batohu, do té, co přiléhá k zádům. Zjistila jsem to, až když jsem baťůžek sundala. Tedy jsem minimálně půl hodiny šla a měla žížalu PŘÍMO na zádech. Jen tričko mě dělilo od intimního kontaktu kůže na kůži. Fůůůůj. A pak bylo potřeba žížalu vysvobodit. Opatrně jsem ji vyplétala klacíkem, šáhnout na ni nemůžu, zmasakrovat jsem ji nechtěla, i když hnusná, přece jen je to živá bytost, a bylo mi trapné žádat děti. Povedlo se, žížala snad přežila, chvíli se uraženě zmítala na zemi, ale pak někam zmizela.

 

 

2. slimáci – každý, kdo má zahrádku, by o nich mohl psát romány. Můj tatínek jim říká „bezdomovci“, aby bylo jasné, že ti s ulitou – domečkem – mu nevadí. O vztahu tatínka k neulitnatým bych se nezmiňovala, je sice plný vášní, ale spíše záporných až vražednch.

My se snažíme o jakési přirodní hospodaření, a navíc i ty slimouše považujeme za bytosti s právem na život, takže je pro nás nepřijatelné je solit, přelívat horkou vodou, nebo na ně stražit různé chemické pasti (navíc se ten jed pak splaví do půdy a bylo by po biozelenině). I když myslím, že Pepa (manžel) je občas, když se mé budhistické oko nedívá, s chutí rozmázne lopatou.

Bojujeme postřiky z šalvěje, prý jim smrdí, pak mechanicky – kolem záhonu sypeme popel a  skořápky od vajíček –  a pak máme JEŽKY. Ježci žijí někde ve dřevě, a je to cháska nevděčná. Místo tlustých chutných slimáků chodí na kočičí žrádlo. Poznám to velmi dobře, zaprvé je vždycky nakadíno na trase ježčí domeček – kočičí žrádlo, a zadruhé, když si jdu večer na dvůr pro prádlo, tak skoro pokaždé načapám ježka v kočičí misce.

 

3. housenky

S housenkama a mšicema bojujeme docela úspěšně pomocí kopřivové jíchy. To se natrhá kýbl kopřiv, kopřivy se zalijí vodou, kýbl se zadekluje a pak to týden kvasí. Výsledkem se zalévá, stříká a smrdí to tak, že se ani těm housenkám nedivím, že tam nechcou být. Divím se sousedům, že nám ještě nenadávají

 

4. myši

Na myši jsou kočky. Na vesnici je spousta polotoulavých koček. Držíme si je u baráku kočičím žrádlem. A navíc – jako bonus – si tím žrádlem vydržujeme i toho výše zmíněného ježka.

 

5. mravenci

Když s počínajícím jarem odtáhnou myši z baráku do polí, přitáhnou mravenci. Moje starší dcera radostně zpívá „mravenci už pracujou, holky sukně zkracujou“ (Svěrák, Uhlíř) a vynáší mravenečky po jednom, opatrně na papíru ven. Mravenci se zatím pokouší najít cestu k něčemu dobrému. Jediná prevence je – nemít nikde zbytky jídla. Jedna kapička marmelády nebo kousek masa na lince – a do rána máme mraveniště.

Každoročním cílem mravenců je najít a obsadit med. Nechápu, jak dokážou vlézt pod závit, ale jsou tam. Řešíme to tak, že hlavní rodinná zásobárna medu je u mých rodičů v paneláku, my máme doma vždy jen jednu sklínku k aktuálnímu použití, aby případná škoda nebyla tak velká. A ta sklínka je zavěšená u stropu v kotlíku. Tam ještě mravenci nevylezli.

 

6. mouchy

Je to trapné, ale máme pod stropem mucholapku. Na nic lepšího jsme zatím nepřišli, děti s plácačkou nám přišly příliš vražedné.