20ZOBRAZENÍ

Minulý víkend jsme strávili u kamarádky v Opavě. O jejím muži jsem věděla jen to, že je introvert. Pravda, za celý večer toho moc nenamluvil. O to víc jsem byla překvapená, když jsem ráno vešla do kuchyně, on dělal snídani a u toho si zpíval. Tedy spíše pobrukoval.

Za chvíli za ním přišla i moje kamarádka – jeho žena a svým pobrukováním vytvořila druhý hlas. Můj syn je chvíli poslouchal, popravdě netuším, jestli nás vůbec vnímali. A pak on – nehudební dítě – začal zpívat s nimi. Tak jsme strávili skoro celou snídani, kde padlo skutečně jen pár vět.

Nepamatuji si, kdy jsem zažila tak pohodové ráno. A uvědomila jsem si, že co jsem matka, tak toho už zdaleka tolik nenazpívám. Málokdy si dávám předsevzetí, ale cestou z Opavy jsem se zapřísáhla, že se ke zpěvu vrátím. Proč?

Zpěv má tu moc změnit atmosféru

Opravdu to není totéž jako puštěné rádio. Jaksi vás donutí více se angažovat a ostatní více poslouchat. Když synové ještě nerozuměli ani slovo a brečeli bez zjevného důvodu, tak jsem jim zpívala. Měla jsem jednu oblíbenou lidovku, spíš do skoku než do pláče. Často se stalo, že místo ječení začali poslouchat.
Nedávno jsem něco podobného vyzkoušela na muže. Nereagoval na moje argumenty a protože měl v práci špatný den, tak ustavičně prudil. Skončilo to tak, že jsem mu mezi dvěma slokami své oblíbené sdělila, že jediný, kdo tu křičí je on a já jsem naprosto v pohodě. A dál jsem si polohlasem zpívala. Koukal na mě chvíli jako blázen, pak práskl dveřmi a za dvacet minut se vrátil úplně jiný člověk. Pro úplnost dodávám, že tyhle situace u nás obvykle končily nějakou variací na italskou domácnost. I když druhý den jsme se usmířili, tak jeden společný večer byl naprosto ztracen.

Zpěv léčí duši

Když jsem byla v pubertě, pořád jsem hrála takové sladkobolné cajdáky. Nějak mi pomáhaly proplout všemi mými mindráky.
Teď zpívám dětem hlavně lidovky a pak lehce praštěné písně od Nohavicy a Plíhala. Často děti už dávno ztratily zájem, případně je to ani nechytlo. Ale já si notuju Tři čuníky a je mi čím dál veseleji. Bez rizika ranního hlavybolu.
Naprosto nudné činnosti se díky zpěvu promění v zážitek, který stojí za to si zopakovat. Vyzkoušeno na uklízení hraček.

Zpěv z vás ve společnosti rychle a snadno udělá superstar

Ano, ne vždy o to člověk stojí, ale někdy se to hodí. Málo lidí v dnešním čase umí dobře zpívat. Ti, kteří zvládají, jsou vítanými členy téměř jakékoliv společnosti. Jde si i vyzpívat drobné hmotné statky, případně se snadno seznámit s nezadanými členy společnosti.
Pamatuji si, jak jsme se jednou celý pěvecký sbor dvaceti studentů vraceli ze silně nepovedeného koncertu. Nevydařila se nám jedna těžká renesanční skladba. A v trolejbuse, plném podmračených lidí, vracejících se z práce, kdosi pronesl: „Ale my to přece umíme.“ A jen tak, abychom si to dokázali, tak jsme začali zpívat čtyřhlas. Jeli jsme několik zastávek. Ten spontánní potlesk spolucestujících byl fajn. Ale nejzajímavější pro mě bylo sledovat proměnu ztrhaných tváří směrem k údivu a nadšení.

Zpěv je ideální koníček na mateřskou

Můžete ho provozovat i s dětmi, dokonce vás v tom okolí bude podporovat.
Nepotřebujete žádné zvláštní vybavení, zpívat jde i bez hudebního doprovodu. Chce to jen praxi.
Zpívat jde téměř kdekoliv, stačí se oprostit od předsudků. Nejraději si zpívám v autě a je mi jedno, koho vezu nebo nevezu.
Při zpěvu si vystačíte sami. Dokonce se i sami můžete naučit zpívat. Protože údajně pouze 2% populace nemají žádný hudební sluch. Zbytek ho pouze nerozvíjí a nepoužívá. Myslím, že je to škoda. Bude nás domácích zpěváků víc?