Celkem si dovedu představit, jak bych vystrojila Vánoce za sto tisíc. Stromeček až do stropu, přes ozdoby skoro nejsou vidět větve a do půli je utopen ve vkusně zabalených dárcích. Vše je sladěno do letošní módní barvy (snad fialová?). A v každém rohu pokoje komín. Na komínech se nesmí šetřit, jak správně dí Cimrman.

Má představivost ovšem selhává, když mám na dárky ani ne tisícovku a rozvětvené příbuzenstvo. Každý čeká “aspoň nějakou drobnost”, což v případě neteře představuje nejnovější MP3 přehrávač. Ostatní sice mají skromnější nároky, ale počítám, že se asi nenechají odbýt ponožkami. Musela bych se stydět, kdyby rozbalili každý po jednom páru 100% bavlněných fuseklí Made in China.

Takže mám před sebou úkol hodný chytré horákyně. Co lze pořídit do 100 Kč a přesto se dotyčný bude cítit obdarován?

1. Zážitek, služba

To už jste asi četli stokrát, ale já nemyslím vrcholně stupidní, protože zbytečné dary typu rytí bagrem nebo koupel v pivu. Nejlepší zážitek, službu totiž můžete nabídnout vy sami. Popřemýšlejte, co umíte a co by obdarovaný mohl ocenit. Kape babičce už půl roku kohoutek a nefunguje sprcha? Vsadím se, že by ocenila, kdyby jste to spravili. Pokud se vyznáte v potrubí, vytvořte elegantní dárkový certifikát na služby instalatérské.

Osobně bych strašně uvítala tak deset kupónku na hlídání dětí. Kdybyste to někdo mohl vyřídit Ježíškovi

2. Kuchyňské výtvory

Pravda, něco utratíte za suroviny, ale výsledek bude vždy přivítán s povděkem. Navíc se můžete hodně vyřádit při tvorbě názvu pochutiny. Jestli jste v létě zavařovali, nakoukněte do spíže a popřemýšlejte, kdo vám ujídá zásoby. Raději mu je věnujte.

3. Rukodělné umělecké i ryze praktické výrobky

Kdo umí malovat, vyřezávat, vyšívat, háčkovat, ten je král. A jestli vaše rodinka už má kraječek plné zuby, zkuste je na nějaké burze nebo přes internet vyměnit třeba se šikovnou pletařkou. Výměnný obchod na světě existuje déle než peníze a vsadím se, že přežije i případný pád Eura.

4. Podložka na cvičení

Jestli máte v příbuzenstvu nějakého tělovýchovného masochistu, tak podložkou nic nepokazíte. Koupíte je za cca 60-80 Kč, jde použít i karimatky. Při častějším používání se opotřebují, takže cítíte každý hrbolek pod sebou. Když navíc ušijete ze zbytků látky šmrncovní vak na přenášení, máte vděčnost sportovce zajištěnou.

5. Vlastnoručně vyrobená (desková) hra

Jsem velkým příznivcem deskových her pro dospělé, jenom mě zlobí, že stojí majlant. Přitom technicky vzato se jedná o krabici plnou papírů, sem tam figurka, někde i kostka. Ano, vím, platím za nápad. Snad mě za to nikdo neukamenuje, ale myslím, že nikoho nezruinujete, když nějakou osvědčenou hru okopírujete nebo se jí necháte inspirovat. Když k tomu navíc dodáte rodinné reálie, úspěch je zaručen. Já jsem takhle před lety vyráběla Scrabbles a mám ho dodnes.

6. Vtipné kartičky, průkazy, trička

Existuje tuna webů, které prodávají nejrůznější veselé obrázky. Opět platí to, co v předchozím bodě. Platíte za nápad. Nikdo vám hlavu neutrhne, když si nápis na tričko napíšete sami, kartičky vyrobíte a necháte zalaminovat. Náklady řádově desetikoruny.

7. Fotky

Ideální dárek pro prarodiče. Tvořivé duše se mohou vyřádit scrapbookingem. To znamená, že fotku nalepíte na papír a kolem načančáte různé zbytky papírů, šňůrek, jiného galanterního zboží, takže divák neví, jestli více obdivovat fotku nebo rámeček.

8. Typografické výtvory

Jednou jsem u kamarádky viděla obrázek, kde bylo moc hezkým písmem napsáno: “Deset důvodů, proč tě miluji……………” Ano, dostala to od svého (dnes již bývalého) přítele. Nejdřív mi to přišlo trochu moc sladké, ale upřímně, vás by nepotěšilo dostat takový seznam v dárkovém provedení?

Stejně si jde vyhrát s různými citáty, hláškami děti, kalendáři. Budete potřebovat Power Point nebo nějaký grafický program na úpravu obrázků a textu a může se vám hodit databáze českých fontů.

9. Semínka

Semínka v sobě skrývají prastarou symboliku zrození, která nádherně koresponduje s duchem Vánoc. Filozofické duše nadchne pytlík slunečnicových semínek s textem např. “Rozsvítí celý tvůj příští rok” nebo “Sej lásku po lidech”.

Kapitolu sami pro sebe tvoří ekozahradníci, kteří vám za původní druh fazolí s originální kresbou utrhnou ruce.

10. Vlastní slovesné výtvory

Jasně, každý není básník nebo spisovatel. I když osobně básně lidí, kteří básnit vůbec neumí, čtu hrozně ráda. Ale i průměrně nadaný pisálek zvládne přepsat příběh za použití jmen vlastních dětí. Pokud navíc do knížky doplníte fotografie z rodinného alba, tak ji budete muset předčítat každý večer. Technicky nejjednoduší je vytisknout vše na bílý papír a polepit tím stránky okoukaného leporela. Dejte si pozor na dobré přilepení okrajů.

Ať už z ošemetné situace napjatého dárkového rozpočtu vybruslíte jakkoliv, ujistěte se, že:

• Dárky co nejkrásněji zabalíte a nadekorujete. Dárek možná vyjadřuje stav vašeho konta, ale zabalení prozrazuje váš srdeční vztah k obdarovanému.
• Dárek se snažte adresovat konkrétnímu člověku. Používejte visačky typu “Ručně vyrobeno jen pro Tebe” apod. Rozdíl mezi sériovou a ruční výrobou je právě v takových drobnostech.

Pamatuju si, bylo mi asi deset let. Jednou večer jsem si čistila zuby a v duchu jsem uvažovala: “To umyvadlo je ale příšerně umatlané, fakt hnus.” Ráno jsem si všimla, že umyvadlo svítí čistotou. Ten enormní rozdíl mezi zářivě bílou a šedou bil do očí. Zcela vážně jsem celou cestu do školy přemítala, jak se mohlo umyvadlo samo tak důkladně vyčistit. Vůbec mě nenapadlo, že by ho snad mohla umýt maminka. Kdybyste mi v tu chvíli tvrdili cosi o dobrých domácích skřítcích, klidně bych vám odpřísáhla, že u nás doma taky existují.

Vzpoměla jsem si na to předminulý týden, když se mě můj muž zcela nevinně zeptal: “A co vlastně celé dny děláš?” Pravděpodobně to nemyslel jako provokaci, na to se známe dost dlouho a tyhle hry nehrajeme. Prostě se zeptal, protože netušil.

Uvědomila jsem si, že díky mně mí tři muži žijí ve světě, kde se líhnou vypraná trička ve skříni, obědy se zjevují na plotně a čas od času ložní prádlo k zbláznění krásně voní. Že já se možná můžu plácat po rameni, že všechno zvládám, ale okrádám je o radosti a strasti běžného chodu domácnosti. Ze synů by tak mohli vyrůst svým způsobem handicapovaní jedinci, kteří místo na Ježíška věří na virtuální uklízečky. Takže jsem se rozhodla nenápadně “zviditelnit”.

1. Mluvím o domácích povinnostech

Od této chvíle nezamlčuji takové trapné detaily, jako že záchod se sám nevyčistí, drobky z koberce neskáčou do koše apod. Snažím se neúkolovat, ale konstatovat: “Na koberci je plno drobků. Záchod zůstal nespláchnutý.” K mému údivu to dost často stačí k tomu, aby se dotyčný vytratil a opravil nedostatek.

2. Mamka v akci

Dřív jsem se snažila mít všechno uklizené, hotové dokud nikdo není doma. Kašlu na to. Myslím, že je výchovné, když synové vidí, že se podlaha před umytím zametá, a po umytí dlouho schne. Špinavé prádlo se z koše nosí do pračky a pak se věší na šňůru. Jednou týdně se hodně dlouho žehlí. Jen ať to vidí. Doufám, že i když mě už neuvidí, ty úkoly pořád vidět budou a budou vědět, co je třeba udělat.

3. Mluvím o tom, co jsem dělala

“Cos celý den dělala?”

Odpověď “Vlastně nic,” pro mě znamená “Nic zajímavého.” Můj muž slyší: “Za celý den jsem nebyla schopná nic začít ani dokončit.”

Takže odpovídám popravdě: “Celé dopoledne jsem vařila a pekla. Vyprala jsem a pověsila prádlo. Musela jsem jít pro pečivo do obchodu a odpoledne jsem byla s dětmi na hřišti.”

4. Když projeví zájem, zapojuji je do dění

Ideální by bylo, kdyby jsme se o všechny domácí povinnosti dělily stejným dílem. Nevím jak u vás, ale u nás to považuji za čirou utopii. Ostatně ani já se nehodlám nijak podílet na údržbě auta, řezání dřeva a stavění terasy.

Ale když kdokoliv projeví aspoň náznak zájmu (To je dobrý, co v tom je?), vysvětluji, nabízím vyzkoušení, nekritizuji provedení. Musím zaklepat, ale vypadá to, že můj drahý si zvykl v neděli vařit oběd. Snad to nezakřiknu.

Totéž se snažím praktikovat se syny, takže když chtějí zametat, dostanou koště. Chcete vysávat, vytáhněte si vysavač a pak ho ukliďte. Chceš leštit vanu, tady máš hadr. Kamarádka mi říkala, že by synovi nikdy nekoupila jako dárek vozík s koštětem a mopem na hru “uklízečka”. Připadalo ji to pro kluka divné. Mně to přijde jako skvělá hračka, ostatně jako všechny, které pomáhají dětem pochopit reálný svět.

5. Upozorňuji na výsledky

Mám dojem, že se někdy bere za samozřejmé, že na výlet neseme většinu svého jídla, na dovolené máme polopenzi, kluci chodí v postarším oblečení, které je čas od času potřeba spravit, zavařeniny skoro nekupujeme, protože vyrábím vlastní.

Jenže pro mně je všechno tohle spousta práce navíc. Nikdo si neuvědomí, že lístky do kina stojí 500 Kč, které bychom utratili za marmelády nebo nové oblečení. Že stavíme terasu, protože nechodíme do restaurací, ale vaříme doma.

Snažím se trochu více připomínat důsledky svého nasazení: A když si vezmeme jen polopenzi, můžeme jezdit víc na výlety, protože nám zbyde víc peněz na benzín. Přiznávám, že stále hledám vhodné formulace a výroky.

V tomto seriálu hledám, jak ušetřit na jídle 20 až 30% měsíčně bez toho, abych měnila skladbu svého jídleníčku (nebo až na posledním místě). Pomocí tipů a triků se snažím vyhnout situaci, kdy před výplatou jíme chleba s nejlevnějším margarínem a vracíme zálohované láhve za celý měsíc. Kdy z ledničky vyhážu polovinu obsahu, protože má prošlou záruční lhůtu. Kdy v poledne děti by snědly cokoliv a já mám jenom lízátka.

Tento týden jsem se zaměřila na plánování jídelníčku. Dovedu si představit zděšení spontánních čtenářek:

“Já nic neplánuju, beru věci tak, jak přicházejí.”

Chápu pobavené úsměvy fanynek filmu Pelíšky:

“To máme k obědu zase šunkofleky?

“Co vidíš?”

“Kuře.”

“Tak vidíš.”

Kreativity si užijete dosyta při tvorbě jídelníčku a pak při samotné realizaci, když zjistíte, že zbytek kuřete na rizoto kamsi zmizel a manžel má mastné fleky na pyžamu. Mně naopak plánování jídel umožnilo zabývat se složitějšími recepty, které bych nikdy “takhle z fleku” nevařila, protože bych na ně doma neměla suroviny.

Ano, připouštím, že sepsat jídelníček a seznam na nákup zabere něco času. Ovšem tento čas máte skutečně královsky zaplacený. Garantuji vám, že jen tím, že jednou týdne si na třicet minut sednete a naplánujete jídlo, ušetříte minimálně 10% měsíčních výdajů za jídlo. Jakmile získáte trošku praxi a naučíte se přizpůsobit jídelníček tomu, co je momentálně levné, tak počítejte s dalšími 5-10% k dobru.

Jestli vám to stojí za to, čtěte dál.

Přiznám se, že naposledy jsem slyšela o jídelníčku za časů mé školní docházky. Je to už dávno a nebylo to nic moc hezkého. Pak jsem se přestěhovala do malebné jihomoravské vísky do domku se zahradou. V místním obchodě koupíte ověřený sortiment stále stejných potravin. Takže pokud si ve čtvrtek ráno myslíte, že seběhnete do krámu a na oběd si dáte kuře, tak jste na omylu. Kuřata se prodávají pouze v mraženém stavu a do oběda ho rozhodně nerozmrazíte, natož abyste ho upekla. Tak jsem se trošku oklikou dostala k plánování jídla na celý týden dopředu.

Záhy jsem zjistila

Pár dalších výhod plánování rodinného menu:

– Stačí vám jeden velký nákup týdně, takže nemusíte denně chodit do obchodu.

– Kupujete jen potraviny, které spotřebujete, málokdy se stane, že vyhodíte ze spíže něco s prošlou záruční lhůtou.

– Nestresujete se každý den s vařením. Upřímně, čím méně minut strávím nad sporákem, tím jsem šťastnější.

– Jíte pestrou a hodnotnou stravu. Výsledkem přípravy co je doma, to nahážu na pánev, jsou často nepříliš zdravá jídla, která způsobují kromě obezity i výčitky svědomí.

– Vždycky máte doma suroviny potřebné pro vaření. Nemusím sprintovat do obchodu pro láhev oleje, majoránku apod.

– Ušetříte peníze nákupem potravin v akci a také je bezezbytku zužitkujete.

– Pokud musíte dodržovat nějakou dietu, plánování vám pomůže neudělat chybu.

Návod provedení

Existuje více způsobů, jak plánovat jídelníček. Vytvořte si systém, který bude vyhovovat vám a vaší rodině. Tenhle způsob využívám já:

1) Najdu si klidnou hodinku (rozhodně po usnutí dětí), uvařím si kafe (jinak bych usnula s dětmi).

2) Obklopím se příjemnou hudbou, kuchařkami a akčními letáky z obchodu, kam pojedu nakupovat.

3) Na týden plánuji pouze šest jídel. Jedno jídlo máme v restauraci nebo jsme pozvaní na návštěvu, případně likvidujeme zbytky.

4) Každý týden peču koláč nebo buchtu, protože sladké pečivo z obchodu je na můj vkus příšerně drahé, ale mlsní jsme dost.

5) Jedno jídlo týdně je bezmasé (u nás spíš zeleninové než sladké), jedno extra rychlé a jedno nevyzkoušené.

6) Jídla vybírám z rodinného receptáře, nové jídlo hledám na internetu nebo v kuchařkách. Když všem chutná, má nárok na zařazení do rodinného receptáře.

7) Nejprve vymyslím jídelníček na celý týden . Pak se vrhnu na recepty a sepíšu na další papír suroviny, které musím dokoupit.

8) K nákupnímu seznamu přidám potraviny, drogerii a papírnické zboží, které v průběhu týdne došlo. Puntičkářky budou schopné si seznam připíchnout na nástěnku a ve chvíli, kdy jim dojde ocet, dopsat na lísteček ocet. Bohužel takto daleko ještě nejsem a závidím těm, které zvládají.

9) Snažím se plánovat jídla tak, abych používala sezónní potraviny místního původu. Nejlépe vlastnoručně vypěstované na zahradě. Připouštím, že jenom s tímto zdrojem bychom pošli hlady do měsíce

Rodinný receptář

Zní to jako poklad z babiččina šuplíčku, ale oproti babičce jsem dryáčnicky stručná. V pevnějším notýsku mám poznamenané pouze srozumitelné názvy jídel, které rodinka bez problémů skousne. Vedle dopisuji případně v které kuchařce a na jaké straně najdu recept. Odmítám přepisovat víc než je nutné! U bezmasých jídel přikreslím zelenou tečku, u moučníků růžový puntík a u polévek modrou kaňku.

Pomocí receptáře sestavím menu na další týden klidně během půlhodiny. Ale protože u toho piju extra porci kafe, zabere mi to obvykle hodinu :-)

Tak si říkám, kam ty peníze plynou? Z obchodu odcházím o tisícovku lehčí a nákup nesu v jedné tašce. Koncem měsíce se poohlížím po hezké, nejlépe bio louce, kam se půjdeme napást. Vím, jaké to je vymýšlet, co uvařit za třicet korun pro čtyři lidi. (Těžké, ale ne nemožné )

Téměř každá z nás někdy musela počítat, kolik si může dovolit utratit za jídlo a ostatní věci denní potřeby. Prožila jsem i hodně hubená období a vím, že jde vyjít skutečně s málem. Někde jsem četla o čtyřčlenné rodině, která měsíčně potřebovala pouhých tisíc korun. Budu realista:

V tomto seriálu vám ukážu, jak ušetřit na jídle 20 až 30% měsíčně bez toho, abyste měnila skladbu svého jídleníčku (nebo až na posledním místě). Postupně vám představím malé triky, jak ze dvou korun udělat tři a natáhnout rozpočet tak, aby bez problémů vydržel od výplaty k výplatě.

Výmluvy, nic než výmluvy

Proč přesně chcete ušetřit za jídlo? Abyste koncem měsíce nemusela prosit příbuzné o stovku? Protože po výplatě žijete jako králové a před výplatou si můžete dovolit maximálně chleba s margarínem? Abyste mohla ušetřené peníze naspořit pro strýčka příhodu? Co je ten váš důvod? Osvědčilo se mi důvody napsat. Podtrhat. Vystavit na ledničku. Přemýšlet o nich.

Snažím se brát nedostatek jako učitele skromnosti. Bystří mé smysly. Vidím a oceňuji to, co bych v dobách hojnosti zašlápla. Objevuji nejen nová zákoutí, ale celé nové světy. Například kvůli snaze omezit maso jsem objevila vegetariánskou kuchyni. Díky hnusným, drahým rajčatům ze supermarketu jsem zjistila krásu pěstování potravy. Najednou jsem na zahradě měla něco stokrát užitečnějšího než trávník a ještě k tomu tu nejčerstvější zeleninu. Pamatuju si, s jakou pýchou jsem nesla košík rajčat do mateřské školky, protože už jsem prostě nevěděla, co s nimi.

Je to jen a jen na vás. Můžete zůstat sedět a nadávat, že se nic nemění. Nebo se můžete zvednout a vydat se na cestu za řešením.

Rozpočet

Proboha, to si musím všechno psát? Když já jsem spontánní člověk! Ale já…. zastavte se, nehledáte řešení, ale výmluvy. Vraťte se zpátky k předchozímu bodu. Když nic nezměním, nic se nezmění.

Když chci ušetřit za jídlo, musím vědět, co vlastně kupuju a kolik to stojí. Kolik měsíčně utratím za co. Samozřejmě nejsem daňový úřad a dvoukoruny mě nezajímají. Stačí mi, když vím, kam zmizelo 80% výdajů.

Když jsem se odstěhovala od rodičů do podnájmu, což byl dost odvážný krok vzhledem k tomu, že jsem byla nezaměstnaná, schovávala jsem veškeré účtenky z obchodu. Pak jsem si sedla a rozepsala výdaje za jídlo a drogerii. Já mám nejraději papír a tužku, ale je celkem jedno, jakou techniku použijete. Udělejte si libovolný přehled, v Excelu na čtverečkovaném papíře, cokoliv, co vám pomůže zjistit:

Kolik měsíčně celkem utratím za jídlo?

Kolik měsíčně utratím za drogerii?

Co mě stojí největší díl výdajů?

Jaké suroviny nejčastěji používám?

Stanovení týdenního rozpočtu

Nesnažte se jakojá hned ze začátku drasticky zkrátit svůj rozpočet. Lepší je raději podstřelit své schopnosti, než se koncem měsíce bičovat výčitkami. Začněte po malých krůčcích, řekněme o 10% nebo dokonce o 5% měsíčně dolů. Soustřeďte se na jednu věc, jeden aspekt a až ho zvládnete, přidejte další. Dejte si stránku do záložek, ať se k ní můžete vracet a pokračujte svým tempem.

