15ZOBRAZENÍ

       

Že se děti nebijí, s tím dnes (konečně) souhlasí většina české populace. Jenom si nejsem jistá, jestli některé náhradní metody, které kreativní rodiče používají k vynucení své vůle, nejsou stejně potupné. Namátkou například dítě uřvat silou hlasu, zamknout ho do sklepa, vyhrožovat mu dětským domovem atd.

Tak co zbývá? Nechat si všechno líbit a čekat, až si na to dítě přijde (nebo nepřijde) samo? Moc se mi líbí přístup popsaný ve zde mnohokrát zmiňované knize Respektovat a být respektován. Zkrátka a jednoduše nechat na dítě dopadnout důsledky jeho rozhodnutí. Všude, kde je to možné. I tak ale spousta nepřístojností zbývá. Co s nimi? Jak z dítěte vychovat zodpovědného člověka a nezbláznit se? Jak s ním mít dobrý vztah všem nevyhnutelným konfliktům navzdory?

Všechny „tresty“ by měly splňovat tři předpoklady.

1. Souvislost

Následek, trest je nejlépe logickou součástí příčiny, nežádoucího chování. Je pitomost dítěti zakázat pohádky, když rozlilo kakao na koberec. Větší logiku dává požadavek, aby skvrnu vyčistilo, ať už samo nebo s pomocí rodiče.

2. Přiměřenost

Dává smysl, aby dítě vyčistilo onu skvrnu od kakaa. Nepřiměřené by bylo po něm chtít, aby vyčistilo celý koberec, případně taky vyluxovalo rovnou celý byt.
Trochu se mi vybavuje věta jedné mé příbuzné: „Dám ti bonbón, ale musíš být hodný.“ Schválně se dítěte zeptejte, co to znamená být hodný? A co si pod tím vlastně představují dospělí? A opravdu chcete, aby z dítěte vyrostla bezduchá loutka na dálkové ovládání?

3. Neponižující

Zjistila jsem, že musím naprosto jasně vysvětlit vztah mezi příčinou a následkem a ujistit dítě, že mi vadí následek a ne celé dítě. Jinými slovy, jsi skvělý kluk, ale nemám ráda bláto na koberci. To, že jsi udělal chybu, neznamená, že jsi celý špatný. Obzvláště můj starší syn je přímo děsivě vztahovačný, takže obvykle nepláče nad rozlitým mlékem, ale nad tím, že si připadá naprosto nemožný.

Základní „tresty“, které používám (nebo se o to alespoň snažím)

Nebránit dítě před následky jeho vlastních činů, podporovat jeho vlastní samostatnost

  • Poškrábala tě kočka, protože jsi ji dráždil? Pofoukám a vydezinfikuji, ale současně naprosto schvaluji jednání kočky. Je to tvoje chyba, ne kočky.
  • Rozlitá šťáva – nezbývá než najít hadr a utřít to. Příště si dáš větší pozor.
  • Bojíš se jet na kole z prudkého kopce? Když se na to necítíš, nedělej to, strach tě chrání, aby sis neublížil. Udělej to tak, aby ses nebál.
  • Zapomněl jsi vypracovat domácí úkol? Je správné, že jsi dostal trest. Nezbývá než to nějak dodělat a odčinit. Rozhodně tě nebudu litovat a s paní učitelkou si to musíš vyřídit sám. Ale pokud mě požádáš o pomoc, protože něco nevíš, můžeme se domluvit.
  • Když se synové ustavičně hádají, kterou pohádku si přehrají na DVD, tak nebude hrát žádná. Je to důsledek toho, že se nedokáží dohodnout. Své konflikty by měli zvládnout vyřešit sami.
  • To, že ti nevyšlo kapesné a že teď před kamarády vypadáš jako socka, je přímý důsledek toho, že jsi chybně rozvrhnul své výdaje. Chápu, že se cítíš hloupě, ale díky tomu příště zvládneš hospodařit s penězi lépe.
  • Pokud chceš stolovat jako čuně, nebudeš sedět s námi u stolu. Nemíním se na tebe dívat.
  • Když se budeš vztekat, že si nechceš čistit zuby, nezbude čas na pohádku před spaním.
  • Ano, vyžehlím ti hned teď oblíbené rifle, ale uděláš pro všechny snídani, protože obojí nestihnu.
  • Protože sis snědl celou čokoládu dneska, zítra na tebe už žádná nezbude. Na ostatní samozřejmě ano.
  • Buď budeš jíst to, co je na stole, nebo budeš mít hlad.

Pokud vyžaduješ extra zacházení, měl by ses také něčím odvděčit

  • Můžu místo tebe vyvenčit psa, ale ty místo mě vyneseš koš.
  • Koupím ti značkové tričko, ale budeš se podílet na jeho ceně ze svého kapesného.

Když někomu ublížíš, řekni promiň

Učím děti, aby se za své neadekvátní chování omluvili. Tím svou vinu zmenší, v některých případech zcela odčiní. Někdy je těžké něco takového říci, nabízím tedy alternativy, třeba
- Půjčit druhému svou oblíbenou hračku, kterou si vybere
- Udělat mu nějakou pochoutku na svačinu
- Pohladit ho

Stejně neznamená vždy spravedlivě

Starší syn má střevní chřipku a proto nemůže na večeři mít krupičnou kaši. Vyžaduje po mně, že ji bude mít zítra, ale jeho mladší bratr ne. Je to spravedlivé?
Dost jsem nad tím přemýšlela a došla jsem k názoru, že není. V podstatě bych druhý den trestala mladšího syna za to, že nemá chřipku. Vysvětlila jsem to takto:
Představ si hromadu zrní. Přijde myška, schroupe pět zrníček a s totálně plným břichem se odvalí do pelíšku. Pak přijde slon a sežere všechno ostatní, takže se také navečeří a spokojeně usne. Je to spravedlivé? Je. Spravedlivě znamená, že jsou oba spokojení. Ne, že oba dostali stejně.