19ZOBRAZENÍ

Už týden chodím do zaměstnání. Hlavní pracovní úvazek s osmihodinovou pracovní dobou a hodinovou (!) přestávkou na oběd. Takže když započítám dojíždění, naštěstí nijak příšerné, tak se dostávám na deset hodin denně mimo domov.

Ano, je to změna. Najednou máte pocit, že na nic, ale vůbec na nic nemáte čas. Najednou musím plánovat čas strávený s dětmi. Po velmi dlouhé době jsem si musela sednout a utřídit si priority. Abych se z toho nezbláznila. Tuto techniku jsem se naučila na Lipnické škole. Pro mne před lety jeden z těchto kurzů měl zásadní životní význam.

Životní priority souvisí s rolemi, které každý z nás hraje. Bohužel málokdo na jevišti života má jen jeden part, takže rolí zastáváme rovnou celou řadu. Toto cvičení pomáhá uvědomit si, které role jsou pro mne osobně více a jiné méně důležité. Zabere někdy pár minut, někdy celý den přemýšlení.
Nastříhejte si deset papírků a na ně bez velkého dumání napište deset rolí, které v životě zastáváte. Například matka, partnerka, dcera, zaměstnanec, kamarádka, bloggerka,…..

Pokuste se papírky hierarchicky seřadit od nejpodstatnější role k té, bez které byste se klidně obešla (snacha?). Jde to i tak, že do rukou berete papírek po papírku a představujete si, že vám direktor divadla života tuto roli odejmul. Už ji nehrajete. Jak se cítíte? Čím víc vám chybí, tím je pro vás důležitější. Výhodou tohoto postupu je, že vás oprostí od toho, co vám vnucuje okolí jako žádoucí a jediné možné. Neexistují správné a špatné odpovědi. Tu hierarchii má každý v sobě jinak.

Někdy už jen takové poznání může být osvobozující a bolestné zároveň. Ať už jste o sobě zjistila cokoliv, neobviňujte se. Jste, jaká jste. Unikátní.
Krok dvě přepokládá, že máte diář se zapsanými aktivitami. Případně pár večerů stravte tím, že si ve stručnosti sepíšete, co jste dělala a zhruba jak dlouho to trvalo. Uvažujte, jak ta která činnost naplňuje vaše role.

A konečně porovnejte skutečnou náplň svého dne se svými rolemi. Kterou naplňujete vrchovatě a kterou naopak notoricky opomíjíte? Člověk o sobě zjistí zajímavé věci. Třeba, že bych měla častěji volat dědovi a méně se starat o zahradu. Že se o děti starám více než o muže…
Když pak posadíte děti před televizi nebo koukáte, na zanedbaný trávník, víte, že jste dělala, co jste mohla. Že jste se věnovala věcem, které jsou důležité.