Jakmile znám svůj měsíční rozpočet, logicky znám i týdenní. Rozdělím si peníze na čtyři hromádky, obálky, krabičky. Velmi důležité je brát si do obchodu pouze částku určenou pro tento týden. Díky tomu prostě nenakoupím bonboniéru v akci, roztomilé plyšové štěňátko a autíčka, která synům neustále chybí, ač jich mají plný pokojíček. A teď to nejdůležitější:

Každý týden mám k dispozici = (měsíční výdaje / 4 ) + 0,2 * měsíční výdaje

První dny každého měsíce nám začíná období odpočítávání. Odpočítávání dnů do výplaty mateřské a manželova příjmu z práce. Vše nad pětistovku se odsouvá na “po patnáctém”. Vidím v tom jedinou výhodu – asi v polovině případů si po patnáctém nevzpomeneme, co jsme to vlastně tak nutně potřebovali.

Pamatuju si, že moje maminka na tyto dny syslila zásoby vratných lahví. Tvořily u nás jakousi naturální obdobu spořícího účtu pro převýplatové krize. Láhve v současné době intenzivně hromadí můj muž, protože plánuje vaření domácího piva. Chápu jeho logiku. Člověku se hned dýchá snáz, když ví, že ve sklepě má padesát litrů piva, čtyřicet sklenek zavařených třešní a dva metráky dříví. Uznejte, s tím se dá chvíli žít.

V kuchyni nastává sezóna hubených jídel. Kéž bych i já po nich byla hubenější! Bohužel se to týká pouze ceny surovin. Místo obchodů plením zásoby ve spíži a ve sklepě. Od čeho je taky mám, že. Zaměřuji se na tzv. levná jídla, což neznamená, že jíme pětkrát do týdne párky a chleba s marmeládou. Snažím se líp plánovat, hledám nové recepty za 30 Kč. Držím se osvědčených tří typů jídel, která vařím před výplatou o poznání častěji. Dokážou nafouknout to málo, co spotřebuju na uvaření, takže se z toho nají všichni. Která to jsou?

1. Polévky

Hlavní součástí polévek je voda z kohoutku. Proto je mám ráda. Dietologové by vám za polévky taky zatleskali, pokud ovšem nevaříte pytlíkové cosi s vodou. Moje největší vychytávka je gulášová polévka vařená z mletého masa. Jde o regulérní masotariánský pokrm, po kterém a to zdůrazňuji může klidně následovat vegetariánský hlavní chod. Syté polévky vyřeší i teplé večeře. Stačí je navařit do co největšího hrnce.
Obrovskou výhodou polévek vidím i v naprosté časové nenáročnosti. V zásadě nakrájíte suroviny, opečete to na oleji, eventuálně zaprášíte moukou, zalejete vodou, přidáte bujón a vaříte do změknutí všeho. Polévka jde taky zahustit rozmixovanou zeleninou. Přiznávám, že bez bujónu nedám ani ránu. Vařit co dva dny slepici nebo kosti bych asi dlouho nevydržela.

Mí tři favorité:
Cibulačka podle Jamieho Olivera doba přípravy vypadá vražedně, ale v podstatě polévka jenom stojí hodinu na mírném plameni. Mimochodem, jestli jste fanoušky Dity Pecháčkové z Alberta, tak ji teď vychází kuchařka.

Gulášová polévka jenom v receptu se používá maso nakrájené na kostičky. Já tam dávám prostě koupené mleté maso, nebo párek

Obyčejná bramboračka . Surovinami se nenechte příliš svazovat, prostě tam nakrájejte zeleninu, co máte po ruce.

2. Pomazánky

Položka “něco na chleba” tvoří nezanedbatelnou část výdajů za jídlo. Jak nasytíte pěti kolečky šunky čtyři lidi? Uděláte šunkovou pěnu Kupované pomazánky obsahují zajímavé přídavné látky a už ona konzistence pomazánky, do které jde v principu ledasco schovat, mě odrazuje od nákupu. Raději obětuju čtvrthodinku a udělám si svoji vlastní. Aspoň si můžu být jistá, co obsahuje. V naprosté většině případů vás to vyjde nekonečně levněji než kupovat pomazánky v obchodě.

Pomazánka se v principu skládá ze spojky a pevných částí. Spojka může být máslo, pomazánkové máslo, majonéza, tatarka, svařený kečup s hořčicí a kořením (tzv. sloní mls), rozmixované škvarky, tavený sýr… Pevné části bývají nadrobno pokrájené kyselé okurky, cibule, ředkvičky, rybičky z konzervy, strouhaný tvrdý sýr.

Když budete dělat pomazánky často, přestanete hledat recepty a budete víc prohledávat ledničku a spíž. Zkombinovat lze opravdu skoro všechno bez újmy na chuti.

Míchám pomazánky podle receptů, které si najdu v kuchařkách na internetu.

3. Omáčky

Zapomeňte na staročeskou kuchyni. Nemám nervy na to, abych dvě hodiny vařila omáčku a pak ji ještě cedila, přelívala do omáčníku. Nejjednodušší omáčka v mém podání je šťáva z masa (eventuálně nastavená vývarem) zahuštěná moukou rozkvedlanou ve vodě. Toť tzv. UHO z dob školních jídelen. Kupodivu nechutná tak špatně, když používáte kvalitní suroviny. Místo vody můžete dát mléko nebo smetanu.
Dobré jsou taky tzv. prívarky (to je ze slovenštiny a fakt netuším, jak se tomu říká v češtině). Například dušené zelí k masu a příloze. Nebo dušená sezónní zelenina. Z Belgie jsem si dovezla zvyk k masu dávat jablečnou přesnídávku (applesauce) nebo tzv. chutney (rozvařené rajčata, jablka nebo dýně různě ochucené). Zkuste, obzvláště na grilovaná a pečená masa je to bomba.

Móda letošního jara se mi líbí. Klidně bych v nákupním centru utratila celou mateřskou za šatičky a rafinované tuniky s perfektně sladěnými sandálky. Brání mi pouze pud sebezáchovy, protože hadrů se člověk nenají, byť by byly sebekrásnější. Po dlouhém váhání jsem si koupila nové balerínky.

Uvažovala jsem ještě nad nějakým topem, ale pak jsem usoudila, že takový kousek ničeho si umím ušít z nenošeného trička za jeden večer. Prohrabala jsem doma skříň a objevila dalších pár kousků, které po drobném face-liftu ustojí i letošní sezónu.

Pak jsem se zaměřila na dětské oblečení. Z loňských triček a kraťásků kluci samozřejmě přes zimu vyrostli. Tak jsem vymýšlela, kudy na to, abych nemusela uvalit dvě stovky za kraťasy, které synek prodře během jednoho odpoledne na hřišti. Nevím jak u vás, ale my vedeme trička, tepláky a kraťasy vysloveně jako spotřební zboží. Nejdůležitější je aby byly ve skříni v dostatečném množství a velikosti.

Pak jsem pátrala, jak ještě jinak osekat výdaje za lehounké, módní nic a přitom nedělat ústupky svému (dobrému) vkusu.

Nekupujte za plnou cenu

Nákupní centra jsou plná butiků s oblečením. Proč? Protože marže na oblečení se počítá ve stovkách procent. Myslím, že celkem v klidu obchod stále vydělává, i když má 50% slevy. Taky každou chvíli na nějakou tu prodejní akci narazíte. Byl by hřích kupovat nezlevněné zboží. Platíte jen za svou nedočkavost nebo nedostatek času či představivosti. Možná podobnou sukni mají o dva obchody dál za mnohem nižší cenu.

Osvědčilo se mi ještě před nákupním výletem prozkoumat zhruba možnosti a nabídku na internetu a stanovit si maximální částku, kterou jsem ochotna za danou věc zaplatit.

Barevná schémata

K čemu originální obleček, když k němu nemám sukni – boty – kabelku… Ano, samozřejmě můžete k botkám typu “láska na první pohled” dokoupit celý outfit. Dost se to prodraží.

Lepší je metoda, kterou jsem našla na zahraničním blogu. Určete si svůj barevný typ. Metod je víc, tady asi nejvíc boduje typologie dle ročních období. Podle ní jste typ buď jarní-letní-podzimní – zimní. Ať už zvolíte libovolný postup, vaším cílem je, dobrat se nějaké barevné palety. Z ní pak zvolíte několik základních barev, k nim pár doplňkových. Ve výsledku skončíte se třemi až pěti barevnými paletami. Do těchto odstínů budete ladit své oblečení. Díky tomu se vám nestane, že koupíte něco, co k ničemu nesedí.

Dvakrát měř, jednou zaplať

Loni jsem v rámci jarní čistky vyházela oblečení, které jsem ani jednou neměla na sobě. Ano, hádáte správně. V nějakém pominutí smyslů jsem si koupila oblečení, do kterého určitě zhubnu. Nebudu vás napínat. Velikost se mi po dvou dětech skutečně změnila. Bohužel ta 36 je mi stále menší…

Kam v tom budu chodit

Už roky suším ve skříni nádherný, tmavozelený korzet. Představovala jsem si, jak si k němu ušiju sexy rozevlátou sukni, koupím lodičky na nejvyšším podpatku. Vkročím s nenadále nabytou sebedůvěrou do středu společnosti, která úžasem oněmí.

No, jak bych to tak řekla. Neumím šít, na vysokých podpatcích bych se přizabila a s tzv. společenskou smetánkou bych se mohla setkat leda v rámci nějaké ekologické demonstrace. Ale ten korzet je krásný.

Přešívání je in

V zahraničí existuje ohromné množství blogů, které se zabývají předělávkami obyčejného oblečení na zcela neobyčejné. Protože originalita je to, co se dneska počítá. Kromě toho z povedeného dílka máte radost o dost větší, než kdybyste je za hříšný peníz koupila.

Pokud si myslíte, že budete chodit jak Popelka ze Zapadákova, mrkněte na blog second-handových předělávek. Sice je anglicky, ale doplněný spoustou návodných fotek. Téma tohoto měsíce zní: garderoba podle Carrie (Sex ve městě). Celý článek si tam zobrazíte kliknutím na titulek nebo na “read more” na konci odstavce.

Potřebovala bych ruce té dívčiny, co to šije. Postavu možná taky.

Rafinovaná směs univerzálního s módním

Každý módní trend obsahuje jakési stálice módního nebe. Barvy a střihy, které jsou prověřené desetiletími a z módy jen tak nevyjdou. Například malé černé koktejlky, rifle, tmavé kalhoty, klasická sukně dlaň nad kolena v neutrální barvě… Stavějte svou garderobu na nich. V sezóně si koupíte jen pár kousků a doplňků. Nemusíte dvakrát do roka kompletně vyházet a znovu naplnit šatník.

Kouzlení s rukávy a nohavicemi

Přišlo jaro do vsi, mikiny můžeme vyhodit a trička z krátkým rukávem z loňska jsou nepoužitelná. Do určitého věku to jde elegantně řešit zkrácením dlouhých rukávů u triček, přešitím (zvláště prodřených) tepláků na kraťasy.

Na podzim nastává situace přesně opačná. Z kraťasů jsem tepláky ještě nedělala, ale můžete si pár tepláků našít z manželových triček. U triček si vzpomenu na módní vrstvený vzhled, šmiknu rukávy ze starých triček a našiju je pod lem krátkých rukávů. Jenom je potřeba hlídat si stejný obvod obou rukávů v místě sešití.

Prodlužovač bodíček (body extender)

Anglický název ve mně vyvolává představu středověkého mučícího nástroje. Realita je prozaičtější. Jedná se o kus látky posetý oboustranně stejnými druky, jaké se používají na zapínání dětských bodíček.

Díky tomu vám bodíčko povyroste o jednu až dvě velikosti. Obzvláště tento vynález ocení látkující maminky, protože zadečky omotané bavlnou prostě jsou objemnější.

Stačí zběžná kontrola účtenky, abyste zjistili, že za maso utratíte hodně. Vzhledem k jeho množství dokonce více než hodně. Asi jen naprostá menšina z nás má vegetariánské buńky. Kromě toho čerstvá zelenina se cenou masu dost blíží, pokud zohledníte, že ji sníte víc než masa. Ne. Masa se rozhodně vzdát nehodlám. Ale chtěla bych, aby výdaje za tuto položku trošku klesly.

První, co mě napadlo hned po vegetariánech, jsou chovatelé drobného domácího zvířectva. Po původních obyvatelích nám pořád na dvorku stojí chlévy, takže by mě to moc úsilí nestálo. Ale jen na první pohled. Představa, že denodenně kopu do slepic a zakopávám o prasata mě neláká. To už snad raději ti vegetariáni. Asi před měsícem jsem vážně uvažovala, že si pořídíme hejno slepic. Naštěstí mě z vidin kopců vajec vyvedla sousedka, která zrovna chov rušila a to navzdory rekordní ceně vajec. Věřím, že když se spočítá všechna práce, krmení, starosti s hnojem, zastřihávání křídel, tak vám šest korun za vajíčko bude připadat jako skvělý obchod. Přes chovatelství alespoň pro mě cesta taky nevede.

Můj muž je tzv. “masotarián”. Znamená to, že moje malá kuchyňská revoluce se musí odehrát rychle, rafinovaně a nenápadně. Jenom tak si ničeho nevšimne. Zbývá jen vypracovat metodiku. Jdu na to.

Pravý steak z hovězího stěží něčím nastavíte. Taky už jsem pochopila, že všelijaké výrobky, které se honosí slogany “chuť masa”, vesměs chutnají přibližně podobně jako maso, ale pravidelného konzumenta neošálí natož aby ho uspokojily.

Řešení vidím dvě: mleté maso a maso nakrájené na kostky s nějakou omáčkou. Tam se schová ledasco, závodní kuchyně jsou toho důkazem. Jenže já do masa místo nahrážek propašuju samé hodnotné věci. Když snížím spotřebu čereného masa, tak devět z deseti internetových stránek tvrdí, že zlepším své zdraví.

1. Čím nastavit maso

• sójový granulát a sójové kostky
• nastrouhaná nebo jemně krájená zelenina (mrkev, cuketa, brambory)
• tofu (nejlepší je uzené nebo nějak ochucené)
• vejce syrová i natvrdo vařená a pokrájená
• teoreticky Robi maso a jiné vegetariánské high-tech potraviny , ale to leze do peněz
• strouhaný sýr
• vnitřnosti, zejména játra (pořád mi to přijde lepší než uzeniny)

2. Příprava

Základem je všechno dobře okořenit a promíchat. Eventuálně můžu kostky naložit a nechat v ledničce přes noc v marinádě.

U mletého masa vycházím z receptů na karbenátky a sekanou. Zjistila jsem, že téměř cokoliv je jedlé, když se to osmaží (karbenátky). Samozřejmě nemůžu smažit sedmkrát do týdne.
U nakrájeného masa ho obvykle dusím v tlakovém hrnci s kořením a kostkou bujónu. Pak maso vytáhnu, přidám nakrájenou zeleninu a další propriety a dodělám omáčku. Zahušťuji “zátřepkou”, tj. moukou smíchanou s vodou. Když do skleničky od přesnídávky nalejete vodu a přisypete mouku, zavřete a třepete jak barman s šejkrem, nebudete mít v omáčce hrudky a děti se pobaví

3. Čím nahradit maso

Pro začátek bych mohla místo jednoho bezmasého dne udělat dva v týdnu. Chtělo by to si sednout a podumat na jídly, která se bez masa obejdou, a většina je jí. Menšina se bude muset přizpůsobit. Všechno zapisuju, protože ve chvíli “co budu vařit” si na nic nevzpomenu.

V zásadě existují čtyři skupiny nemasových jídel:
– sladká,
– zeleninová, obzvláště pak luštěninová,
– bramborová
– nahrážková, zejména na bázi sóji (pro malé děti nelze vařit často kvůli obsahu hormonům podobným látkám)

Nejslibněji vypadají zeleninové a bramborové varianty. Zbývá dohledat konkrétní recepty, myslím že tak třicet by jich mohlo pro začátek stačit. Dneska na zahradě doseju mrkev, přikoupím pytlík fazolek a než to všechno vyroste, najdu si nějakou hezkou prodejnu zeleniny. Protože ta v místním super-hyper obvykle nestojí za nic. Příští týden to rozjedu naostro a nezastaví mě ani výslechy typu: “K čemu je ta cuketa?”, případně “Co je to zelený v sekané?”. Přidáte se?

Mám ráda krůtí maso. Jediné, co mi brání dát si ho sedmkrát do týdne, je jeho nehorázná cena. Naposledy jsem kupovala v Penny 1 kg prsních řízků za neuvěřitelných 180 Kč. Krůtí maso patří mezi deset tzv. superpotravin, takže jsem ochotná si připlatit. Na nálepce na balíčku stálo: “Krůtí křehčené prsní řízky”. Snědla jsem je, aniž bych se zajímala, co to znamená, že jsou křehčené. Zní to dobře, ne?

Tak jsem si našla, co výrobci myslí oním zkřehčením:

“Křehčené maso je termín pro výrobek z masa, které je v rámci zpracování napuštěno vodou se solí a fosfáty. Smyslem úpravy je zejména snížit výrobní náklady na kilogram výsledného masového produktu, protože voda, sůl i fosfáty jsou podstatně levnější než maso samotné. Takový výrobek bývá tímto způsobem běžně nastaven o více než 20 % .”

Mají křehčená krůtí prsa ještě něco společného s vynikajícím a super zdravým krůtím masem? Skoro jsem už krůtí medailonky oplakala, ale pak jsem náhodou zjistila, že asi 15 km od nás sídlí porcovna krůt. Tak jsem tam zavolala a světe div se. Musím si sic koupit celou krůtu, ale za neuvěřitelných 83,40 Kč za kg! Včera u nás na stole přistála čerstvá, oškubaná a vykuchaná, osmikilová krůtička. Co s ní? Za tři hodiny jsem neměla co dělat.

V akci krůta jedeme celkem čtyři kamarádky, takže jsem kupovala celkem tři krůty. Kdyby se mi podařilo zbláznit do krůt polovinu vesnice, tak můžu brát velkoobchodní balení ještě o 20 Kč/kg levněji. Vážně o tom uvažuju.

Taky jsem zjistila, že prodej přímo “ze dvora” nabízí naprostá většina výrobců masa. Zkuste si zadat do vyhledávače “porcovna drůbeže” nebo “krůtí maso”. Obzvláště mě pobavila jedna provozovna, která sídlí asi 300 m za hypermarketem. Na oněch 300m kuře získá rovnou 1/3 své hodnoty.

Než pojedete pro zásoby, vykliďte mrazák a nabruste nože. Nachystejte si dostatečné množství sáčků do mrazáku a jeden co největší kastrol. Oproti vepřové zabijačce je to brnkačka, ne?

Krůtí hody krok za krokem

1. Nařízla jsem hrudník a oddělila krůtí prsa. Každé jsem přepůlila, takže jsem získala čtyři balíčky zhruba po třičtvrtě kile masa. Zabalila jsem, popsala a zmrazila.

2. Oddělila jsem křídla. Uvaříte z nich skvělý drůbeží vývar, maso z křídel oberete do polévky. Šup s nimi do mrazáku do samostatného balíčku.

3. Oddělila jsem stehna. Dávám přednost je upéct a pak teprve vyjmout šlachy. Jde to sice pitvat i ze syrového masa, jenže na jednom stehně je minimálně dvanáct zkostnatělých šlach a trvá to fakt dlouho. Z upečeného masa jdou vytáhnout bez potíží. Každé stehno do samostatného mrazícího sáčku a šup do mrazničky. Z jednoho stehna se najíme dva dospělí a dvě školkou povinné děti.

plný mrazák masa

5. Zbyl mi skelet. Použila jsem hrubou sílu a co největší nůž (kdybych měla, vezmu na to sekáček). Rozdělila jsem skelet na více částí tak, aby mi vešel do hrnce. Kosti zaleju vodou, přidám 8-10 kuliček nového koření a dva bobkové listy, sůl. Vařím, dokud maso na skeletu nezměkne. Mám pro tento účel malé hrnce. Takže vařím vždycky jednu část, pak ji obrátím a ovařím z druhé strany. Pak dám bokem a vařím druhou část. Průběžně dolévám vodu. V hrnci se uvaří pěkně silný, výborný drůbeží vývar. Po vychladnutí naleju do tvořítek na led nebo skelniček od přesnídávky, zmrazím. Po zmrazení kostky z tvořítka vyklepnu do sáčku. Vymačkám ze sáčku co nejvíc vzduchu a pevně zavažte. Mám přírodní alternativu k masoxu.

6. Z kostí jsem obrala ještě 300g masa. Samozřejmě jde taky zmrazit, ale počítám, že už máte hlad, takže je použiju na vaření.

Vařené krůtí - super polotovar

7. Kosti sežral pes

Krůtí pilaf

(hotovo za 30 minut)

Suroviny: 1 hrnek rýže, vařené maso z krůty (jde použít i syrové, v pánvi ho pak déle opékáte), 1,5 hrnku krůtího vývaru, 1 balíček mražené zeleniny, 2 cibule, olej, kari, mražené špenátové nebo mangoldové listy (nemusí být).

