19ZOBRAZENÍ

Ještě než syn začal vůbec sedět, koupila jsem mu v návalu nadšení dětskou sedačku na zadní nosič. Představovala jsem si tu krásu, až pojedeme spolu slunečným odpolednem vstříc světým zítřkům, já budu šlapat a syn se bude usmívat. Idylka se nekonala, syn se v sedačce nepříčetně nudil a místo zkoumání okolí mě popoháněl kousáním do zadní části těla.

Začala jsem tedy snít o společných vyjížďkách za hranice všedních dnů nebo alespoň katastru naší vesničky. Syn dostal ke svým prvním narozeninám plastovou motorku – odrážedlo. Dárek naprosto překonal mé očekávání, protože z něj slezl v podstatě až vloni a to na nátlak svého mladšího bratra.

Místo odrážedla zaparkovalo počátkem prázdnin v našem průjezdu opravdové, nablýskané dětské kolo. První měsíc kolem něj chlapec jenom chodil a všem svým kamarádům vyprávěl, že on má taky kolo (a větší! a rychlejší!). Rozhodla jsem se celý jeho přerod v cyklistu trochu uspíšit a naplánovala jsem koncem prázdnin společný výlet k místnímu rybníku za vsí. Tady je náš tréninkový plán.

 

 

Seznámení s kolem

Ke kolu jsem samozřejmě koupila i helmu. Nemám strach, že by syn jezdil takovou rychlostí, aby si dokázal rozbít hlavu. Beru to jako automatizaci užitečného návyku. Až bude starší, přijde mu divné vyjet na kole bez helmy. Přesně to potřebuju, ne se s ním hádat každé letní odpoledne.

Cítila jsem, že syn k tomu těžkému stroji chová nedůvěru, tak dostal kýbl, hadr a rozprašovač s vodou. Kolo je třeba před ježděním umýt. Hlavně se mi tak podařilo ty dva sblížit.

Pak jsme vyzkoušeli brzdy a tatínek vysvětlil princip pohonu skrze šlapání. Kdybych kupovala kolo podruhé, vezmu spíš to s brzdou zašlápnutím dozadu. Náš model má klasicky dvě brzdy na řidítkách, takže jsem musela barevnou páskou označit brzdu zadního kola. Aby se nestalo, že dítě zabrzdí v rychlosti přední brzdou a poletí přes řidítka.

S kolečky nebo bez?

Znám hodně dětí, které začaly jezdit na kole rovnou bez balančních koleček. Téměř bez výjimky začínaly na odrážedlech, která vypadají jako kola bez šlapátek. Trvá déle, než se na něm prcci naučí jezdit, ale jakmile chytnou rovnováhu, už z nich máte poloviční cyklisty. Na kole se pak učí „jenom“ šlapat. Sedět a nekácet se dovedou.

Bacha, batole na odrážedle dokáže vyvinout velmi slušnou rychlost, rozhodně je to na přilbu na hlavě. Maminky potom potřebují hlavně bystré oko a rychlý start :-)
Přesto mám v plánu svému mladšímu na Vánoce pořídit dětské odrážedlo. Kolo s balančními kolečky totiž:

- je těžké, takže menší děti mají problém nadzvednout kolo např. přes obrubník,
- Na nerovném terénu může kolo zůstat „viset“ na postranních kolečkách, zatímco zadní kolo se protáčí a kolo nejede. Dítě nechápe.
- Dítě musí počítat s tím, že potřebuje širší cestu, aby projelo. Kolečka vzadu nevidí, takže to špatně odhaduje.

Jakmile syn zvládl řízení, brždění a šlapání, kolečka jsem odmontovala. Rovnováha s nimi nacvičit nejde.

První metry

Vzpoměla jsem si na své začátky na kole. Bylo mi osm (ano, na kolo jsem byla nemožně stará) a dědeček se mnou běhal po rovné, široké cestě kolem kostela. Celou cestu jsme se hádali, jestli mě pořád drží za sedátko, nebo už jedu sama.

Vytipovala jsem vhodné parkoviště a vyrazili jsme. Zjistila jsem, že nejlepší je držet syna za ramena. Když držím řidítka, neřídí. Když držím sedadlo, necítí, kdy se mu kolo naklání. Taky jsem musela snížit sedátko na nejnižší možnou úroveň. Když dítě padá, stačí, když sundá nohu z pedálu a zarazí se. Když měl sedátko nastavené předpisově, musel se mírně naklonit na stranu, aby dosáhl na zem. Což nezvládá a padá i s kolem.

Výdrž

Do této fáze pomalu vstupujeme. Syn už jezdí téměř všude, dokáže si s kolem poradit ve většině situací. Ale jezdí jenom krátké úseky, co chvíli potřebuje sesednout a něco. Tak jsem přemýšlela, jak ho donutit prostě šlapat a šlapat, abychom vůbec někam dojeli.

- Pauza, až dojedeš k nejbližšímu stínu.
- Třásně na řidítkách. Když se jede rychle, krásně vlají.
- Rychlá spojka. Na kole jsi rychlejší než já s miminkem. Jeď dopředu a zazvoň na taťku, zeptej se ho co dělá a přijď mi to říct. V ideálním případě syn několikrát přejede úsek tam a zpátky, aby něco vyřídil.