18ZOBRAZENÍ

Rodič dítěte školou povinného se v dnešní době dost zapotí. Mluvila jsem minulý týden s paní, která pracuje jako asistent pedagoga na základní škole. Normálně řečeno se stará o jednoho lehce tělesně postiženého chlapce tak, aby zvládal vyučování. Podle jejího názoru ovšem učitelka tři čtvrtiny času tráví „umravňováním“ žáčků tak, aby jim vůbec něco byla schopná říci. Není divu, že slabší jedinci to vzdají a inteligentnější se nudí.

Momentálně mám ten dojem, že škola to řeší tak, že dítě dostane domácí úkoly k procvičení. Nezřídka ovšem danou látku vůbec neumí. Pokud pak v rodině není nějaký osvícenec, který si ještě pamatuje operace se zlomky a výrazy, případně vyjmenovaná slova, tak je na problém zaděláno.

Doba internetová přitom nabízí možnosti, jak si práci vyučujícího rodiče usnadnit. Třeba předpřipravené diktáty a příklady pro žáčky školou povinné.


Nemusíte přitom lovit z hlubin paměťových závitů rozdíl mezi bidlem a bydlem, případně studovat současnou verzi vyjmenovaných slov po B.  Stručné vysvětlení postupu a pravidel i správné řešení bývá součástí úlohy. Obzvláště pokud máte doma dyslektika, dysortografika nebo disgrafika, oceníte možnost vytištění diktátů s vynechanými místy na doplnění. Dis- se totiž díky tomu soustředí pouze na probíraný jev a nezatěžují se psaním a jinými problémy (háčky, čárky, posloupnost hlásek ve slově atp.).  Izolací jednoho jediného problému ho tak lépe a rychleji pochopí i se svým handicapem.

Většina dětí strašně ráda vyplňuje testy na počítači. Proč jim tu radost nedopřát? Když jsem se ptala jedné holčičky, proč mi klidně vypočítá příklady malé násobilky v počítačovém testu, ale nechce se mnou totéž psát, odpověděla mi:

„Na počítači chybu vidím hned a opravím si ji sama.“

Definovala bych to jako strach ze selhání, ale nejsem pedagog. Každopádně počítač dítě nijak nekárá, ani mu nevadí, že to vyplňuje už po desáté. Oproti rodičům má v tomto velkou výhodu :-)

U staršího syna vidím, že počítač jakékoliv probírané látce dodává nádech „fakt důležité práce“. Třídit barevné kostky by ho v reálu určitě už nebavilo. Pokud chci po něm totéž v rámci počítačové hry, bude u toho sedět klidně půl hodiny. Proč toho nevyužít v jeho prospěch?