Nakrájejte cibuli a osmažte ji na oleji dozlatova. Přihoďte lžíci kari, chvíli smažte. Přidejte krůtí maso, prohřejte. Jestli máte syrové maso, pořádně ho opečte. Přidejte hrnek rýže, asi minutu za stálého míchání opékejte. Přilejte vývar a ztlumte plamen na minimum. Přikryjte poklicí. Až začne vývar bublat, odpočítejte 10 minut a přidejte mraženou zeleninu, případně špenátové listy. Opět zakryjte a vařte do změknutí rýže a zeleniny. Občas zkontrolujte a pokud se začne rýže připalovat, přilejte vodu.

Kdyby náhodou něco zbylo, klidně to nakrabičkujte a hoďte do mrazáku. Hlavně to tam potom nezapomeňte dalších pět let, do tří měsíců byste měla hotová jídla z mrazáku spotřebovat.

„Žijeme v blahobytu,“ prohlásila včera má kamarádka: „Kdy naposled stál litr benzínu tolik, co šest vajec?“ Hluboce jsem se zamyslela a musela jsem ji dát za pravdu, že ceny obojího v poslední době vystřelily do nečekaných výšek. Tankuju pravidelně za pětistovku, jenom dojezd se mi nějak rapidně krátí.

Šetřit na vejcích mi přijde dost složité. S palivem to vidím mnohem nadějněji. Pokud si osvojíte několik zásad úsporné jízdy, garantuju vám nejméně o 10% nižší spotřebu. Děkuji za odbornou spolupráci svému muži, který mě s nasazením vlastního života a psychického zdraví učil jezdit levně.

Takže, pokud jste zatím přes usilovné zahradní rytí neobjevili ani náznak ropy, čtěte dál. Vyplatí se vám to.

Úsporná jízda šetří nejen peníze za benzín a údržbu, ale také:

• je ohleduplná k životnímu prostředí (výroba paliv poškozuje okolí),
• výrazně zvyšuje bezpečnost silničního provozu (havarované auto obvykle patří mezi dost drahé události),
• snižuje stres při řízení,
• snižuje exhalace výfukových plynů.

1. Předvídejte situaci

Vyvarujte se jízdy stylem brzda-plyn. Strašně žere palivo. Místo toho se snažte „číst“ situaci před vámi a dejte si dost času na reakci. Maximálně využívejte setrvačnosti auta.

• Využívejte dobržďování motorem. Místo prudkého zmáčknutí brzdy podřaďte, motor část rychlosti dobrzdí sám. Místo benzínu využíváte hybnou energii auta.
• Při jízdě z kopce vyřaďte, gravitace je (zatím) zdarma.
• Když vyřadíte na rovině, budete postupně zpomalovat. Toho jde využít třeba před vesnicí, kdy víte, že bude následovat padesátka.

2. Snažte se o stabilní, nízké otáčky při zařazené co nejvyšší rychlosti

V návodu k autu najdete optimální otáčky motoru. Pohybují se kolem 2200 ot/min. Nejnižší spotřebu máte, když udržujete tyto otáčky na zařazený nejvyšší stupeň. Cílem budiž maximálně plynulá jízda.

3. Zavčasu přeřazujte

Optimální otáčky pro řazení se liší auto od auta a navíc se mění postupným opotřebením. Opět platí: nevytáčejte auto do zbytečně vysokých otáček, přeřaďte, jakmile to jde. Jedničku používejte skutečně jen na rozjetí (řádově do dvaceti metrů jízdy), po rozjetí okamžitě přeřazujte. Nepopojíždějte na jedničku po celém parkovišti.

4. Minimálně jednou měsíčně kontrolujte tlak v pneumatikách

Podhuštěné pneumatiky znatelně zvyšují spotřebu. Optimální tlak najdete v návodu. Vyplatí se zkontrolovat, měřáky mají skoro na každé benzínce a trvá to chvilku. Pozor, na benzínku musíte zamířit rovnou z domu, protože tlak se měří na nezahřátých pneumatikách. Jinak musíte počkat aspoň deset minut, než kola zchladnou.

5. Na krátké vzdálenosti zvažte použití jiného způsobu dopravy

Když jedete jen do vedlejší ulice nebo na druhý konec vesnice, nestačí se auto zahřát. Díky tomu vás těch pár metrů vyjde docela draho. Berte to jako sportovní výzvu a jděte pěšky nebo nastartujte kolo.

6. Jezděte úsporně do kopce

Cílem je jet na co nejvyšší rychlost přičemž plyn máte téměř až na podlaze. Nebojte se, že vám otáčky klesnou pod optimum. Většina novějších aut nemá problémy s otáčkami 1000 ot/min. Čas pro přeřazení poznáte tak, že když domáčknete pedál plynu, auto už není schopné zrychlit. Pak je dobré podřadit, aby se motor netrápil.

7. Vypínejte motor při krátkých zastávkách

Asi první rada, na kterou narazíte v souvislosti s úspornou jízdou. Ano, vyplatí se to. V kolonách, na železničním přejezdu, na neprůjezdné křižovatce, když si jdete jen odskočit na poštu. Vždycky.

8. Pozor na aerodynamiku

Různé střešní nosiče zvyšují spotřebu paliva až o 20%, včetně tzv. aerodynamických boxů. Dobře si rozmyslete, jestli nosič opravdu potřebujete. Také otevřená okénka, zvláště při rychlejší jízdě fungují jako brzda.

9. Zvažte přebudování automobilu na LPG

Pokud zrovna nejezdíte v autě, kde se při každé cestě modlíte, abyste dojeli, spočítejte si, kolik by vás vyšel provoz s LPG. Naše „pracovní“ auto k naprosté spokojenosti jezdí za 1,20 Kč/km. Pravda, přestavba stojí řádově 15 – 25 tisíc, ale skutečně se poměrně brzy vyplatí.

V létě jsme byli na prohlídce hradu (tedy spíše zříceniny). Staršího nejvíce zaujal stánek s cukrovou vatou a mladšího plastové rybičky v bazénku. Celé hodiny vydržel s udičkou u vody lovit rybky s magnetem. Byla jsem ráda, že kastelán myslel i na batolata, která neocení krásu tesaných portálů.

Tak jsem se rozhodla, že rybičky zařídíme i doma. Samozřejmě je můžete koupit, obvykle dřevěné. Ale díky vlastnoruční výrobě z rybiček můžete udělat velmi zajímavou didaktickou pomůcku. Třeba s ní jde učit barvy, čísla nebo písmena. Rybky jde i darovat nějaké alternativní rodince jako tzv. pytlík proti nudě. Taky rybičky můžete skládat do kyblíku a na závěr uspořádat fingovaný rybářský piknik s jako-opékáním rybiček. Citlivější duše je hodí zpět do jako-rybníka.

Budete potřebovat: Kartón, kabelové (lepší, protože jsou větší) nebo kancelářské svorky, dvě (jídelní) hůlky, provázek, dva hranaté magnety, slabý papír na šablonu, nůžky, tužku.

Momentálně mám v e-shopu barevný vlnkovaný papír, se kterým jsem pracovala, v akci za dobrou cenu. Když do objednávky napíšete heslo „Rybičky“, pošlu vám zdarma 10 ks kabelových svorek (viz fotografie rybiček).

Na obyčejný papír si předkreslíte tělíčko ryby a vystřihnete. Z rubové strany kartónu obkreslíte šablonu tolikrát, kolik chcete rybiček. Vystřihnete. Na hlavičku každé rybičky připevníte kabelovou nebo kancelářskou svorku.
Na jídelní hůlku přivážete provázek. Na druhý konec provázku pevně přivážete magnet. Kulaté magnety se vážou špatně.

A teď přijde ta rafinovaná didaktika:

1. Barvy

Od každé barvy vyrobíte dvě rybičky. Každou rybičku, kterou dítě chytí pojmenujete barvou. Pokročilí chytají rybičky podle toho, jakou barvu řeknete. Nebo jednu vytáhnou a druhou musí chytit ve stejné barvě.

2. Čísla

Každá rybička má na sobě číslo (a příslušný počet teček). Pracujeme stejně jako s barvami. Nebo čísla označují váhu ryby. Nejúspěšnější rybář chytil ryby s nejvyšším součtem (největším počtem teček). Menší děti neumí sčítat, ale zvládají překreslit tečky za sebou na papír a pak porovnat, kdo jich má víc.

3. Písmena

Každá rybička má na sobě jedno velké, tiskací písmeno. Jsou to zakleté ryby. Abys je vysvobodil, musíš vymyslet jméno, které začíná na vylovené písmenko. S vylovenými rybkami – písmeny pak jde skládat slova, která obsahují daná písmena. Nebo vymýšlet co nejvíce věcí, které začínají na…

Rybičky přináší šifrovanou zprávu. Každá má na sobě písmeno a číslo na rubové straně, která nejde vidět. Když rybičky seřadíš podle čísel, řeknou ti svůj vzkaz. Celkem vtipné, když jednu zprávu skládají dvě družstva, protože si chybějící písmena musí domýšlet. V tom případě je nutné udělat zprávu delší, používat i dlouhá slova, kde snáze najdou vodítko. Toto zvládají až školáci.

Nevím, jak je to u vás. V naší mateřince je zhruba polovina dětí. Zbytek kašle, smrká, zvrací atd. (nechci být nechutná) doma. Nezřídka spolu s rodiči. Aspoň mě nějaká viróza přemohla v posledním měsíci hned dvakrát. A to se považuji za silnější polovinu populace (co se zdraví týče ne objemu, alespoň zatím).
Tak jsem se začala pídit, jak jaksi přirozeně ozdravět na konci zimy. Raději bych napsala na počátku jara, ale situace za oknem mě od toho odrazuje. Příliš nevěřím na multivitamíny, na to mi je lékárnice příliš vehementně vnucuje.
Nakonec jsem našla pár osvědčených způsobů, kvůli kterým vůbec do lékárny nemusíte. Maximálně si vystačíte s místní prodejnou potravin.

Nasávejte první paprsky

Zní to jako reklama na Metaxu, ale mám na mysli opravdové sluneční paprsky. Nejenže odplaví zimní chmury (které souvisí s nedostatkem slunečního světla), ale také vyprovokují tělo k tvorbě vitamínu D. A právě ten podporuje imunitu.
Alternativně ho najdete v tresčích játrech. Jen si nejsem úplně jistá, kolik ho zbylo v těch konzervovaných. Jiné jsem ještě neviděla.

Jezte málo a vybírejte si

Nemusí to znamenat přímo jarní půst. I když ten je mou nedostižnou metou. Stačí trošku ulevit zažívacímu systému tak, že snížíte cukr a maso, naopak zvýšíte příjem zeleniny (nebo jiné zásadotvorné stravy typu klíčků a jiných makrobiotických pochoutek). Sem tam proložit jogurtem s živými kulturami, česnekem a brokolicí neuškodí.
Jádro imunitního systému sídlí v břiše. Konkrétně ve střevech. Dejte jim pauzu, ať se se zimy vzpamatují samy.
Mimochodem všimli jste si, že když jste nemocní, tak vůbec nemáte hlad? Teploty jsou asi jediné období, kdy jsem schopná se postit i několik dní. Prostě jídlo nedávám.

Snižte stres

se lépe píše než dělá. Obecně jsem propagátorem nedotknutelnosti alespoň sedmihodinového nočního odpočinku. Jarní úklid může být příležitostí k rozjímání o věcech podstatných a pomíjivých.
Občas nezaškodí se zastavit a rozhlédnout se, kde vlastně stojím a kam mířím. A jestli tam opravdu chci. Takové zastavení ušetří spoustu nervování později.
Moc se mi taky líbí koncept pomalého života (Slow Life), který velí užívat si každé chvíle. Ostatně tuto myšlenku razil už Komenský, když řekl, že: “Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.”

Celé kuře patří k nejlevnějším masovinám, které lze koupit. Ano, jde pochybovat o jeho původu, prospěšnosti, množství antibiotik atd. Přesto všechno se na stole nevegetariánů objevuje s železnou pravidelností.

Před nedávnem jsem v hypermarketu udiveně zírala do košíku, kde paní naskládala mražené kuřecí skelety na polévku, jedno balení kuřecích prsou a jedno balení kuřecích paliček. Nějak nedovedu pochopit, proč nekoupí rovnou jedno celé kuře a nenaporcuje si ho? Protože celé kuře je suverénně nejlevnější kuřecí polotovar. Všechny ostatní z něj (celkem logicky) jde vyrobit.

Chce to jen trochu uvažovat předem a případně koupit kuřata rovnou dvě, když vaříte pro větší počet lidí nebo do zásoby do mrazáku. Jedno osvědčené kuřecí menu předkládám.

Kuře před použitím naporcujeme. Postup je nejlepší sledovat “live”. Úprava kuřete vám zabere asi čtvrt hodiny. Je nutné pracovat s hodně ostrým nožem, ale ne keramickým. Ten je ostrý kupodivu až moc a řeže i kosti, což moc nepomáhá. Nůž stačí středně velký, měl by být aspoň trošku ohebný, aby dokázal kopírovat kosti.

Polévka samozřejmě kuřecí vývar

Skelet i s křídly a případně i stehenními kostmi vložím do většího hrnce a zaleju vodou tak, aby byl ponořený. Ke skeletu očistím a nakrájím dvě mrkve, jednu petržel a kousek celeru. Přihodím jeden bobkový list, 2-3 kuličky nového koření a lžičku soli. Vařím čím déle, tím lépe. Vyjmu skelety a kosti.
Ke konci mohu přidat ovesné vločky, rozkvedlané vajíčko, polévkové nudle.
Skelety oberu od masa, to pokrájím a vrátím zpět do polévky, nebo zamrazím a použiju někdy příště na rizoto. Nebo z něj udělám na večeři:

Kuřecí pomazánku

Zbytky kuřecího masa pokrájím. Nakrájím nadrobno jednu (červenou) cibulku. Přidám dva, tři trojúhelníčky taveného sýra a jednu majonézu. Vše smíchám do stavu jednolité hmoty a dochutím pepřem, solí a červenou paprikou.

Se zbytkem masa jde v zásadě pracovat dvěma způsoby:

a) maso naložím do marinády, či udělám na pánvičce na přírodní nebo tomu podobný způsob. Zrovna dneska jsem dělala:

Kuřecí rarášci

Kuřecí maso z prsou i stehen nakrájím na kousky velikosti sousta a naložím je alespoň na dvě hodiny do této marinády

2 vejce, 2 polévkové lžíce solamylu, 2 polévkové lžíce plnotučné hořčice, 2 rozdrcené stroužky česneku, 1 čajová lžička worchesteru, 1 čajová lžička polévkového koření typu Magi, 1 čajová lžička soli.

Maso pořádně promíchám s marinádou a po odležení smažím na oleji nebo na sádle, až je maso měkké.

b) Alternativně si ušetřím práci s vykosťováním stehen. Stehna upeču, třeba posypaná paprikou nebo grilovacím kořením. Upečená stehna mohu samozřejmě hned sníst, ale jdou i zamrazit a použít jindy. Prsa jsou na pečení moc suchá a nikdo je moc nechce.
Takže z nich udělám šunku. Nebo kuřecí špízy, případně jiný z asi miliónu receptů, které na kuřecí prsa existují. Třeba tento:

Kuřecí prsa Kalifornie

Kuřecí maso nakrájím na nudličky. Na oleji zpěním 1 cibuli nakrájenou na kostičky, přidám maso a opékám do měkka. Pak přidám zhruba půl hrnku žampiónů na plátky, půl hrnku mražené či sterilované kukuřice a půl hrnku ananasových kostek z kompotu. Dusím necelých deset minut. Zaleju půlkou (125 ml) smetany nebo mléka. Dosolím, dopepřím.
Taktéž jde zmrazit na horší časy.

Škoda, že mí synové neumí (zatím) psát. Tenhle příspěvek by totiž měli napsat oni. Dorostli do věku vynálezů. A tyhle dvě prima vychytávky na hraní vynalezli sami.

Určitě se vám doma válí takové ty bílé knoflíčky, které se používají k zapínání postarších povlaků na peřiny. Celé ty knoflíčky jdou sundat, prý to tak bylo vyrobené proto, aby se prádlo lépe mandlovalo a celé povlečení šlo vyprat na devadesát. To by mě zajímalo, jak by vypadaly ty dnešní 100% bavlněné povlaky po projítí pračkou na 90st. Celsia.

Jednouduše tyhle knoflíčky už poněkud vyšly z módy. Syn je objevil v šití a strašně mu připomínaly kola od auta. Od myšlenky k činu měl jen kousíček (jak už to u dětí bývá).

Na tvrdý kartón (použitý tvrdý papír vkládaný do balení nových košil a triček) si nakreslil svůj model autíčka pro dnešní den.

Místo koleček obtáhl ty bílé knoflíčky. Do poloviny každého kruhu shora jsme nakreslili výřez. Jasnější to bude z obrázku Autíčko vystřihl, výřezy jsem musela pravda vystřihnout já. A do těch zářezů jsme zasunuli knoflíčky. Takže autíčko stojí a dokonce na knoflíkových kolech může jezdit.

Domečky z tetrapakových obalů od kefírového mléka kdysi přinesl syn z družinky. Jenom než je začnete dekorovat a polepovat, tak je opravdu pořádně vymyjte.

Od nového roku více než předtím se snažím zkrouhnout rozpočet za potraviny a drogerii o minimálně 20%. Teď mi to zkazila vláda zvýšením DPH o 4%.
V dnešním díle seriálu se zaměřím na strategii, která vám ty čtyři procenta vrátí zpět do peněženky. Slibuji, jako obvykle: žádné levné salámy, žádná hladovka. Zbytek je na vás.
Hluboce se zamyslete KDE nakupujete drogerii a potraviny a CO nakupujete. Pokud jste si dělali rozpočet, nemusíte myslet, vytáhněte záznamy. Tak co, už víte?

Kde nakoupit?

Potraviny samozřejmě nejlevněji nakoupíte v super a hypermarketech. Hyper a super totiž na jídle skoro nevydělávají. Zisky honí na tzv. doplňkovém sortimentu.
Hyper super věnují obrovské úsilí naprostému znepřehlednění svých obchodů a cen. Cílem je (pochopitelně) spotřebitel, který koupí banány za neuvěřitelných 15 Kč/kg a přitom utratí 2000 Kč za nezlevněné položky. Z toho polovinu v podstatě ani nepotřebuje, ale padly mu do ruky při bloudění mezi regály.
Nedovedu si představit, že bych trávila půl dne objížděním obchodů s letáky v ruce.
Mnohem jednodušší je vytipovat si maximálně čtyři super-, hyper- markety, kam se vyplatí jezdit na velké nákupy. Ostatní ignoruju. Časem jsem se celkem zorientovala v cenách (např. zeleninu kupovat jenom v Lidlu, mleté maso v Hypernově).
Každý týden si určím jeden obchod, kde udělám velký nákup. Už při plánování jídelníčku si vezmu k ruce jejich nejnovější akční leták. Koupím do zásoby zvýhodněné položky + položky, které kupuju jenom tam.
Další týden jedu jinam. Takhle za měsíc vychytám celkem hodně výhodných akcí bez většího úsilí.

Co nakoupit?

V rámci šetření se také snažím nelpět na jedné značce. Používám několik značek deodorantů, kávy, vložek…všeho. Občas koupím něco neznámého v malém balení na zkoušku (nikdy do zásoby!) Ostatně i dTest potvrzuje, že kvalita nesouvisí s cenou (viz poslední kečupová aféra). Radikálně tak zvyšuji šanci, že až mi dojdou zlevněné zásoby, objeví se daná položka zase někde v akci (i když třeba jiná značka).

Úplně ideální řešení by pro mě bylo stát se vegetariánem a vše, co sním, si vypěstovat na zahradě. Vegetariánem proto, že jako chovatel jsem nemožná. Všechno, kromě dětí, mi zdechlo. Už šest let se snažím ze zahrady vytvořit jedlý les, ale zatím by mi úroda stačila tak přes léto. Přesto, pokud máte kus země, neváhejte zahradničení aspoň zkusit. S hlínou na rukou ze sebe smyjete i všechny problémy světa.

Když začnete vařit často (což na mateřské dříve nebo později nastane), tak navzdory pečlivé přípravě občas jídlo vyhodíte. I mistr tesař se zkrátka někdy utne. Natož já, kuchařka z donucení. Takhle už jsem pekla psí buchtu, která u našeho vlčáka měla opravdu velký úspěch. Zapoměla jsem do těsta dát prášek do pečiva, takže se stala nepoživatelnou. Jindy jsem zase nedočetla recept do konce, nadchla se obrázkem a na závěr zírala na větu: „dáme zapéci pod gril“. Ten totiž nemám.

Některá opomenutí a záměny nespravíte, ale existují omyly a přehmaty, které jde opravit překvapivě snadno. Škoda ládovat zvířectvo vybranou krmí jen proto, že nevíte co s tím dál. Kapitolou pro sebe jsou notorické zlozvyky, kterými si zejména začínající kuchařky komplikují život. Čtěte dál, nemáte co ztratit.

