30ZOBRAZENÍ

Podařilo se mi po dlouhé době jít do knihovny bez dětí. Díky tomu jsem se mohla zapovídat s paní knihovnicí. V knihovně skoro nikdo nebyl, tak jsme si fakt pokecaly. Vyprávěla mi o svých vnoučatech, které čas od času hlídá.
Mimo jiné poznamenala, že se děti vždycky těší na stalosti před spaním. Že i téměř pubertální vnuk si je nikdy nenechá ujít. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se přeslechla. Asi mělo jít o starosti, ne? Ale ona trvala na svých originálních „stalostech“ od slova „stalo se“.
To mě zaujalo natolik, že když jsem přišla domů, mé děti už byly umyté a v postýlkách. Zaklapla jsem pohádkovou knížku a také jsem jim zkusila nabídnout své „stalosti“.

Stalosti jsou jednoduše historky ze života rodiny. V případě paní knihovnice opravdu velmi rozvětvené rodiny čítající šest sourozenců, nepřehednou změť bratranců a sestřenic, potrhlé strýčky a tetičky a kupodivu i tři novodobé kronikáře. Pointou obvykle bývá něco nebezpečného, fatálního nebo humorného. Tyto historky ona sama zná od svého dědečka a ústní tradicí jsou předávané téměř sto let. Mezi příběhy jsou klasické „bestsellery“, jako třeba ta o sestřenici, kterou přejel vlak nebo příběh o dědečkovi, který na procházce se sáněmi ztratil vnučku. Našli ji spící ve fusaku v závěji u cesty.

Knihovnice také tvrdila, že děti se těmito historkami sami stávají vypravěči a pokračovateli tradice. Více si všímají toho, co prožívají, snaží se postavit děj s pointou, pokouší se srozumitelně předat své malé – velké příběhy.

Nejde ani pominout skrytě výchovný smysl reálných pohádek. Když víte, že na přejezdu, přes který denodenně chodíte zemřela vaše příbuzná, je to něco úplně jiného než když čtete o tomto nebezpečí v knížce.

Ze staršího syna v poslední době roste perfekcionista, který ovšem velmi špatně snáší své drobné nedokonalosti a prohřešky. Typicky:
Já: „Necházej to do vany.“
Syn: „Já jsem úplně k ničemu!“
Tak jsem mu vyprávěla o svých selháních, když jsem byla dítě. Jaké jsem byla příšerné nemehlo. Jak jsem celou hodinu ve škole probrečela, protože mi nešlo napsat Ř. Pak mě paní učitelka upozornila, že píšu R a spraví to háček…

Tak doufám, že mu moje stalosti zmenší ty jeho starosti.