Prevence

• Vždy si přečtěte recept až do konce než začnete vařit. Neobsahuje nějakou zásadní ingredienci, kterou zrovna nemáte? Nevyžaduje pomůcky, o kterých jste ani nevěděla, že existují? Hodně vám pomůže jídelníček plánovat, tak se vyvarujete nepěkných překvapení v deset dopoledne.
• Používejte dostatečně velké nádobí, obzvláště pánve a hrnce. Ve velkém hrnci můžete v klidu vařit i poloviční množství. V příliš malém hrnci nemůžete obsah dost dobře promíchat a tak se rád připaluje případně přetéká a špiní sporák.
• Využívejte celý rozsah teplot, které plotýnka nabízí. Znám hned několik lidí, kteří vaří zásadně na nejvyšším plameni nebo naopak zásadně na minimum. Výsledkem je buď připálená kůrka se syrovým středem nebo cosi nasáklé tukem a bez kůrky.
• Průběžně ochutnávejte. Těžko z receptu utrefíte přesné množství koření a přísad. Jde si ale vycvičit chuť, takže správně okořeněné bramboráky poznáte už ve fázi těsta.
• Spřátelte se s troubou. Každá trouba je osobnost a bude chvíli trvat, než ji pochopíte. Pro začátek je dobré přečíst si návod a minimálně jednou během pečení obracet plech. Protože trouby obvykle pečou na jednom místě o něco víc a jinde o něco míň. Obrácením plechu to vyřešíte. Obzvláště se detailní znalost připalovacích zón hodí, když pečete drobné pečivo. Větší kusy přijdou k většímu teplu případně k okraji plechu, menší tam, kde trouba nedopéká a doprostřed plechu.
• Vykašlete se na příliš přesné odměřování ingrediencí. Digitální váha je super, ale jestli je mouky o pět gramů více nebo méně, to nikdy ve výsledku nepoznáte. Zrovna tak netřeba lžíce a lžičky nožem zarovnávat do perfektní roviny. Jste v kuchyni, ne v chemické laboratoři.
• Pánev před použitím pořádně rozehřejte, jinak se vám všechno bude připalovat. Rozehřátou pánev poznáte různě, třeba tak, že když do oleje hodíte drobeček, tak se kolem začnou dělat bublinky a drobek „tančí“.

Léčba

• Žmolky v omáčce nejrychleji správíte ponorným mixérem. Příště škrob nebo mouku nasypejte do vody ve skleničce a utřepejte z toho jednolitou hmotu ještě před přidáním do hrnce.
• Brambory na kaši nepřevařujte. Když je potom ještě rozdrtíte mixérem, dostanete nestravitelné lepidlo na tapety. Lepší než mixér je obyčejné šťouchadlo, s tím se vám to nikdy nestane.
• Když se něco připálí, můžete si ještě pomoct tak, že to nepřipálené shora přendáte do jiného hrnce a dovaříte. Rozhodně se nesnažte připáleninu aktivně seškrabávat ode dna a rozmíchávat po celém hrnci. Spálené se dostane do celého jídla a pak už to jde fakt jen dát psovi.
• Pokud jste netrefili teplotu trouby a koláč nebo maso už máte na povrchu skoro spálené, ale uvnitř syrové, pomůže překlopit pekáčem nebo zakrýt povrch alobalem a dopéci.
• Přesolené jídlo jde někdy rozředit (omáčky, polévky). Taky pomáhá povařit v jídle brambor nebo sůl potlačit trochou citrónové šťávy nebo octa. Každopádně je lepší dosolovat všechno až nakonec. Nemusíte se pak trápit otázkami, jak moc slaný je bujón, sýr a jiné slané přísady.
• Koláč připálený zespoda nebo svrchu zachrání ořezání na „zdravou“ část. Opravu zamaskujete polevou.

Nebudu se chlubit cizím peřím. Tenhle recept mám od kamarádky přes ulici. Má neuvěřitelný talent na dekorování příbytků, spravuje mi záda lépe než profesionální rehabilitační sestra a ještě u toho zvládá číst osud z dlaní. Svět ve, kterém žijeme, ale není vždy úplně spravedlivý, takže už nějakou dobu je bez práce všem svým obdarováním navzdory. Jestli vám její úžasná buchta zachutná, pošlete ji alespoň v duchu trochu štěstí. V jejím případě nepochybuji, že to nějak ucítí a nějak se to v jejím životě projeví. Už by bylo načase.

Tenhle koláč umícháte jednoduchým metličkovým mixérem z velmi běžných surovin. Za chvíli je upečený. Jde použít i jako korpus na dort. Jiná moje kamarádka, která obvykle točí keramiku, se začala točit kolem dortů a právě z tohoto korpusu vyrábí ty sochařsko-cukrářské výtvory dozdobené marcipánovou hmotou. Já tyhle ambice rozhodně nemám, takže těsto normálně liju na plech a prokládám náplní. I tak mizí rychlostí přímo bleskovou.

Uvádím naprosto základní recept. Náplň můžete do slova a do písmene použít téměř jakoukoliv. Kdyby náhodou byla tmavá, tak do těsta nedávejte kakao, zůstane bílé a celek bude hezčí. Jinak jde po upečení na korpus naskládat ovoce (z kompotu) a zalít cukrářským želé, upéct v kulaté dortové formě a dozdobit šlehačkou jako dortík… možnosti jsou téměř nekonečné.

Těsto:

2 vejce, 1 hrnek cukru (jedno jakého), 2 hrnky hladké mouky, 1 a 1/2 balíčku prášku do pečiva, 2 polévkové lžíce kakaa, 1 hrnek oleje, 1 hrnek mléka

Žloutky a cukr dáme do mísy a ušleháme do pěny. Přidáváme střídavě mouku smíchanou s práškem do pečiva a kakaem a olej, mléko. Nakonec lehce vmícháme sníh z bílků. Velký plech vyložíme pečícím papírem a vylejeme do něj těsto, uhladíme na jednolitou výšku. Upečeme ve středně vyhřáté troubě.

Náplň

1 hrnek mléka, 1 vanilkový pudink, 1 vanička nebo kostka tvarohu, 60 g másla, 50g cukru.

Z mléka a pudinku uvaříme pudink podle návodu, jenom dáváme méně mléka. Necháme vychladnout. Zvlášť smícháme tvaroh se změklým máslem a cukrem. Nakonec přimícháme studený pudink. Můžeme přidat nadrobno nakrájené ovoce (mandarinky, banány, ananas, kiwi…)

Upečený plát necháme vychladnout a rozdělíme jej na dvě stejně velké poloviny. Jednu silně pomažeme náplní a překlopíme druhou. Alternativně můžete péci na menším plechu, vyjde vám vyšší buchta, kterou podélně překrojíte napůl a naplníte.

Dobrou, rychlou chuť!

Mám to za sebou. Po šesti letech celodenní péče o děti jsem se vrhla zpět do pracovního procesu. Včera kolega přinesl fotky své prvorozené dcery z porodnice. Koukala jsem na to maličké mládě a v duchu si říkala: „Jen ať si to užije zas někdo jiný.“ Jak říkám, mám to za sebou, i když nevylučuji, že časem ještě nějaké mateřské pudy přijdou.

Na fotkami jsem uvažovala, co všechno má ta mladá maminka před sebou, co všechno ještě neví a s čím vším si bude muset poradit. Protože já na mateřské ušla strašně dlouhou cestu. Bez přehánění můžu říct, že Žena007 před dětmi se dost radikálně liší od Ženy007 po dvou dětech. A nesmírně děkuji svým dvěma synům, že mi umožnili se po této cestě vydat.

Jen bych si přála, abych nemarnila celé roky tím, že jsem si neuvědomila pár zásadních věcí. Pár úplně obyčejných pravd, které jsem měla vědět hned na začátku mateřské.

Váš odpočinek je nejdůležitější na světě

Úplně vidím, jak se culíte, že přeháním. Moment, uvažujte se mnou. Určitě jste si všimli, že dítě je na vás jaksi mentálně napojené. Takže když vy jste v pohodě, je v klidu i dítě. A ruka, která hýbe kolébkou, hýbe celým světem. Ne milé zlaté, vůbec nepřeháním. Na svém odpočinku rozhodně nešetřete. Delegujte s klidem manažera, co se dá, a jděte si lehnout. Klidně ve dvě odpoledne.

Dítě není všechno

Zpočátku to tak sice vypadá a popravdě ani na nic a nikoho jiného čas nemáte. Ale pokud nejste extrémistka, dlouhodobě vám to nebude stačit ke spokojenosti. Nevzdávejte se svých koníčků, přátel, seberealizace. Obzvláště si pěstujte kamarádky, které nejsou matky, dokáží vás vytáhnout ze světa plenek, kašiček a roztomiloučkých nožiček.

Příliš pozdě jsem zjistila, že mateřská může být úžasným obdobím průzkumu vlastních ambicí a schopností. Znám hodně maminek, které na mateřské začaly podnikat a upřímně řečeno lepší období pro start jen tak nenajdete.

Výchova je maratón

Nastanou chvíle, na které nebudete pyšná. Jenže z tohohle podniku nejde dost dobře ustoupit. Prostě se tím bahnem nějak přebroďte. Kašlete na to, kdo vede v které etapě. Vyhrává každý, kdo se dostane do cíle. Ty hlavní boje musíte svádět sama se sebou. Nemarněte energii naprosto zbytečnými bitvami s okolím.

Strašně ráda zkouším domácí kosmetiku. Je to svého druhu vášeň. Samozřejmě vím, že v hyper-super koupíte vše levně, rychle, máte jistotu, že to nějak funguje. Ale jsem zkrátka objevitelský typ. Baví mě půl dne něco patlat, přemýšlet, čím to zahustit a googlit možné varianty.

Docela dluho mě trvalo vyladit tenhle krém na holení. Blíží se totiž léto a holení bujného porostu na nemožných místech se stává nutností. Zkoušela jsem minimalistickou verzi holení bez čehokoliv, jenže mi naskákaly červené pupínky ještě horší než černé chloupky.

Takže jsem si namíchala krém na holení. Konečně jsem se něčím zavděčila i svému muži.

Na míchání krému používejte čisté lžičky a nádobky. Nejlepší je všechno přelít vroucí vodou a nechat to chvilku luhovat. Díky tomu se vám výsledek nebude kazit.

Budete potřebovat:

1/2 hrnku šampónu, 1 a 1/2 hrnku vlasového kondicionéru (když dáte víc, bude emulze hustější), 5 polévkových lžic dětského oleje nebo tělového mléka, 3 polévkové lžíce kokosového oleje, sklenička na skladování nebo prázdná lahvička s pumpičkou od tekutého mýdla.

Smíchejte šampón s kondicionérem a olejem. Můžete použít i obyčejný slunečnicový olej z kuchyně, ale dejte ho méně. Kokosový olej (máslo) dejte do skleněné misky a rozpusťe v mikrovlnce. Stačí zhruba dvacet sekund. Vmíchejte kokosový olej do směsi. Jestli nemáte kokosový olej, zkuste bambucké máslo.

Pokud budete směs skladovat ve skleničce, odebírejte lžičkou, nebo trošku odkápněte do dlaně. Když budete sahat do nádobky prsty, obsah se dříve zkazí.

Používáte stejně jako normální holící pěnu. Rozetřete plošně, napěníte štětkou a sjedete žiletkou. Jako bonus díky oleji nemusíte kůži po holení mazat.

Se slzou v oku vzpomínám na svoji babičku. Nejspokojenější byla, když měla jednu část sklepa zaskládanou zavařeninami a bramborami a druhou uhlí a dřevem. I můj muž se do sklepa chodí kochat pohledem na nařezané polínka. Je v tom cosi pradávně uklidňujícího.

Nicméně málokdo v dnešní době má rozlehlou selskou usedlost, kam se vešlo všechno téměř v jakémkoliv množství. Člověk panelákový musí plánovat a šetřit místem. Takže stojíme před otázkou, co se vyplatí syslit, když to mají tento týden ve slevě nebo seženete velké balení za dobrou cenu. U nás se tato otázka řešila před pár měsíci, kdy si můj muž vyřídil průkazku do Makra. Tam ovšem málokdy koupíte balení jednoho másla a jeden kus tužidla na vlasy.

Tak jsem počítala a přepočítávala. Nakonec jsem se dostala k seznamu padesáti spořebních položek, u kterých neuděláte chybu, když si je pořídíte do zásoby. Obecně vzato je nejlepší nakupovat do zásoby věci, které jsou drahé, protože ve slevě ušetříte relativně hodně korun. Současně si musíte dávat pozor na minimální trvanlivost a datum výroby.

1. Hovězí maso
2. Vepřové maso
3. Krůtí maso (nejlepší je koupit celou krůtu a rozporcovat ji do mrazáku)
4. Mléko v tetrapak krabicích
5. Sirupy
6. Rýže, obzvláště pak typu basmati a jiné speciální
7. Těstoviny
8. Konzervované ryby (tuňák)
9. Konzervovaná zelenina (u nás frčí fazole)
10. Bujóny
11. Tvrdý sýr (nejlépe koupit celý blok, bývá na to sleva. Blok nakrájím na 200-300g porce, zabalím do potravinové fólie, zmrazím)
12. Máslo (zmrazit)
13. Smetana v tetrapak krabičkách
14. Barva na vlasy (vyzkoušená značka a odstín)
15. Deodorant (osvědčený)
16. Zubní pasta
17. Kartáčky na zuby, zejména dražší např. Curaprox
18. Prášek na praní
19. Aviváž (ryze teoreticky, používám ocet)
20. Olej na vaření
21. Dětské přesnídávky (pokud si neděláte vlastní)
22. Dětská výživa, obzvláště sušená mléka a kaše
23. Tělové krémy a mazadla
24. Bramborové těsto v prášku (pokud používáte)
25. Bramborová kaše v prášku (když neděláte z čerstvých brambor)
26. Mražená zelenina dražších kombinací a značek (Findus a spol.)
27. Mražené rybí filé, rybí prsty
28. Vložky
29. Pivo (obzvláště speciální a prémiové kvality, které normálně stojí víc)
30. Víno
31. Tvrdý alkohol
32. Spodní prádlo
33. Ponožky
34. Kvalitní čokoláda
35. Sušené kořenící směsi typu Podravka, pokud je používáte
36. Cukrářské polevy
37. Cukrářské zdobení, pokud ho používáte nejen na Vánoce
38. Snídaňové cereálie
39. Med
40. Lepší čaje (Pickwick atp.)
41. Instatní káva
42. Tavený sýr
43. Trvanlivé salámy (fakt si vyberte dobrou značku a ptejte se na maximální trvanlivost).
44. Klobásy (do mrazáku)
45. Párky (taktéž zmrazit)
46. Granko
47. Tuk na pečení
48. Kuřecí prsa (celá kuřata nemívají tak velké slevy a zabírají v mrazáku moc místa)
49. Čerstvé žampióny (nakrájet na plátky a zmrazit, vydrží cca 3 měs. nebo podusit na cibulce a zmrazit, vydrží přes půl roku)
50. Dětské papírové plenky oblíbené značky (ale nejlevněji vychází české čtverce )

Když byl syn menší, nadevše miloval Lego Duplo a dřevěné koleje. Ale od té doby, co dostal to klasické Lego s malými kostkami, ho už Duplo moc nebere.
Tak mi bylo líto uložit ho do sklepa. Přece jen ho to občas ještě chytne. Navíc je to kvalitně zpracovaná hračka (co už musela vydržet!) a podporuje rozvoj kdečeho. Ještě se mi nechtělo dát ji z dětského pokoje.
Pak jsem žehlila obrovský koš plný prádla. Asi v polovině jsem dostala nápad na úžasnou matematickou hru. A než byl koš prázdný, hra byla úplně vymyšlená. Stačilo jen dát na papír a otestovat.
Syn si ji zamiloval. Doufám, že pořád ještě nepostřehl, že se učí sčítat a odčítat tím nejnázornějším způsobem.

Vytiskněte si alespoň dva listy kartiček – polí a rozstříhejte je podle čar. Z jednotlivých kartiček poskládejte libovolnou cestičku s nějak označeným začátkem a koncem.
Dále si nasbírejte hromádku stejně vysokých lego (nebo jako-lego) kostek. Každý hráč bude potřebovat jednoho Lego panáčka a hrací kostku.
Začínáte všichni s Lego panáčkem na startu. Nejmladší začíná. Hodí kostkou a posune se o příslušný počet políček. Číslo na kartičce značí, kolik kostek lega naskládá – nebo odejme zpod svého Lego panáčka. Postupně všichni míří až do cíle. Vyhrává ten, kdo má nejvýše postaveného panáčka, tj. kdo cestou nasbíral nejvíce lego kostek.
Pěknou zábavu!

Kudy chodím, tudy smrkám. A nejhorší je, že můj muž taky. (Smrtelná nemoc mužů na sedm? – Rýmečka.) Chytli jsme to od dětí. Ten starší nám ze školky tahá neobyčejně odolné bacily, které odchází s prvními sněženkami.

Myslím, že je úplně jedno, jak nachlazení léčíte. Můžete si uvařit čaj s citronem nebo cibulový sirup s medem. Můžete polykat homeopatika nebo Coldrex. Pravděpodobně se z toho tak jako tak dostanete za týden. Otázka za milión zní, jak přežít sedm dní s ucpaným nosem, dětskými hleny rozmatlanými všude (a doufejme, že jen hleny), nočním non-stop suchým kašlem. Pár zlepšováků bych měla.

1. Od neustálého smrkání poškrábaný nos

-Namažte podrážděnou kůži pod nosem pomádou na rty. Pozor, přes pomádu se skvěle šíří bacily, takže používejte jen jednu pro tento účel.

– Používejte místo kapesníčků dětské vlhčené ubrousky.

– Natřete kůži pod nosem dětským krémem na opruzeniny. Neměl by obsahovat zinek (zinc), ten vysušuje.

2. Smrkání dětí

Většina dětí nerada smrká, natož aby si nechaly něco nakapat do nosu. Zkuste na to jít hrou.

– Přehoďte dítěti přes hlavu přikrývku a hrejte s ním bu-bu-bu-kuk. Na druhý, třetí kuk mu utřete nečekaně nos. Můžete zkusit tasit i kapky.

– Vezměte dětského mazlíka a prohlašte, že má taky rýmu. Společně ho vysmrkejte, nakapejte mu do nosu. Pak předstírejte, že kapete do nosu sobě a větší zábavu neznáte. Dítě to bude chtít zkusit taky.

– Smrkat dítě jde naučit například tak, že ho posadíte na dospěláckou židli ke stolu. Hlavu má ve výši desky. Před obličej mu dáte kuličku ze zmuchlaného papíru. Když prudce vydechne nosem, kulička se kutálí. Líp mu to půjde, když si zakryje pusu rukou.

– Zaschlé nudle dostanete z dětského nosu nejjednodušeji pomocí vatové tyčinky na čištění uší namočenou v oleji.

3. Kašel a škrábání v krku

– Zkuste se zbavit suchého nočního kašle pomocí mléka a medu. Před spaním dejte dítěti vypít teplé mléko s medem. Pozor, batolata do jednoho roku by neměla dostávat žádný med, hrozí alergie.

– Jakmile dítě začne pokašlávat, přimějte ho dýchat zhluboka, pomalu a do břicha. Můžete využít nějakou meditativní hudbu a techniku. Předejdete tak dlouhotrvajícím záchvatům kašle.

– Hořká čokoláda (70%) nebo lžička medu dokáže potlačit záchvat kašle. Ale dovedu si představit hysterický záchvat “kašle” za účelem lžičky medu.

– Záchvat kašle také rychleji odezní, když otevřete okno. Může za to venkovní vzduch, který je chladnější a vlhčí.

– Uvařte silný kuřecí vývar a dejte ho dětem do hrnečku na pití. Vypijí ho tak víc než by snědli polévky. Nejlepší je teplý, ale jako dezinfekce krku funguje i studený.

– Pomáhá inhalovat slanou, horkou vodu. Prostě do hrnce nalejete vařící vodu a přihodíte pár lžic soli. Malé děti stěží donutíte sedět nad hrncem s ručníkem přehozeným přes hlavu, raději do vody namočte žínku nebo ručník, pak ho vložte do pevnějšího pytlíku a nechte dítě dýchat páru nad pytlíkem.

– Přes pelest přehoďte mokrý ručník, během noci zvlhčuje vzduch.

4. Zvracení

– Těsně před tím, než člověk zvrací, každému silně zblednou rty. Podle toho můžete poznat, kdy skutečně dítě bude zvracet a kdy jde jen o planý poplach.

– Pokud dítěti není dobře, raději poblíž něj dejte několik silných sáčků nebo nočník na zvracení. Obvykle nestihne doběhnout do koupelny nebo na WC.

– Rozdrážděný žaludek uklidní Coca-cola a jí podobné kolové limonády. Fakt.

– Zvratky z koberce jakž takž dostanete pomocí granulí, které se používají do kočičího záchodu. Posypejte jimi dotyčné místo, chvíli počkejte, vyluxujte.

– Pokud dítě zvrací, dbejte, aby dostatečně pilo. Vlastní rehydratační roztok si vyrobíte z 1 litru převařené vody, do toho 8 čajových lžiček cukru, 1 čajovou lžičku soli a 250 ml pomerančové šťávy (džusu). Nicméně jakákoliv tekutina je dobrá, hlavní je, aby dítě pilo.

5. Léky

– Buďte extrémně opatrní, kam odkládáte lahvičky s léky. Dobré je koupit si přenosný box na nářadí s visacím zámkem a tam naskládat lékárničku.

– Hnusné kapky jsou stravitelnější, když je nakapete do lžičky sirupu nebo medu (med není vhodný pro děti do jednoho roku).

– Pokud máte více nemocných dětí, dost často zapomenete, jestli jste už dneska dávala určitý lék. Pomůže, když si odměříte, o kolik klesne hladina v lahvičce, když odlejete jednu dávku. Na bílou samolepku si udělejte rysky v příslušných rozestupech, ke každé rysce napište den. Samolepku nalepte na lahvičku tak, aby nejvyšší ryska ukazovala k hladině.

– Jestli máte dvě děti různého věku a jedno má virózu, kupte léky v lékárně tak, aby je mohlo používat i druhé dítě. Často se stane, že první vyzdraví dřív, než léky vypotřebuje, a mezitím onemocní druhé dítě.

Lámete si hlavu nad tím, jak s příchodem letních teplot osvěžit svůj vzhled? Zkuste šmrncovní krátký účes!
Pokud si myslíte, že polodlouhé až krátké vlasy nepůsobí žensky, neřešte to! Do podzimu jste opět na své délce. Kratší vlasy jsou momentálně trendy. Je to praktické – zejména pro ženy s vlnitými vlasy, které se obtížně „krotí“ do jakéhokoliv tvaru (věřte mi, že vím, o čem mluvím . Máte-li vlasy krátké, ráno je rychle projedete hřebenem a jste upravené!

Ovšem i o krátké vlasy musíte patřičně pečovat, zejména při výrazném slunečním záření. Dopřávejte vlasům výživové zábaly a používejte kvalitní vlasovou kosmetiku.

Doporučení jak pečovat o krátké vlasy:
1. Myjte si vlasy, ale ne každý den. Při krátkých vlasech je doporučení mýt si vlasy tak 3x týdně, ale určitě ne vice jak 5x týdně. Vlasy by byly přesušené!
2. Pokud možno vlasy nefoukejte ani nenatahujte žehličkou. Opět vlasy poškozujete a oslabujete.
3. Používejte styling, ale ne mnoho. Šetrné gely, pěny, různá vlasová séra mohou udělat s krátkými vlasy zázraky. Ovšem nepřehánějte to s množstvím. Zásadně nenechávejte styling na vlasech přes noc, můžete ho omýt při večerní sprše, aniž byste použily šampon.
4. Používejte výživové přípravky pro vlasy, jinými slovy: snažte se, aby vlasy vypadaly co nejpřirozeněji! To je důležité. Krátké vlasy musí působit zdravě, jinak Vám nepomůže ani ten nejdražší střih od kadeřnického guru. Přirozenost, přirozenost!
5. Nešilte, pokud se vlasy „nechovají“, tak jak právě dnes chcete! Hlavní výhoda krátkých vlasů je, že mohou vypadat dost dobře s minimem úsilí. Pamatujte, čím lepši je kvalita vlasů při krátkém střihu, tím snáze docílíte jejich výše zmíněné výhody.

Zhruba před deseti lety jsem se zapsala do Registru dárců krvetvorných buněk.

Tyhle věci se vás obvykle netýkají, pokud se nedějí někde blízko vás. Někde hodně blízko. Moje rozhodnutí bylo spontánní a popravdě řečeno, už jsem na to skoro zapomněla. Už při vstupu vás upozorní, že pravděpodobnost shody s pacientem je poměrně nízká, nicméně šance, že vy můžete dát šanci na život někomu jinému tu je.

A před třemi týdny mi zazvonil telefon. Neznámá čísla nezvedám, ale z nějakého důvodu jsem udělala výjimku. Volali mi z Registru, že jsem v určitých znacích shodná s pacientem a zda můj zájem stát se dárcem nadále trvá. Byla jsem informovaná o krocích, které následují tj. další testování a v případě další shody pak samotný odběr kostní dřeně nebo krvetvorných buněk na separátoru (což je podobné jaké když darujete krevní destičky). No, a tak čekám.

Do evidence Registru se může zapsat každý, komu je mezi 18 a 35 lety a splňuje určité zdravotní požadavky. Vstupní prohlídka se skládá z odběru krve a z poskytnutí osobních údajů od databáze. Tak málo pro tak mnoho.

Třeba budu mít možnost zachránit někomu život, třeba ne. Nebudu to já, ale můžete to být vy. Vstupte do databáze, nic to není. Čím víc nás bude, tím větší bude šance někomu pomoci.

Více informací najdete na www.darujzivot.cz.

Taky občas míváte obavy o to, že se muži svému vzhledu věnují natolik, že nás nejen v časové náročnosti překonávají? U někoho to začalo důkladnou úpravou vlasů, u dalších se přidala úprava ochlupení na hrudi a dále to pokračuje.

Poslední dobou jsem na několika zpravodajských serverech narazila na několik podobně zaměřených článků – týkaly se nového „fenoménu“ (jak to nazývali autoři těch článků), kterým je depilace u mužů.

Já tedy nevím, s čím se setkáváte vy doma. Zdá se, že je moderní, když se muži depilují na hrudníku, v podpaží, případně na tříslech (o zádech nemluvím). Ale co si o tom mám myslet já? Můj muž totiž vyznává poněkud jinou část těla jako vhodnou pro depilaci. Před lety se mě ptal, jaký mám názor na depilaci v intimních partiích, že to prý kluci z fotbalu praktikují dost často. K této variantě nikdy nedošlo, ale pak přišlo letošní jaro. Když se mě poprvé zeptal na můj názor, ťukala jsem si na čelo. Jenže to už nic nezměnilo. Můj manžel si poprvé oholil NOHY.

Říkala jsem si, že chápu jeho vášeň pro cyklistiku, ale rozhodně jsem nečekala, že se kvůli ní dočkám chvíle, kdy bude holením trávit v koupelně víc času než já. Varovala jsem ho, že oholení dlouho nevydrží a že z vlastní zkušenosti vím, že dorůstání chloupků na nohou může být nepříjemné a rychlé. Tvář si manžel holí jednou za čas, nikdy nechodí hladce oholen, takže mi zvuk holicího strojku nijak zvlášť nepřekážel. Teď kvůli dokonalému oholení nohou slýchám strojek dost často, a hlavně vždycky dost dlouho na to, aby mi začal lézt na nervy.

Zapomněla jsem zmínit důvod, proč mám najednou doma na několik desítek minut týdně „ženskou“. Manželovi totiž začalo vadit, že mu z cyklistických kraťasů koukají chlupy… Nějak to nemůžu pochopit, což se mi bez problémů daří pouze u představy chlupů v podpaží (na rovinu, na zapáchajících chlapských podpažích nic vábného nevidím, tedy necítím). Ale že by mě trápily chlupaté nohy u muže? To tedy ani náhodou.

Nejspíš si ale budu muset zvyknout na to, že to, co nám dříve na mužích připadalo mužné (a běžné), přestává být normou. Naopak, teď se už prý holí i puberťáci. A ti, kteří to nedělají, jsou často v kolektivu pro smích – tedy to jsem se dočetla v článku o depilacích (je to vyjádření učitele tělocviku, se kterým souhlasí nějaký trenér mladých sportovců). Musím říct, že mi to vyrazilo dech. Ještě nedávno se mi příčilo potkávat při nákupech v obchodních centrech puberťáky s tak dokonale upravenými účesy (= nagelovanými), v oblečení s dokonalým stylingem, že jsem měla problém nesplést si je s holkama.

A teď abych už předem akceptovala to, že můj syn si pravděpodobně za deset let začne vyholovat s největší pravděpodobností celé tělo, aby nebyl u kamarádů za vyvrhele, a ode mne bude vyžadovat, abych mu obstarávala strojky, žiletky, gely a co já vím ještě… Jako bych najednou byla o dvacet let starší :).

P.S. Včera jsme měli návštěvu a první, čeho si jeden z kamarádů všiml, byly manželovy nohy. Pochválil ho, jak má na pohled krásně hladké nohy a rovnou nás, holky, obvinil, že my je určitě tak hladce oholené nemáme… Mimochodem taky vášnivý cyklista.

“Teď zrovna nevím, jestli mně to posiluje nebo zabíjí.”

Mám momentálně takové období, kdy fakt nevím, co dřív. Už kolem poledne cítím v hlavě podivné prázdno až lhostejno. Jeden požadavek frčí za druhém v rychlém sledu (za včerejšek jsem trhla rekord – 35 odeslaných mailů s vyřízenými potížemi, leč nejsem si jistá, že je to na gratulaci, možná spíše na provaz). A doma je zkrátka doma, takže tam to volně pokračuje.

Tak jsem si říkala, stejně jako moje maminka, že co mě nezabije, to mě posílí. Pomalu dospívám k názoru, co mně neporazí, to mně aspoň hodně oslabí. Existuje jediná obrana: soustředit se na dobíjení baterek. Naprosto cíleně relaxovat. Kašlat na čtrnáct dní nevyluxovaný byt. Poslat děti, ať si svačinu seženou v ledničce. Zamknout se do sebe. Co mi pomáhá?

Padnout

Přijdu z práce, vyskládám nákup a padnu za vlast. Půl hodiny ležím a koukám do stropu. Setřásám ze sebe volně lezoucí děti. Odmítám komunikovat. Asi těch třicet minut nejsem zrovna ideální matka, ale díky tomu jsem schopná do večera vůbec fungovat.

Ticho

je u nás spíše zbožné přání, ale bezpečně vím, že se mi vyplatí okřiknout ječící potomky. Klidnější maminka budiž jim odměnou. Taky pomáhá mluvit na děti šeptem, ty duše nevinné “zrcadlí”

Sex

ano, musím se nutit. Minimálně na začátku. Protože se mi fakt chce spát. Ale pak je to mnohem lepší. Fakt.

Cvičení

Platí totéž, co o sexu. Za poslední měsíc mám odtrénováno víc než za celý přechozí rok. Což se bohužel o tom sexu říci nedá

Kudy jezdím, tudy zpívám

V autě mi nefunguje přehrávač, přesněji řečeno možná funguje, ale nepochopila jsem jak. Bezpečně vím, že po ránu to nepochopím. Takže si v autě zpívám lidovky a písničky z pohádek (díky synům mám slušný přehled), abych dojela bezpečně. Ten pohled na protistojící řidiče na křižovatce stojí za to. V podstatě mě mají za čelním sklem jak na youtube bez zvuku.

Drobné úlety za hranice všedních dní

Hlavně mám na mysli poslech silně experimentální písničkářské tvorby. V normálním stavu bych to asi vypnula, ale teď mi to tak nějak vyhovuje. Taky jsem začala číst básně. Jsou krátké a přijdou mi jako esence reality. Před smrtí je patrně začnu psát Prostě mi pomáhá najít si něco podobně vyšinutého.

Psát

Píšu blog, i když ne osobní (nebo v to aspoň doufám). Někdo píše deník. Obojí pomáhá. Nějak to slovně dostat z hlavy ven. Díky za to, že jste, ani nevíte, jak mi pomáháte.

I ve finančně nepříjemné situaci je potřeba dbát nejen na objem jídla a zasycení, ale především na to, co jídlo dodá našemu tělu. Překvapivě i v Čechách je poměrně dost lidé trpících selektivní podvýživou. Nejčastěji se sice jedná o seniory, ale ani v mladších věkových skupinách není raritou nedostatek některého důležitého nutrientu – často jódu, železa, vápníku, vitamínů D a B12, někdy také bílkovin. Ne samozřejmě vždy, ale celkem často je to důsledek nevydařené snahy o úsporné vaření. Nahrazování mléka vodou, namletého masa houskou, nadměrné nastavování omáček moukou, používání vody místo vývaru… to vše navenek na hotovém jídle skoro není vidět. Sice to saturuje kalorie a pocit dostatečně plného talíře, ale skrytě ukrádá právě ty složky potravy, které jsou pro naše tělo nejdůležitější – esenciální, tedy ty, které si neumíme vyrobit z jiných substrátů.
Ano, nikoli náhodou jsou to obvykle ty dražší potraviny. Jak to udělat, aby se dostaly v přiměřeném množství i do finančně sešněrovaného jídelníčku? O tom budou právě následující řádky.

Ono to vypadá, že žádné tuky nechceme, ale…

Esenciální mastné kyseliny

Značnou část tuků si naše tělo vyrobit z jiných substrátů, např. sacharidů. Ale existuje skupina mastných kyselin, které syntetizovat neumíme a přitom jsou pro naše tělo nesmírně důležité. Jsou to především vícenenasycené mastné kyseliny (PUFA). Jejich zdrojem pro naše tělo jsou rostlinné oleje, ořechy a ryby. Proto je vhodné zohledňovat při výběru olejů jejich obsah, aby byl příslušný tuk pro nás co nejpřínosnější. K olejům s velkým obsahem esenciálních mastných kyselin patří olivový, řepkový z nízkoerukové řepky (canola) a lněný (u toho pozor na žluknutí). Proto při výběru oleje v obchodě se snažíme vybrat z těchto tří – mezi nimi už může rozhodnout cena. Tyto oleje je ale zbytečné (a dokonce přímo zdravotně nevhodné) používat na tepelnou úpravu při vysokých teplotách (smažení, pečení v troubě). Při těchto teplotách dochází k chemickým změnám nenasycených mastných kyselin za vzniku karcinogenních látek. Pro vysoké teploty je vhodné používat převážně nasycené tuky, které jsou navíc levnější – může to být sádlo, z olejů např. olej slunečnicový.

Ryby

A dostáváme se k rybám. To je velmi obtížná položka při napjatém rozpočtu. Ale ryby jsou pro naši vyváženou výživu nutné. Ryby pro nás představují zásadní zdroj mastných kyselin, které odjinud prostě nezískáme. Také jsou pro nás významným zdrojem vápníku a ty mořské i jódu.

Větší podíl esenciálních mastných kyselin, kvůli kterým jsou ryby pro nás kruciální (protože sice obsahují kvalitní bílkoviny, ale ty můžeme případně získat i z levnějších zdrojů, jak jsem psala výše), obsahují ryby tučné. Bez ohledu na to, zda jsou sladkovodní či mořské. Proto bychom při finanční napjatosti měli místo ryb vysokobílkovinných (mořský vlk, pražma, treska, halibut, lín, okoun..) volit spíše ryby tučné. Tučné a zároveň levnější ryby jsou sledě, makrela, sardinky, losos. Ze sladkovodních pak kapr, sumec a pstruh. Tučnou rybou s výborným poměrem mastných kyselin je také tuňák – u toho ale narážíme na tři věci. První je cena – je to drahá ryba. Další je to, že tuňák vysoce akumuluje ve svém mase těžké kovy, hlavně rtuť. Proto by se neměl dávat malým dětem. A třetí problém je ekologický, masivní odlov tuňáků extrémně decimuje jejich populace a podle různých odhadů je jejich vyhubení na dohled. Proto doporučuju volit hlavně třeba makrely, které patří do čeledi tuňákovitých a poměr mastných kyselin mají skoro stejný. Makrely se dají péci, grilovat, případně koupit uzené na pomazánku. Sledě jsou výborné obalené v mouce a opečené na másle. Komu vadí jemné kůstky, může je výhodně používat do mixovaných rybích polévek marseilleského typu. Sardinky se výborně hodí na gril či prudké opečení na pánvi s čerstvými bylinkami. Sardinky v konzervě zas do pomazánek. O využití tuzemských ryb snad netřeba mluvit, recepty bývají rodinnou tradicí.

I když jsem vyjmenovala relativně levnější druhy ryb, stále jsou dosti drahé. Co s tím, když ani na ně nezbývá? V rybárnách se dá často koupit rybí ořez či kapří hlavy, cena se pohybuje kolem 50 Kč/kg. Z rybího ořezu se dají připravit vynikající rybí polévky, většinou se dá ještě obrat i dost masa. Jestliže finance opravdu nedovolují servírovat jednou týdně rybu, pak bych se přimlouvala za to, dávat alespoň dětem rybí tuk (jedná se o olej z tresčích jater). Dá se třeba přimíchat do falešné rybí pomazánky či falešné rybí polévky, pokud je problém v hlasitých protestech.

Šrucha

Šrucha zelná planá (vpravo) a šlechtěný zeleninový kultivar šruchy (vlevo)

Zajímavým a velmi levným (většinou zcela zdarma:) ) zdrojem nenasycených mastných kyselin je šrucha zelná (portulák). Plevel, který najdete skoro všude. Obsahuje sice spíše kyseliny s kratším řetězcem a tak ryby nenahradí, ale může jídelníček velmi dobře doplnit. Šrucha se dá sklízet zhruba od poloviny léta do podzimu. Na jaře se nabízí příbuzná rostlina batolka, zvaná též zimní portulák.

Nasycené tuky, jednoduché i složené sacharidy patří k nejlevnějším složkám stravy. A jimi podle finančních možností jídlo „doplácnete“ poté, co se podaří zajistit dostatek těch důležitých a dražších nezbytných živin.

Nasycené tuky, jednoduché i složené sacharidy patří k nejlevnějším složkám stravy. A jimi podle finančních možností jídlo „doplácnete“ poté, co se podaří zajistit dostatek těch důležitých a dražších nezbytných živin.

Recepty, které jsou v textu průběžně zmiňovány, jsem nerozepisovala (už tak je to strašně dlouhé:) ). Některé z nich můžete najít v mé kuchařce, některé u mě na webu. Ty, které nejsou tam ani tam, v případě zájmu můžu rozepsat.
Má kuchařka se jmenuje Celoroční plánovací kuchařka. Obsahuje 314 receptů tříděných podle sezóny, vzájemně provázaných odkazy (když se v receptu nespotřebuje celé balení něčeho, co podléhá rychle zkáze, třeba smetana či tvaroh, je u receptu uveden odkaz na další recepty, kde lze příslušný zbytek využít, aby se nic nezkazilo a neplýtvalo se). Součástí knížky je CD s programem jídelníčky a nákupy. Tento program nabízí tvorbu jídelníčků z receptů v kuchařce, ale i receptů vlastních, které lze do něho přidávat. Využívá různé filtry pro výběr pokrmů. Program také zajišťuje jednoduchou správu domácích zásob, aby se nenakupovalo omylem stále nové balení. Po vytvoření jídelníčku program vygeneruje propočítaný nákupní lístek se vším, co je třeba koupit (lístek neobsahuje to, co je doma v zásobě). Je tříděný podle kategorií zboží v obchodech.

Příroda mi nenadělila úplně bezproblémovou pleť. V pubertě jsem si dost užila akné a i teď mívám svá pupínková období. Bezpečně podle toho poznám, kdy přicházejí mé dny. Trochu pomáhá, když přestanu pít kávu. Jenže to nejde nadlouho, že. Ještě před pár měsíci to byl pro mě jediný způsob, jak „přírodně“ zatočit s podrážděnou kůží.

Před dvěma měsíci jsem dostala jsem tip na údajně věky ověřenou metodu péče o obličej jen za pomocí dvou typů olejů. Původně jsem si připadala ulepená už jen z té představy. Pak jsem si vzpoměla, jak jsem experimentovala s cukrovým peelingem. Jak mi přišlo hnusné plácat na sebe cukr s olejem. A jak neskutečně dobře celý ten recept fungoval. Už mám namíchanou třetí dávku.
Takže jsem začala pátrat po ricínovém oleji a dalších informacích.

Obzvláště, pokud máte mastnou pleť jako já, tak vám určitě přijde divné čistit ji olejem. Celá metoda čištění funguje trošku jako homeopatická léčba. Pomáhá kůži „jen“ obnovit přirozenou rovnováhu. Pokud si kůži drhnete všemožnými přípravky, zničíte její normální ochranu. Čím více budete pleť odmašťovat, tím více mazu donutíte produkovat mazové žlázky. A když to nebudou zvládat, tak po odmaštění musíte použít tunu krémů na suchou pokožku.
Zjednodušeně řečeno tímto čištěním se snažíte nahrazovat znečištěný maz kvalitním olejem.

Kudy na to?
Budete potřebovat ricínový a zastudena lisovaný panenský olivový olej. Pokud máte opravdu silné akné (pubertální potíže), bude lepší nahradit olivový olej jojobovým nebo olejem z grapefruitových jadérek. Je možné přidat i kvalitní esenciální olejíčky.

1. Namíchat

Ricínový olej smícháte s olivovým ve vhodné, dobře uzavíratelné nádobce v poměru dle typu pleti:
pro mastnou pleť – 3 díly ricínového oleje na 1 díl olivového (tuhle variantu jsem testovala),
pro normální pleť – 1 díl ricínového na 1 díl olivového oleje,
pro suchou pleť – 3 díly olivového oleje na 1 díl ricínového.
Poměry berte jako orientační, každý člověk je unikát.

Můžete (ale nemusíte) přimíchat různé esenciální oleje, pro aknózní pleť se silně doporučuje pár kapek tea tree oil.

2. Vetřít

Před spaním si nanesete trošku do dlaní a jemně rozetřete po celém obličeji. Netřeba předtím obličej oplachovat vodou. Kůži moc nedrhněte, spíš vklepávejte.

3. Napařit

Vezměte čistou žínku nebo malý ručník a namočte ho v co nejteplejší vodě, jakou snesete. Přiložte na obličej a nechte vychladnout, relaxujte. Tento bod je opravdu nutný, jinak se přebytečného oleje budete zbavovat fakt blbě.

4. Umýt

Vyždímejte žínku ve studené vodě a setřete zbytek oleje z obličeje. Opláchněte se studenou vodou.

Původní recept kladl dost velký důraz na čistotu žinky a ručníků, popravdě měnila jsem je jednou do týdne. Stačí výše uvedený postup aplikovat jednou denně. Někteří si vystačí i s pouhým olivovým olejem, ale potom jsem si připadala nějak mastnější. Jiní dosáhli nejlepšího výsledku při použití obden. Asi to chce vyzkoušet.

Po dvou měsících zkoušení shrnuji:
- celkové zlepšení stavu, konkrétně méně černých teček a menší póry,
- sezónní výskyt akné nezmizel, ani se nezmírnil. Tipuju to na hormonální záležitost, ale odmítám kvůli tomu brát hormonální antikoncepci, která by pravděpodobně zabrala (o tom někdy příště).
- večerní ošetření pleti zkráceno na dvě minuty se vším všudy
- obavy z rozmazávání řasenky nanesené na kůži vyčištěnou olejem nepotvrzeny
- bezkonkurenční cena oproti kvalitní kosmetice

„Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti, běžím však, abych se jí zmocnil.“ (Filipským 3:12)

Co děláte, když se probudíte, a vstanete „špatnou nohou“? Ve stejném duchu nějak klopýtáte celým dnem a navečer jste tak naštvané, že sami sebe nemůžete vystát?

Vy jste protivná na okolí a na oplátku vám nikdo také nic nedaruje. Jak kdysi prohlásil jeden můj známý: „Nepotřebuju se uklidnit, potřebuju, abyste mě přestali vytáčet!“ Kruh se uzavírá. Kudy z toho ven?

Všichni máme své dny. Když už jsem s nervy opravdu v koncích, číhám na manžela za dveřmi, až přijde z práce. Jedinou větou: „Potřebuju šedesát minut klidu. Díky,“ na něj přehodím veškeré domácí povinnosti a osazenstvo. Zná mě. Ví, o co jde a hlavně co bude následovat, když mě nedovolí vydechnout.
Pak si obuju tenisky a jdu běhat.

Ano, běhat.

Trasa začíná téměř hned za barákem. Pravda, v létě je špatně stíněná a většina vede po asfaltu, ale nic moc lepšího v okolí zkrátka není.

První čtvrthodina je vždycky čiré utrpení. Tělo vzdoruje a hlava si hledá výmluvy. Nadávám si do magorů, že jsem vůbec v tom pařáku vylézala ven, že se nutím do takových šíleností, že mě nikdo nechápe, že jsem na všechno sama, že….

Pak přijde velmi mírný kopeček. Nejsem žádný maratónec, takže se musím soustředit na pravidelný krok a dech, abych terénní vlnu zdolala.

Na nejvyšším bodu celé trasy si připadám jak Edmund Hillary po dobytí Mount Everestu. Stejně jako jemu i mně se otvírá krásný výhled do okolí a člověk si připadá jako vládce všehomíra. Dojatě si otírám pot z čela a běžím dál.

Z kopce přímo fyzicky cítím, jak se mi vyplavují endorfiny. Endorfiny v těle působí podobně jako opiáty, takže k cílovému rybníčku dobíhám celkem v rauši. Naštěstí je to legální

Okolo rybníčka vyklusám a vydýchám a ve skvělé náladě se vracím domů ke své báječné, úžasné a nenahraditelné rodině.

Běhat jsem začala po dvou porodech, když jsem pochopila, že k judu se už nikdy nevrátím. Jezdit dvakrát týdně 60 km na tréninky prostě se dvěma dětmi nejde.

Nehýbu se proto, abych zhubla, ale proto, abych se nezbláznila. Považuji běh za nejlepší pohyb pro maminky, protože:

• investujete jen cca 1000 Kč do běžecké obuvi, jinak nepotřebujete žádné pomůcky,
• vyběhnout lze kdykoliv, bez přípravy a složitého domlouvání s dalšími lidmi,
• běhat jde všude, i tam, kde to skoro neznáte,
• běhat umí každý zdravý člověk, i když je jinak naprosté nemehlo,
• nejrychlejší způsob, který znám, k navození radostné až euforické nálady (když to přeženete),

Endorfiny jsou návykové stejně jako již zmíněné opiáty. Když své tělo navyknu běhat třikrát týdně, tak když týden vynechám, hrozně mi to chybí.

Ono utrpení na začátku se bohužel časem nijak zvlášť nezmenšuje, ale žene mě vidina endorfinového opojení a zvyk zvaný železná košile.

Jeden vzdálený příbuzný se strašně divil, když viděl, co piju. Dokonce čichal ke sklence, aby zjistil, že fakt piju obyčejnou vodu. Kdyby tam našel vodku, považoval by mě ještě za normální. Mí rodiče si na návštěvy vozí speciální pečivo a balík minerálek. Ví, že žádné nemám a notoricky je zapomínám koupit, i když se na návštěvu ohlásí.
Nechápu, proč bych měla kupovat příšerně těžké PET flašky se stejným obsahem, který mi teče v kuchyni z kohoutku. Přičemž nejdražší součástí výrobku myslím, že je flaška, kterou vlastně nepotřebuji vůbec, zavazí, musí se recyklovat nebo se někde bude válet ještě po smrti mých vnuků.

Tahle moje úchylka (ostatně jako řada jiných) začala z ekologického směru. Ale pak jsem zjistila, že pití obyčejné vody má zajímavé zdravotní výhody. Totiž nepamatuju si, kdy mě naposledy bolela hlava. A to jsme s migrénou v rámci PMS byly nerozlučné kamarádky.

Balená stolní voda dle mého názoru představuje vrchol umění propagace. V testech neustále vychází, že kvalita vody v lahvích je srovnatelná s tou z kohoutku. Chuťově obvykle vyhrává čerstvě natočená voda z trubek. Za vodu v PET zaplatíte asi tisíckrát více. A přesto se jedná o obrovské průmyslové odvětví s úžasným obratem. Mraky PET flašek na ekodvorech jsou němými svědky prosperity tohoto byznysu.

Dobrá, tak tedy vodu. Proč ne třeba kofolu nebo šťávu, limonádu? Nějaké to pití, se kterým bych rázem byla „in“? Dřív jsem svůj denní pitný režim skládala výhradně ze sirupové šťávy a kávy. Teď denně vypiju aspoň osm sklenic čisté vody + kávu. Ráda bych škrtla i tu kávu, ale stal by se ze mě nesvéprávný člověk. Zatím asi nepřišel správný čas.

Lidské tělo se skládá do značné části z vody ne z Coca-coly. Nejnormálnější způsob, jak vodu doplňovat je pít – vodu. Obyčejná voda neobsahuje žádné kalorie, nekazí se z ní zuby, chutná výborně se slaným, sladkým i kyselým. Je skvělá když pijete první sklenici a stále dobrá, když pijete tu osmou. Zkuste si vypít denně osm sklenic pomerančového džusu. Dvě možná, osm už se mi bouří žaludek. A konečně voda nepotřebuje žádné trávení, rychle přechází do organismu a nezatěžuje trávicí systém. Jenom magor by při maratónu pil kakao.

Občas se objevují zvěsti o pesticidech, hormonech a nevímčem ještě ve vodě z řadu. Ve skutečnosti voda z vodovodu prochází přísnější kontrolou než balená voda. Někdy voda nechutná, obvykle proto, že je strašně tvrdá. Můžete se uklidňovat tím, že pro organismus to představuje spíše výhodu a kytky vysoce mineralizovanou vodu přímo zbožňují. Tvrdou vodu jsem řešila i u nás. Nabízelo se tahat hektolitry z obchodu, vozit přes celou vesnici vodu ze studánky nebo koupit filtrační konvici. Vyhrála třetí možnost a chuťově jsem s přefiltrovanou vodou moc spokojená.

Poslední věc, které jsem si všimla je, že když pijete vodu, jakoby se vám vrátí cit pro žízeň. Ve výsledku toho vypijete víc. A uvědomila jsem si, že dříve jsem asi musela být neustále žíznivá. Pokud vypijete přes den málo tekutin, riskujete:
- obezitu (žízeň se často převléká za hlad),
- infarkt. Jedna studie prokázala, že ti, kteří pijí aslepoň 5 sklenic vody denně onemocní infarktem o 41% méně často než ti, kteří vypijí jen 2 sklenice. Stejně se snižuje riziko rakoviny tlustého střeva a žlučníku.
- únavu. Bodejť, když je člověk vysušený zaživa.
- bolesti hlavy, migrény. Dvě sklenice vody zabírají sice pomaleji než Brufen, ale mnohdy stejně spolehlivě.
- problémy se zažíváním (překyselení žaludku, pálení žáhy, zácpa),
- povadlou, našedlou pleť.

Teď jsem si dala závazek, že odstřihnu od milované šťávičky i děti. Kromě zdravotních důvodů kvůli tomu, že šťáva je minimálně jednou denně někde vylitá a já se každou chvíli někam přilepím. Máte někdo děti výhradně „na vodě“?

Ti, kteří upřednostnili kontaktní čočky před brýlemi, se zpočátku potýkají s drobnými problémy při každodenním užívání. Jak s těmito titěrnými pomocníky zacházet, aby vydrželi co nejdéle a pokud možno jste o nich ani nevěděli? Je potřeba speciální „čočkový“ make-up a jak se vlastně s čočkami nalíčit? A co když mi nedejbože spadnou na zem?
Pár odpovědí pro ty, kteří používají kontaktní čočky nebo o jejich pořízení uvažují. Přiznejme si, že brýle jsou krásný, ale někdy poněkud obtížný módní doplněk.

Správně a rychle nasadit

Kontaktní čočka je mírně vypouklá a není jedno, kterou stranou ji dáváte na oko. Někdy rozdíl na první pohled nejde poznat. Než čočku dáte do oka, položte ji na ukazováček. Měla by mít tvar půlkoule, což nejlépe uvidíte, při pohledu z boku. Jestli má čočka tvar U se znatelným okrajem, je převrácená.

Někeré typy čoček mají kraj mírně stínovaný (obvykle modře nebo zeleně) a když se na čočku na prstě díváte shora, uvidíte jasný barevný okraj. Jakmile je čočka převrácená, stínování jde špatně vidět.

Jiné typy spoléhají na velmi drobnou, laserově vypálenou značku (obvykle logo firmy) na okraji čočky. Pokud ji přečtete, čočka je připravena na nasazení správně.

Jestli se vám přece jen podaří nasadit si čočky obráceně, netrapte se tím. Kromě nepohodlí to nemá žádné zdravotní následky. Pro manipulaci s čočkami existuje nepřeberné množství pomůcek a udělátek. Více o nich najdete v článku Zaostřeno na příslušenství ke kontaktním čočkám.

• Před nasazováním čoček si umyjte ruce a pořádně je opláchněte od mýdla. Uvědomte si, že zbytky mýdla mohou ulpět na povrchu čoček a dráždit oko. Z toho důvodu se raději vyhýbejte silně parfémovaným mýdlům, mýdlům s vyšším obsahem oleje nebo lanolínu a opatrně také s hydratačními mléky apod.Lehce zatřepejte pouzdrem s čočkami. Pokud jsou na sebe nalepené, měly by se oddělit. Nepokoušejte se čočky oddělovat od sebe prsty, mohli byste je poškodit.
• Vyjměte čočky z roztoku a položte je na dlaň. Opláchněte je trošku roztokem na kontaktní čočky.
• Položte čočku na ukazováček nebo prostředníček. Prst by měl být co nejvíce suchý.
• Prsty a palcem druhé ruky nadzvedněte horní víčko a mírně popotáhněte dolů spodní okraj oka.
• Dívejte se přímo před sebe nebo vzhůru a umístěte očku doprostřed oka nebo na bělmo u vnějšího koutku oka.
• Zavřete oči a se zavřenými víčky opište očima kruh. Pomůže to čočku správně umístit. Otevřete oči.
• Zkontrolujte v zrcadle, že je čočka uprostřed oka a vidíte přes ni jasně.

Líčení s kontaktními čočkami

Je protivné, když se vám líčidla dostanou do očí. Ještě horší to je, když máte kontaktní čočky, protože se na ně kosmetika nalepí a nejde ven. Jak se vyhnout problémům?

• Je jednodušší líčit se s nasazenými čočkami. Dávejte si pozor, abyste při aplikaci čoček měli perfektně čisté ruce. Obzvláště bacha na krémy a tekutý make-up.
• Používejte hypoalergenní kosmetiku, na konkrétní značce nezáleží. Zejména dbejte na dobrou tužku na oči a řasenku.
• Dejte přednost tekutým očním stínům před pudrovými, nedostanou se tak snadno do očí. Lepší jsou stíny na bázi vody ne oleje. Bohužel pokud jsou na bázi vody, rozhodně nebudou slzám ani potu vzdorné.
• Jestli se přece líčíte pudrovými očními stíny, nanášejte stín na zavřené víčko. Než ho otevřete, oprašte štětcem z víčka zbytky pudru.
• Šetřete řasenkou a nanášejte ji na řasy spíše dále od víčka.
• Dávejte si pozor na trvanlivost kosmetiky. Prošlou kosmetiku vyházejte, přemnožily se v ní bakterie, které vám mohou způsobit podráždění oka a znečištění čoček.

Vyjímání čoček

• Pořádně si umyjte a usušte ruce.
• Zakryjte odpad v umyvadle papírovým ručníkem, kdyby vám náhodou čočka vypadla do umyvadla, ušetří vám to práci.
• Podobně jako při nasazování čoček nadzvedněte víčka a posuňte čočku na vnější bělmo. Jemně ji odtáhněte od oka prostředníčkem a palcem. Než zvládnete techniku, pomůže, když si ostříháte hodně nakrátko nehty. Tak zabráníte poškrábání čočky.
• Je jednodušší nejdříve vyjmout kontaktní čočky a pak se odlíčit.
• Čočky vždy skladujte v doporučeném roztoku. Roztok na rozdíl od destilované vody nebo jiných náhražek čočky dezinfikuje a chrání tak i vaše oči.

Když náhodou čočku upustíte na zem, můžete ji zkusit najít vysavačem. Sejmete hubici a přetáhnete přes trubici silonovou punčochu. Pustíte vysavač na slabý výkon a přejíždíte jím mírně nad místem, kde čočka spadla. Při troše štěstí ji ulovíte. Nezapomeňte ji potom řádně vydezinfikovat v roztoku.

Většinou se toto téma probírá mezi maminkami malých dětí. Protože do jejich drobných tělíček se moc chemie nevejde a člověk má divný pocit – ládovat do mimina všemocné sirupky. Stačí si přečíst vedlejší účinky a kontraindikace. Já vím, oni to uvádět musí a obvykle je to přehnané. Jenže, co když se ten jeden případ z tisíce stane právě u nás?

Paradoxně já jsem tyto návody vyzkoušela nejen na dětech, ale hlavně na sobě. Pokaždé, když jsem kojila, jsem chytla nějakou hnusnou virózu provázenou čtyřicítkami teplotami. A jestli už jste kojily, tak víte, že než nakojíte, musíte teplotu srazit pod 38 st. Celsia, abyste mimčo nepřehřály. Nemoc obvykle nevadí, dokonce pokud nadále kojíte, je dost pravděpodobné, že ji dítě vůbec nechytí. V mateřském mléce mu totiž předáte protilátky. U nás to vždy fungovalo. Nejhorší bylo dostat každé dvě – tři hodiny teplotu pod 38 stupňů.

Takže v tomto kojícím období, kdy si na všechno můžete vzít leda tak Paralen a to ještě maximálně jeden denně, jsem pátrala po babských radách na teplotu. Podotýkám, že srážím teplotu až od 38 stupňů Celsia, do této výše ji považuji za součást léčby nemoci. Co fungovalo nejlíp?

Chladné zábaly

Nejrychlejší a nejlevnější způsob. Studené zábaly nebo studená sprcha (není tak drastická) funguje okamžitě a srazí teplotu i o 2 stupně. Pozor, pro děti nepoužívejte zábaly na celé tělo, ale jen na ruce a nohy, případně položit předloktí, namočit nohy do studené vody. Z celkového zábalu by děti mohly dostat teplotní šok. I dospělí by měli mít na tuto léčbu zdravé srdce.

Potřebujete prostěradlo, vodu a deku. Prostěradlo namočíte do studené vody, vymácháte a obtočíte si ho kolem sebe. Vřele doporučuji asistenci jiné osoby, sama se budete klepat asi tak, že to pořádně kolem sebe neobtočíte. Ulehnete a zabalíte se ještě do deky. Vydržíte 5 – 10 minut, dokud prostěradlo nezteplá. Zábal ukončete také, pokud budete mít ledové nohy. Dáte si pauzu, změříte teplotu a případně opakujete. Při každém dalším opakování zkracujete dobu působení zábalu.

Studená sprcha není tak účinná, ale pořád funguje velmi dobře. Chce to jen určitou dávku masochismu.

Ochlazující nápoje a jídla

Konzumace citrusů a chlazených nápojů vám pomůže ochladit se tak o půl až jeden stupeň Celsia. S citrusy to nepřehánějte, mně se po dvou kilech pomerančů vyrazilo pubertální akné. U dětí se mi nejvíce osvědčilo nabízet jim rozředěné ovocné džusy s ledovými kostkami a brčkem.

Mimochodem velmi se mi osvědčilo ve dnech kritického stavu skoro vůbec nejíst. Totiž žila jsem z vývarů se zeleninou. Hlad jsem neměla a neměla jsem ani sílu do sebe něco rvát. Děti do jídla nenutím téměř nikdy a v nemoci už vůbec ne. Což neznamená, že by při chřipce mohli jíst jen sladkosti. Když nejí, tak nejí. Když už jí, tak něco rozumného.

Octové ponožky

Namočte ponožky do směsi octa a vody, nebo pouze do chladné vody. Natáhněte na nohy a navlečte přes ně ještě vlněné ponožky.

Mátový čaj

Nejlepší je vychlazený, s medem a citrónem. Ať vás ani nenapadne pít ho co nejvřelejší hned po studeném zábalu! Jakýkoliv horký čaj vám bezprostředně teplotu zvýší.

Vlažná koupel před spaním

Celodenní zápas s teplotou často pokračuje i v noci. Hlavně u dětí, přes den ukňouraných a přecitlivělých z teploty, se mi osvědčilo navečer je vykoupat v teplé až vlažné vodě. Velmi důležité je mít v koupelně teplý vzduch (24 st. Celsia), aby se dítě neklepalo po vytažení z vany.

Po koupeli máme klidnější noci i když jsou kluci nemocní.

Hrátky s houbou a vlažnou vodou

U malých dětí pomáhá napustit do lavóru vodu, dát jim čisté houbičky na nádobí, vysvléci je ve vytopené koupelně a nechat je, ať si hrají. Většinou se dítě začne namáčet ve vodě, ale jen do té míry, kdy je mu to příjemné. Vlažná voda zredukuje teplotu.

Tak schválně. Kolik riflí máte v šatníku? Já čtvery, ale odvážím se říct, že mi sluší jedny. Samozřejmě ty nejvíc odrbané. Protože v nich chodím skoro všude, pokud není takový hic, že se v džínách fakt nedá vylézt.

V každém obchodě s textilem najdete nekonečné hromady těchto kdysi pracovních kalhot ve všemožných barvách a hlavně střizích. Čert aby se v tom jejich značení vyznal. Nic neobvyklého, že si vezmu patery, z toho do tří nevejdu vůbec (ačkoliv všechny mají stejnou velikost) a ve dvou vypadám jako připravená ke startu skákání v pytli.

Ještě před porodem jsem s nákupem kalhot tak moc nebojovala, díky judu jsem měla postavičku vybojovanou předem Ale od té doby mi přibyly oblinky tady, zatímco jinde se ztratily a najednou nevím, co si vlastně mám vyzkoušet natož koupit. Protože vsadím se s vámi o cokoliv, v každém obchodě s džínami jsou pro vás ty pravé. Jenom je objevit.

Tenhle manuál by mohl trochu pomoci.

1. Vybírejte podle boků

Všechny typy kalhot se dají rozdělit podle tří parametrů: jak moc jsou široké nohavice od kolen dolů, jak přiléhavé jsou kalhoty přes boky a stehna a kam až sahají ve výšce mezi boky a pupíkem (výška sedu).

Obecně, obzvláště pokud nemáte postavu snů, byste si měli vybírat rifle, které dobře sedí přes boky. To znamená nejsou přehnaně obtažené (skinny, někdy i cigaretové – straight cut) ani pytlovitě volné (loose fit, baggy jeans). Jakmile najdete džíny, které vaše boky zdůrazňují tak akorát, máte napůl vyhráno. Nejčastěji to budou typy označené jako boot cut, flare cut případně boyfriend´s jeans.

Extrémy, ať už velmi úzké džíny skinny nebo neforemné pytle baggy jeans nechejte vysokým a štíhlým. Nebo aspoň těm štíhlým

2. Jaké boty nosíte k riflím?

Preferujete strkat kalhoty do kozaček nebo je raději necháváte volně splývat přes oblíbené sněhule? Bacha na to. Nejjistější bude vzít si zmiňované botky s sebou na nákup a ověřit na místě, jestli zip u kozaček zapnete přes nohavice nebo jestli vám rifle před boty nevytváří cosi jako koňská kopýtka. Důležité je to i proto, že délka by měla sedět k výšce podpatku. S delšími si ještě jde poradit, ale jestli se vám podaří koupit si k botkám na vysokém podpatku krátké nohavice, máte o srandu postaráno. Vsadím se, že takové rifle moc venčit nebudete.

3. Střih pro velké ženy

Pokud máte větší než velkou nadváhu, nákup kalhot je čiré utrpení. Jestli potřebujete velké velikosti džín, hledáte střih, který má lehce snížený sed a mírně rozšířené nohavice. Nejužší jsou nohavice v kolenech. A je důležité, aby tam skutečně zúžené byly, jinak budete vypadat beztvará. Dost pomůže, když rifle jsou aspoň trošku pružné a hlavně mají správnou velkost, i kdyby to měla být 54. Zapomeňte na ozdobné kamínky a jiné nápadné zdobení či šisování do světlých fleků, které přitahuje pozornost k velkým nohám. Soustřeďte se na zdůraznění tváře a výstřihu.

4. Střih pro postavu hrušky

Hodně udělají rifle s příměsí elastanu, které lépe sedí. Obvykle budete vypadat lépe v džínách s rovnými nebo zúženými nohavicemi (pokud jste jinak štíhlá). Vyhněte se džínám, které jsou přes boky volné, pozor na nabírání v pase. Pozor, pokud mají rifle větší obsah elastanu, tak postupně “povolují”. V praxi ráno vypadáte skvěle, ale v pozdním odpoledni už na vás kalhoty divně visí. Váháte-li mezi dvěma velikostmi pružných džín, berte tu menší.

Dost pomůže, když si přes džíny oblečete světlejší tuniku nebo halenku k bokům a volněji si přes halenku dáte tenký pásek pro zdůraznění pasu. Tím skryjete disproporci mezi pasem a boky.

5. Široké boky

Ideální je najít rifle – nerifle z tkaniny, která spíše splývá. Vyberete si pak rovný střih a vzdáte se jakýchkoliv kapsiček na zadku.Když neseženete žádné bez kapsiček, tak tedy s kapsičkami umístěnými poněkud níže a blíž k sobě.

6. Drobná postava

Najděte si perfektně padnoucí džíny. Mohou být skinny nebo cigaretové, případně s mírně rozšířenými nohavicemi. Dávejte si pozor na velké knoflíky nebo kapsy a zkrácené délky nohavic. Nápadné detaily přebijí vaši drobnou konstituci a ve zkrácených délkách budete vypadat ještě kratší.

7. Chlapecká postava

Vypadáte jako kluk, jste spíše štíhlá s boky zhruba stejně širokými jako pas. Sáhněte po riflích s rozšířenými nohavicemi (boot cut, flare cut), dodají vám trochu ženskosti.

8. Výška sedu

Obecně se vyhýbejte extra nízkým kalhotám, díky kterým máte věčně holá záda a široké okolí ví, jaké nosíte spodní prádlo. V dobrém střihu džín by vám neměl po zapnutí “přetékat pupek” nad knoflíkem. Jestli máte problémy s povoleným břichem, poohlédněte se po riflích s vyšším sedem.

9. Tmavěmodrá klasika

Dámská móda dovoluje téměř jakýkoliv barevný odstín. Loni kamarádka vážně uvažovala o riflích v jedovatě oranžové barvě. Stylisté a prodavačky se shodují, že pokud si nejste jistí, neuděláte chybu s klasickými tmavěmodrými džínami. Sluší totiž všem a jsou univerzálnější než rifle světle modrých nebo jinak barevných odstínů. Aby vám déle vydržely tmavé, je dobré prát je obrácené na rubovou stranu.

10. Prostocviky ve zkušební kabince

Jasně, určitě si vezměte tolik riflí, kolik vám obsluha dovolí. Protože je potřeba si všechny zkusit než se rozhodnete. Nestačí je ale na sebe jen navléct. Prozkoumejte, jak vypadáte zezadu. Dřepněte si. Párkrát povyskočte. Netlačí? Nepadají? Ohněte se ke špičkám nohou. Nepřijdete o dech?

Před nějakými 30 lety způsobily maličké pilulky hormonální antikoncepce sexuální revoluci. Od té doby se hodně namluvilo o emancipaci žen (nebo spíše mužů?), pečlivě se zdokumentovaly a propagovaly výhody dlouhodobého braní těchto léků. Z vynálezu se stalo samostatné odvětví farmacie s obrovským obratem. Nedávno jsem zaslechla rozhovor dvou maminek, z nichž jedna by ráda pro svou čtrnáctiletou dceru hormonální antikoncepci, protože slečna má děsné akné. A pak ta jistota, že nepřijde do problémů, že.

Mnohem, mnohem méně je slyšet o odvrácené straně mince. Jaké rizika pro tělo představuje dlouhodobé užívání syntetického hormonu estrogenu? A stojí to za to? Moje sestra se zřekla kouzelných pilulek poté, co jako studentka medicíny prošla praxí na gynekologii. Své rozhodnutí mi dokumentovala několika články. Po přečtení se jí ani nedivím. I když mé důvody jsou trochu jiné než její, pořád se necítím dost silná na to, abych denodenně do sebe cpala hormony.

Nechci vás zrazovat od jakékoliv antikoncepce, nejsem katolík-fundamentalista. Pouze říkám, že rizika hormonální antikoncepce (HA) se mi zdají převyšovat její výhody. Důvody, pro které se antikoncepce už v ranném věku předepisuje, jsou řešitelné v drtivé většině případů nehormonální cestou.

Nejčastěji se prodává antikoncepce, která obsahuje pouze umělý hormon estrogen, v různě vysokých koncentracích. Takže pokud užíváte hormonální antikoncepci (nemusí to být jen pilulky, ale i náplasti nebo injekce), setrvale zvyšujete hladinu estrogenu ve svém těle. Mezi zdokumentované vedlejší účinky užívání estrogenu patří přibírání na váze, výkyvy nálad, přecitlivělost prsou. Ale i když se u vás žádné vedlejší účinky neprojeví, vysoký estrogen vašemu tělu mírně řečeno nepomůže.

Během ovulačního cyklu normálně dochází k cyklickému kolísání hormonů estrogenu a progestronu. HA hladinu estrogenu udržují neustále na dostatečně vysoké úrovni na to, aby si tělo myslelo, že je těhotné. Tudíž další otěhotnění nepřipustí. To se děje několika způsoby:
- některé pilulky brání ovulaci,
- jiné brání zahnízdění oplodněného vajíčka,
- další zahustí hlen kolem děložního čípku, takže pro spermie je těžké jím proniknout.

Dokonce existuje antikoncepce, která vás úplně zbaví menstruace. Skvělé. Kdybych byla rostlina, dostala bych nálepku „F1″. Hybridní odrůda. Dobrá na pohled, případně na konzum, ale nejde rozmnožovat. Nejsem si jistá, že by mě to těšilo.

Ani za třicet let výzkumu se o estrogenu neví vše. Už jen to by mělo být signálem k obezřetnosti. Nechci nikomu dělat pokusného králíka. Pokud je hladina estrogenu setrvale vysoká, dle odborných studií existuje vyšší riziko:
- rakoviny prsu,
- krevních sraženin,
- infarktu a mrtvice,
- migrén,
- vysokého tlaku,
- zhoubných nádorů jater,
- nemocí žlučníku.

Ke všemu ještě (hojně používaná) antibiotika snižují účinnost antikoncepce. Občas se HA vinní z poklesu plodnosti u žen. Vaječníky se tlumily tak vytrvale, až nestihly dozrát. Takže nastoupí další rota doktorů s jinými hormony, které si denně musíte píchat do břicha, aby se umělé oplodnění zdařilo. Skvělé. Hlavně pro zdravotnictví.

Odbourání HA v játrech vyžaduje množství vitamínu B, C, hořčíku a zinku. Pokud HA užíváte dlouhodobě, můžete trpět nedostatkem těchto prvků. I v důsledku toho dochází k zadržování vody v organismu – přibírání na váze – změnám nálad – depresím.

HA a kvasinkové infekce

Kvasinkové infekce jsou na vzestupu. Kombinace HA, antibiotik a strava bohatá na cukry kvasinkám skutečně svědčí. Samotná kvasinková infekce dokáže být mnohem víc než vytrvale nepříjemná. Ony ty kvasinky totiž vylučují toxiny, které otravují celé tělo. Konečné problémy se málokdy prvotně odvozují od kvasinkové infekce a může trvat roky než se jich zbavíte.

Právě užívání HA dle studií představuje hlavní rizikový faktor rozvoje kvasinkové infekce, protože setrvale zvyšuje estrogen v těle a tak porušuje vnitřní rovnováhu.

Přiznávám se ve věcech svého zdraví jsem nechutně konzervativní. Zabránění početí jde vyřešit hromadou dalších, nehormonálních postupů. Docela mě udivuje, že děvčata mají strach jíst kuřata, protože jsou nadopovaná antibiotiky, ale klidně si denně zobnou něco minimálně stejně rizikového.

Minulý týden jsem si koupila krásné, barevné, plastové nazouváky u stánku v podchodu. Stály asi desetinu originálních. Radost z výhodné koupě mi vydržela přesně do chvíle, kdy se mi urval pásek přes patu. Měla jsem je obuté asi potřetí. Jasně, můžu je nosit i bez pásku, ale už to není ono. Kdybych jen kvůli reklamaci jela 40 km tam a zpátky, tak to si rovnou můžu koupit jiné boty.
Syn dostal od tchýně skvělé autíčko. Během měsíce z něj zbyla pouze kolečka a torzo kapoty. Skončilo v koši. Nechápu, jak padesát korun může zaplatit náklady výroby, dopravu z Číny a zisk obchodníka. Syn si s ním hrál třicet dní. Na skládce to bude ležet třista let, než se plasty rozpadnou.
Evidentně existují „výhodné“ koupě, které se prostě nevyplatí. Kde byste měla přestat počítat koruny, abyste nepřišla o stovky?

1. Boty

Když se vám do týdne rozpadnou, máte ještě štěstí. Jednoduše je vyhodíte, proklejete výrobce a koupíte si lepší. Mnohem horší je, když se jenom poškodí, nebo vám prostě tak úplně nesedí. Ať už kvůli špatnému kopytu (při delší chůzi šmajdáte jako kůň) nebo kvůli dokonale nepromokavému a neprodyšnému materiálu. Nošením špatných bot utratíte navíc za náplasti, hojivé mastičky na plísně a ekzémy, ponožky, sekundová lepidla na drobné opravy. Špatná nálada nelze vyčíslit.

2. Hračky

Levná hračka může vaše dítě poranit. Ne náhodou na spoustě hraček naleznete symbol, že hračka není určena pro děti do tří let. Nechápu, jak někdo může vyrábět např. kousátka nevhodná pro batolata. Rozbité hračky bez milosti vyhazuju. Nestojím o pořezané a přiskřípnuté prsty. Nejvíc mě mrzí zkažená radost dětí (zkuste synovi po týdnu vyhodit super závoďáka od babičky) a rostoucí hromada nerozložitelných odpadků.

Určitou alternativou mohou být kromě důvěryhodných výrobců i podomácku vyrobené hračky. Nejsou přiliš trvanlivé, ale považuju to spíš za výhodu, protože nadšení dětí rychle opadá. Vděčným materiálem je kartón, dřevo, látka. Šikovné maminky i tatínkové se můžou vyřádit a dítě, které vidí, jak hračka vzniká, má pak k ní úplně jiný vztah.

3. Prášek na praní

Můžete prát i v mýdlovém slizu, pokud vám nevadí, že prádlo bude trošku zašedlejší a některé fleky prostě zůstanou tam, kde jsou. U mýdla chápu, že tyto nevýhody vyváží ekologická i finanční šetrnost.

Znám několik značek prášků, které stojí více než desetkrát tolik než mýdlo, ale výsledek je úplně stejný. K tomu si navíc koledujete o krásný ekzém. Fleky budete drhnout s použitím všech dostupných čističů. To bych raději prala v tom mýdle a o skvrny přijala jako daň ekologické domácnosti. Ostatně na utěrkách mě opravdu netočí.

A pak jsou samozřejmě prací prášky, které vyperou skoro všechno napoprvé. Žádné čističe navíc, žádné přepírání jednoho trička pětkrát. Vřele doporučuji DenkMit Waschmittel z DM drogerie. Pere stejně dobře jako Ariel nebo Persil, ale zhruba třikrát levněji.

4. Jídlo

Američané pro to mají výraz „junk food“, což velmi volně jde přeložit jako „jídlo z popelnice“. Řídit se hromadami nutričních rad, které si dost často protiřečí, je dost složité. Sama se snažím řídím jednoduchými principy:
– kupuju to, co roste tady a teď,
– obsahuje to méně než pět surovin a přísad,
– jím to, co se za běžných podmínek zkazí (= bez konzervantů),
– jídlo má přirozenou zdravou barvu a vůni,
– nejsem konzument ani spotřebitel, jsem požitkář

5. Domácí spotřebiče

Právě teď se mi porouchala rychlovarná konvice. Ano, byla levná a ještě k tomu v akci. A taky je žlutá, stejně jako moje kuchyňská linka. Což byl evidentně mylný důvod, proč jsem ji pořídila. Takže chyba mě bude stát minimálně dva nekonečné telefonické hovory – horory s reklamačním oddělením internetového obchodu, poštovné za cestu zpátky k výrobci a několik dní bez varné konvice. V lepším případě, pokud reklamaci uznají, mi přijdou peníze zpět a já budu zase mrhat časem na výběr té nejlepší rychlovarné konvice za dobrou cenu… V horším případě vyhoříme, protože nefunguje automatické vypínání při varu.

Můj tatínek přišel s teorií, že každá elektronika obsahuje v sobě speciální součástku, tzv. kurvítko. Jeho funkce spočívá v tom, že po dvou letech od prvního spuštění kurvítko uvede spotřebič mimo provoz, takže jste nuceni koupit si nový. Kdysi jsem to pro pobavení vyprávěla opraváři vysavačů. “Jo, tak nějak,” pokýval hlavou k mému úžasu.

6. Zboží a služby přes známé

Prosím tě, proč jste měli oslavu v tak příšerném lokále? No víš, provozuje to taťkův známý. Kamarádka zase „musela“ mít svatební šaty od tety, která vlastní svatební salón. Takže si mohla vybrat pouze z modelů, které nikdo jiný nechtěl, navíc za normální cenu. („To jsme si Kamilko nějak špatně rozuměly.“)

Když pořídíte v běžném obchodě, tak s personálem pochopitelně máte pouze normální, obchodní vztahy. Jakékoliv výhrady řešíte věcně (reklamací nebo prostě jdete jinam) a zraněná pýcha prodávajícího vás nemusí zajímat. Pokud je prodávající váš známý, máte problém.

7. Ochranné a bezpečnostní pomůcky

Není ani tak potíž, že by se kupovaly levné modely. Ony se totiž v zájmu úspory nepořizují vůbec, pokud to nevyžaduje zákon. Lékařská pohotovost je plná dobrodruhů, kteří věřili, že nosit brýle při sekání křovinořezem je pouze módní výstřelek. Že prodavač, který se jim ke kolu snažil prodat přilbu se pouze snaží rejžovat zlato, kde se dá. Že návod si čtou jenom ženské a pražáci.

8. Pojistky

Když máte nadprůměrný příjem a navíc někoho živíte (děti, manželka), případně máte dluhy, tak se postarejte o hlavně pojistku invalidity. Skončit na vozíku je z hlediska financí horší než umřít. Nejčastěji se navíc stanete invalidním v důsledku nemoci a ne úrazu. Veškeré ostatní pojistky jsou pouhým doplňkem, i když někdy užitečným, této základní.
Dobrého finančního poradce neobjevíte přes známé (viz bod 6.). Vyberte si velkou poradenskou firmu a zavolejte na jejich zákaznickou linku s prosbou o přidělení poradce. Člověk, který vám takto bude „dodán“ centrálou je velmi dobře proškolen, svou práci dělá už několik let, má spoustu klientů a tím i zkušeností. A navíc vám sestaví špičkové portfolio, protože v něm bude hlodat podezření, že jste od novin nebo ho na popud někoho testujete. Lidí, kteří se takto aktivně obrací na centrálu je totiž jako šafránu a působí tak poněkud podezřele, což je ovšem vaše výhoda.

9. Kosmetika

Nejrychlejší způsob, jak si vyrobit vrásky, otoky, slzící oči, pálící kůži? Kupte si tu nejlevnější kosmetiku a denně ji používejte.

10. Pravidelná údržba

Nejlépe to poznáte na autě a na zubech. Fungují tak všechny věci, které by měly přežít zákonnou reklamační lhůtu dvou let. Jakmile se něco začne chovat divně, řešte to. Samo se to nevyřeší, bude to ještě horší a oprava bude stát mnohem víc. S klidným srdcem si kupte drahý olej do převodovky a zubní pastu za stovku. Vzpomeňte si na poslední účet z autoopravny a od zubaře.

Ze starého dobrého, trošku nudného světa se nám stává blikající místo plné důležitých informací, hluku a zábavy. Pomalu abyste chodili všude s nosem zabořeným do displeje mobilu, protože kdo nemá smartfoune ten je totálně out. Vrcholem technologie pro mě zůstává scéna, kdy dva mí kolegové seděli vedle sebe u stolu a psali si přes chat na Facebooku místo toho, aby se k sobě otočili a prostě si to řekli.

Mám pocit, že nejvzácnějším zbožím v současném světě je ticho, každodennost a přátelství přes ulici, které se neuzavírá stisknutím příslušného tlačítka, ale prostou lidskou přítomností a vzájemnými sympatiemi.
Všechny ty hračky pro velké malé rádoby dospělé umí skvěle jednu věc: neustále se vám vnucovat. Vím, o čem mluvím, pracuji převážně na počítači, osobně vlastním tři, k tomu dva mobily, dva maily, jeden blog a dva účty na Facebooku.

Ve výsledku mi pořád něco bliká a připomíná se. Samé důležitosti Žádný div, že děti i dospělí mají problém se soustředit na něco delší dobu. A přitom ono hluboké soustředění člověku umožňuje proniknout k podstatě věci a neplácat se jen tak na hladině.

Takže, jak se nenechat rušit současným zběsilým světem?

Nikdy si nenechejte zasílat upozornění na mobil.

Zejména ne od sociálních sítí. Zblázníte se už při minimálním počtu přátel. Dle jednohu průzkumu průměrný dospělý kontroluje svůj mobil 150x denně, tj. každých 6 minut, pokud nespí. Každý pitomý status má moc zbořit vám současnou myšlenku nebo i plán dne. Přes den tedy neuděláte nic, jenom odepisujete, lajkujete (česky mačkáte tlačítko “to se mi líbí”) a lámete si hlavu, komu se líbí vaše statusy a jestli je to moc nebo málo.

Kontrolujte osobní mail maximálně dvakrát denně.

Kdyby to spěchalo, dotyčný by vám zavolal na mobil. Když navíc budete vyřizovat maily v dávkách a ne po jednom, zabere vám to zlomek času.

Věci, které zaberou maximálně dvě minuty udělejte hned.

Záležitost okamžitě můžete pustit z hlavy, následkem čehož tato podstatně méně bolí. Také seznamy úkolů se vám dost podstatně zkrátí.

Udržujte kolem sebe pořádek.

Hromada (neuspořádaných) věcí rozptyluje pokaždé, když se na ně podíváte. To tričko, které se už dva dny snažíte donést do prádla, uschlé kytky, které se chystáte zalít…všechno vám to připomíná, co jste neudělali. Raději radikálně snižte množství věcí na množství, o které jste schopni se řádně starat.

Respektujte své tělo.

Jsem skřivan, ale hodně mých známých patří mezi sovy. Maily mi od nich chodí třeba ve tři ráno, kdy já nejsem schopná ani zapnout počítač, natož něco vymyslet a napsat. Naopak já mám nejlepší pracovní čas zhruba od osmi ráno do tří odpoledne. Soustřeďte se na to a ve svém nejproduktivnějším denním čase vyřizujte ty nejnáročnější věci.

Zredukujte televizi.

Nevlastním televizi už dobrých osmnáct let. Ne, nechybí mi. Většinou ale postačí přestat televizi používat jako zvukovou kulisu. Včera mi kamarádka říkala, že dokonce ráno televizi zapíná kvůli tlumenému světlu obrazovky, které nevzbudí spolubydlícího a současně díky němu ona vidí na linku… Jenže pak už nemá sílu ji vypnout.

Pište si seznamy úkolů.

Existuje na to spousta sofistikovaných nástrojů. Já už roky používám libovolný kus papíru a něco na psaní. A pak už jen škrtám a doplňuji.

Nestarejte se, co si myslí ostatní.

Věnujte všechnu svou energii tomu, abyste ze sebe dostali to nejlepší, co do vás bylo zasazeno. Nebojte, vaše snaha bude po zásluze odměněna velmi kvalitní sítí opravdových přátel. Věřím, že kdyby proslavený heparinový vrah Zelenka mohl mít účet na Facebooku, tak nasbírá několikanásobně větší počet “přátel” než kdokoliv z nás. Což z něj ale lepšího člověka neudělá. Pořád zůstane vrahem.

Máte svou oblíbenou značku šampónu? Já taky. Jmenuje se soda + ocet. Koupíte ho i v naší vesnické sámošce. Jestli máte věčné potíže se zplihlým účesem, lupy a mastnými vlasy, zkuste to. Je možné, že vaše problémy souvisí s některou z látek, které se do běžných šampónů přidávají. Za sodu a ocet doslova a do písmene téměř nic nedáte. Finta se vám může hodit i na dovolené, když si zapomenete s sebou přibalit šampón.

První šedivý vlas jsem si vytrhla ve čtrnácti letech. V šestnácti jsem se začala barvit, protože to bylo rychlejší než vytrhávat šediny. Upřímně, po téměř dvaceti letech netuším, jakou mám přirozenou barvu vlasů. Dvě desetiletí obelhávání matky přírody a k tomu dvě těhotenství následované kojením zanechaly na mé kštici dost výrazné stopy.

Někdo možná považuje vlnité vlasy za ideální. Přála bych vám hledat vhodný střih pro jemné vlnité vlasy se sklonem k nadměrnému maštění. Peklo a to každé ráno a potom pak při každém pohledu do zracadla. Kadeřnice mi poradila používat speciální (příšerně drahý) šampón a podobně nabušený kondicionér. Zázračná emulze fungovala zhruba dva měsíce, pak mi došla, protože můj muž se tím umýval celý. Prý to opravdu krásně vonělo. Následovala fáze velkého střídání a hledání, tedy šampónů ne muže. Pak jsem si v rámci návratu k přírodě zkoušela umývat hlavu mýdlem. Nezkoušejte to.

Přiznávám se, asi na šest měsíců jsem to prostě vzdala. Bylo mi jedno co mám na hlavě a bylo mi ukradené, čím to myju. Svatba mojí kamarádky tomuto období odzvonila. Když jsem se viděla na fotkách, pochopila jsem, proč se císařovna Sisi odmítala po třicítce portrétovat.

Tentokrát jsem na to šla vědecky, ostatně jsem z učitelské rodiny. Brzy jsem vygooglila, že látka SLS (sodium lauryl sulfate) může dráždit pokožku i vlasy a tím způsobovat jejich špatný stav. V šampónu je SLS nutné, protože díky němu emulze pění. Znáte nějaký nepěnivý šampón? No, já taky ne.

Jednou v neděli, když děti spaly, jsem se v rámci relaxace začetla do jednoho z tisíců amerických blogů. Psala ho nějaká paní, která si už tři roky nemyla vlasy šampónem. Myla si je směsí jedlé (zažívací) sody a octa. Bingo.

Postup výroby a použití

V pondělí jsem šla koupit pět balení jedlé sody a jablečný ocet. Obyčejný vinný ocet je údajně příliš agresivní. V USA zažívací sodu prodávají po kilovkách, teď konečně chápu k čemu Příprava proběhla bez problémů. Jednu polévkovou lžíci sody jsem rozpustila v hrnku vody. Jako kondicionér naředíte ocet stejně jako sodu, tj. Polévkovou lžíci na jeden hrnek vody. Obojí nalejete do dvou plastových lahviček a vše je připraveno. Do mokrých vlasů nanesete v přiměřeném množství sodový šampón, tak minutku drbete, mnete, spláchnete. Pak opláchnete octovým roztokem z lahvičky a zase spláchnete spíš chladnější vodou. Hotovo. Octovou zálivku opravdu nesmíte vynechat, jinak se nezbavíte sody!!

Vaše obavy, že vám bude hlava „vonět“ po octu jsou liché, vůbec nic nejde cítit. Vaše vlasy nijak nevoní ani nesmrdí, jsou prostě pachově naprosto neutrální. Někdy je prý potřeba trochu experimentovat s naředěním obou přípravků. Jemným vlasům spíše uberte, pevným a mastným přidejte sody a octa. Chvíli trvalo, než se upravila „nová vlasová rovnováha“, takže první týden jsem si musela mýt vlasy každý druhý den. Toto přechodné období může trvat až měsíc. Pak jsem se vrátila ke své obvyklé mycí frekvenci dvakrát do týdne.

Půl roku poté si stále umývám hlavu sodou a octem. Protože lepší vlasovou kosmetiku neznám!

• Je levná.
• Jde udělat do zásoby a nekazí se.
• Snadno se používá.
• Nemastí se mi tolik vlasy.
• Přestaly se mi třepit konečky.
• Vlasy nejsou tak zoufale zplihlé.
• Můj muž si skutečně dává velký pozor, aby se sodou nebo octovou vodou neumýval celý :-))

Na druhou stranu v rámci objektivity musím říct:

• Vlasy nezískaly svou původní, mladistvou barvu, takže stále je musím barvit.
• Jestli používáte hodně vlasové kosmetiky (pěny, gely, tužidla), tak vás pravděpodobně výsledek mytí nenadchne. Ocet se sodou nedokáže příliš dobře vymývat tyhle umělé zlepšovadla.

Mám takovou úchylku, která se postupem času pořád horší. Jmenuje se ideál soběstačnosti. Možná jsem ji zdědila po babičce, která zavařovala všechno jedlé v okruhu deseti kilometrů. Možná mě nakazili kamarádi, se kterými jsme hrávali hru “Kdo bude mít na víkend nejmíň věcí”. (Vyhrála nejmenovaná A.K., která byla schopná přežít v lesích dva dny se spacákem a nožem.)

Zkrátka ať už se vrhnu na cokoliv, táhne mě to směrem jednoznačně nejsložitějším a nejzajímavějším. Sama s běžnými (a vesměs levnými) surovinami vytvářím věci, které koupíte za patřičný obnos v obchodě. Před nedávnem jsem zkoušela dělat tekuté mýdlo a přes něj jsem se dostala ke kosmetice. Kosmetikou mám na mysli všeliké voňavé směsi, kterými hojně natírám sebe a své známé. Zatím byli všichni nadšení, možná proto, že do své kosmetiky nepřidávám konzervanty ani emulgátory. Hlavně proto, že je nemám Samozřejmě i proto, že někomu můžou způsobit různé alergie a podráždění, z některých umírá 90% laboratorních krys, zbylých 10% dostane rakovinu… A že je těch přídavných látek v běžně dostupné kosmetice spousta. Stopujte si pak viníka slzících očí a rudých tváří.

Recepty jsem vybírala ty nejjednodušší, všechno jsem řádně vyzkoušela a zdokumentovala. Teď vykoupaná v koupeli s relaxační solí, pleť vyhlazenou cukrovým peelingem, namazaná voňavoučkým tělovým krémem, se rty ošetřenými medovým balzámem posílám know-how dál. Myslím, že by z toho šel udělat skvělý dárkový balíček. Mě by určitě nadchnul.

Tentokrát jsem si při nejlepší vůli nevystačila s výletem do lékárny. V obchodě sice občas na bambucké máslo, kokosový olej a vonné esence narazíte, ale vesměs za nehorázné ceny. Vyplatí se zapátrat on-line a nakoupit kosmetické suroviny v e-shopu.

Takže máte bambucké máslo, kokosový olej, hrubozrnnou sůl, včelí vosk (ze svíčky, stačí trocha) a nějaké aroma olejíčky? Vykliďte kuchyň, začínáme.

1. Vonná sůl do koupele

Relaxační sůl do koupele

Suroviny: 1 hrnek soli do koupele (stačí malé balení), 50g jedlé sody, 2 hrnky hrubozrnné soli, aromatická esence. Toto množství vystačí přibližně na jednu sklenici o obsahu 0,5l (velká zavařovačka)

Postup: Ve velké míse smíchejte sůl do koupele s hrubozrnnou solí a jedlou sodou. Kápněte svou oblíbenou vůni. Rozdělte na libovolný počet částí, obarvěte několika málo kapkami potravinářského barviva. Jednu barvu po druhé dekorativně nasypejte do sklenice, uzavřete.
Používejte zhruba 1 hrnek na jednu plnou vanu vody. S barvou to nepřehánějte, ve velkém množství vám obarví kůži i vanu.

2. Cukrový peeling

Sůl byla hračka, co? Tak jedeme dál. Když jsem našla tenhle recept na jednom australském blogu, měla jsem trochu obavy na sebe patlat cukr. Už jen z té představy jsem byla ulepená. Ale výsledek mě moc příjemně překvapil. Po lepkavosti ani stopa.

Suroviny: 1/2 hrnku hnědého nebo krystal cukru (potřebujete větší zrnka), 1/2 hrnku slunečnicového nebo olivového oleje, aromatickou esenci dle výběru.

Postup: Obojí smíchejte, přidejte pár kapek aroma, přelejte do lahvičky, pevně zavíčkujte.

Před použitím musíte protřepat, při delším stání i prohrábnout usazený cukr lžící ode dna. Používám při sprchování. Nakonec se celá pořádně opláchnu, olej zanechá kůži promaštěnou (ale ne mastnou) a už není třeba se krémovat.

3. Tělový krém

Mistrovský kousek pro začínající. Nemíchejte větší dávku než je uvedena, bez ledničky vydrží údajně 3 měsíce, v ledničce zhruba 6 měsíců. Trvanlivost můžete prodloužit tak, že

• před výrobou všechny nástroje a nádobky sterilujete horkou vodou,
• krém si rozdělte do menších nádobek, jednu nádobku dejte do koupelny a ostatní do ledničky,
• nesahejte do krému prsty, ale lžičkou nebo špachtlí.

Suroviny: 150 g bambuckého másla, 70g slunečnicového nebo olivového oleje, 2-3 polévkové lžíce bramborového nebo kukuřičného škrobu, (50g kokosového oleje).

Postup: Ve skleněné misce v mikrovlnce rozehřejte bambucké máslo (a kokosový olej). Neustále kontrolujte a míchejte do úplného rozpuštění. Trvá to asi 1,5 minuty. Když tam přidáte kokosový olej, bude krém tužší. Vmíchejte slunečnicový nebo olivový olej a pár kapek aroma olejíčku. Olej naopak brání krému ztvrdnout při pokojové teplotě. Čím víc ho tam dáte, tím bude tekutější. Postupně přidejte škrob. Díky škrobu vám nebude na těle zůstávat mastný pocit. Pořádně promíchejte, klidně i mixérem, nalejte do nádobek a nechte zchladnout. Přemístěte do ledničky.

Tenhle krém mi připomíná mazání, které synovi předepsala dermatoložka na přesušenou a podrážděnou pokožku. Trpí tím každou zimu. Tak ho tím teď mažu místo mastičky za 150 Kč.

4. Medový balzám na rty

medový balzám na rty

Recept pro nadšence. Pracujete s miniporcemi, protože se balzám kazí. Na skladování jsem použila plastové Kindervajíčko. Něco skleněného by bylo lepší, ale prostě nemám.

Suroviny: Po jedné čajové lžičce: nastrouhaný včelí vosk, kokosový olej, slunečnicový olej, aroma olej (dala jsem tam Tea Tree Oil kvůli desinfekci. Mám popraskané rty).

Postup: Zapálíme aromalampičku a v nádobce necháme odpařit vodu. tím si ji vydensinfikujeme. Rozpustíme nejprve včelí vosk. Pak přidáme kokosový olej a nakonec slunečnicový olej. Všechno promícháme a lžičkou dopravíme do skladovací nádobky. Celou nádobku v aromalampičce vytřeme ještě zatepla ubrouskem, zbavíme ji tak zbytků oleje. Necháme vychladnout.

Do ledničky nedávat, strašně to pak ztuhne a nejde nabírat. Zatím používám necelý měsíc a nekazí se. Už je ho tam jen půlka, tak myslím, že to vypotřebuju rychleji než se zkazí.

Na začátku září se dostávám do krize. Klidná rána ustoupí nutnosti dovést syna do školky. Odpoledne se dřív stmívá a ochladí se, takže už nemůžeme být všichni do sedmi večer venku. Prostě nutně potřebujeme přejít na zimní režim. Než si na něj zvyknu, mám nervy na pochodu. Připadá mi, že nic nestíhám. Den se zkrátil, takže objektivně není možné rýt zahradu v deset hodin v noci, ale i na jiné činnosti jakoby vymizel čas.

Vím, že se musím hlídat, abych aspoň občas odpočívala. Jsem ten typ, který pořád něco řeší a vymýšlí, dokud fyzicky prostě neodpadne. Čím jsem starší, tím více pokory mám ke svému tělu a signálům, které vysílá. Minulý týden jsem byla fakt unavená. Dokonce jsem přes poledne usínala se synem, což se mi moc nestává. A právě nepřekonatelná únava je je jeden ze signálů, že se něco blíží. A jestli nezvolním, tak si to vypiju až do dna.

Jenže jak chcete relaxovat se dvěma malými dětmi, v baráku se zahradou, kde práce na vás křičí z každého kouta? Dopídila jsem se pěti tipů ke snížení stresu, které vám nezaberou téměř žádný čas. Pokud si tedy najdete čas si je přečíst.

1. Soustřeďte se na to, co děláte

Jasně, kdybych se nesoustředila, tak to ani nemůžu dělat. Ale já mám na mysli absolutní soustředění, jakoby jste tu činnost dělali poprvé s naprostým zaujetím. Vnímejte všemi pěti smysly, co zrovna provádíte. Plně se ponořte do stávajícího okamžiku. Odstřihněte minulost a budoucnost. Je jen teď. Jedná se o primitivní meditační techniku ilustovanou příběhem:

Jednou přišel za mistrem žák a tázal se: “Mistře, mohu kouřit při meditaci?”

“V žádném případě,” zhrozil se mistr.

Žák po chvíli uviděl svého spolužáka, jak kouří. Řekl mu tedy, že mistr kouření zapovídá.

Spolužák byl udiven: “Ale já se ho ptal a on mi kouření dovolil?”

“A co ses ho přesně zeptal?”, chtěl vědět neúspěšný žadatel o povolení kouřit.

“Jestli mohu meditovat při kouření.”

Vtip je v tom, co děláte jako svou hlavní činnost. Samozřejmě, že můžete meditovat u vaření, či uklízení

2. Vypněte elektrické spotřebiče

Prý vytváří škodlivé elektromagnetické pole. Nevím. Stačí mi, že v pokojíčku s počítačem a jinou výpočetní technikou nevydrží žádná kytka dlouho. Každopádně při důsledném uplatnění pravidla vás překvapí – ticho.

3. Pusťte si svou oblíbenou píseň a zpívejte s ní

Skutečně nestačí jen tupě poslouchat. Když jsem ve stresu, špatně se soustředím. To, že zpívám (tančím), prožívám všemi smysly, pomáhá pořádně si oblíbenou melodii užít stejně jako ponoření do chladivé vody. Vynoříte se výrazně osvěženi.

4. Vypijte si šálek čaje

Pojměte svůj šálek čaje jako čajový obřad. Zamyslete se nad výběrem druhu čaje, výběrem hrnečku. Pomalu lijte vodu přes sítko do konvičky. A z konvičky do hrnečku. Úplně nejlepší je, když máte krásnou čajovou soupravu jako dárek od přítele. Představte si, jak jste cenní, když vám někdo takovou nádheru daroval.

Mimochodem když jsem v napětí, tak jsem zjistila, že káva nepomáhá, ale škodí. Musím ji zkrouhnout na jeden hrnek denně, jinak bych naspídovaná kofeinem lítala po baráku zcela nekoordinovaně.

5. Dýchejte

Zastavte se a naplňte se co nejvíc vzduchem. Pomalu, pomalu vydechujte. Několikrát zopakujte, výsledek vylepšíte, když zavřete oči. Naučila jsem se tak potlačovat trému, když jsem zpívala ve sboru. Funguje to i bez hrozby veřejného vystoupení.

Přemýšlíte o vhodné a konzervativní investici? Zajímají Vás investice do nemovitostí? Chcete se zabezpečit na svou finanční nezávislost, tedy na dobu, kdy nebudete chtít nebo nebudete moci pracovat? Pokud ano, tak jedním z nejlepších řešení je pořízení několika investičních nemovitostí. Rád bych Vám poradil 10 základních pravidel, jak na pronájmu dobře vydělat a třeba za 20 let vlastnit majetek za 12 mil. Kč, který Vám bude generovat 60.000 Kč měsíčně.

Jaké vlastnosti by měla mít nemovitost na pronájem?

10 pravidel

1. Začněte co nejdříve – zjistěte, jak se to přesně dělá a pak se do toho pusťte. Nikdy nebudete mít více času. A pokud Vám má nájemník splácet Vaší hypotéku na byt, tak je rozdíl, zda na to máte 15 nebo 30 let. Začněte co nejdříve a vytvořte si tak svůj systém a pravidelně přidávejte další nemovitosti podle Vašeho plánu.

2. Vyberte nemovitost, která je nejlépe pronajatelná – garsonky a 2+kk, případně byty pro krátkodobé pronájmy cizincům na území Prahy 1 či kvalitní luxusní byty určené pro expaty na Praze 5 a 6.

3. Dobře si propočtěte výnosnost. To je pro Vás hlavní ukazatel, zda je daný byt vhodný či nevhodný. Často můžete mít lepší byt na lepším místě, ale zvýšená cena je neúměrná a výnosnost ve skutečnosti nízká. Sečtěte 12 měsíčních nájmů např. 120.000 Kč a vydělte to kupní cenou třeba 2.000.000 Kč. Dostanete výnosnost 6%. Pokud bude výnos 4,5% a méně, tak je to špatná investice.

4. Soustřeďte se na to, co chce většina lidí: blízkost MHD, přírodu, střední vzdálenost do centra, blízký obchod, klidné prostředí. Většina lidí je pak schopná zaplatit stabilně i dobrý nájem. A pokud odejdou, tak rychle najdete jiného nájemce.

5. Soustřeďte se při výběru nemovitosti na 3 hlavní kritéria: technický stav, správná lokalita a dispoziční uspořádání a vybavení. Při vybírání nemovitosti jistě oceníte odbornou pomoc.

6. Z ekonomického pohledu nás zajímá výnos a jeho stabilita. Nejvíce nájemníků jsou jednotlivci a svobodné páry a pro ty musíme již dopředu daný byt vybírat a přizpůsobit jejich zájmům.

7. Neprůstřelná nájemní smlouva – ta je velmi důležitá. Já mám pro své klienty smlouvu, kterou připomínkovalo několik právníků – z toho vznikla naprosto neprůstřelná smlouva, která dává mým klientům jistotu. Dejte si na tom velmi záležet.

8. Pokud řešíte, zda cihlový nebo panelový dům, tak opět rozhoduje výnosnost. Pokud by byla cena stejná, tak určitě cihlový. Bohužel je cihlový dům o kus dražší a nájemné to většinou nedorovná.

9. Kde hledat? Doporučuji v těchto místech: místní tisk, realitní server Sreality.cz, Bezrealitky.cz, zadejte si poptávky v realitních kancelářích, dražby, developeři, říkejte to všem lidem kolem Vás – to je často nejlepší zdroj. Pokud Vás zajímá konkrétní lokalita, tak podle listu vlastnictví napište osobní dopis na konkrétní majitele.

10. Při prohlídce neřešte, jak vypadá tento byt plný nábytku a nepořádku, ale představte si ten prostor s novou výmalbou a moderním vybavením. Jak se to bude líbit nájemníkovi? To vás musí zajímat.

Pronajímání nemovitostí může zajistit velmi stabilní a především dlouhodobý příjem s minimálním rizikem. Je však třeba vědět, jak na to.

Nebojte se jakýchkoliv změn, jestliže se jedná o změny k lepšímu, rozhodně se do nich s chutí dejte. Kupříkladu jestliže vám vadí ceny za plyn, které platíte a chcete více peněz ušetřit a mít levnější sazbu za plynu, srovnání cen plynu je ideální prostředek k tomu, abyste si zkrátka a dobře, udělali jasno. Srovnání cen plynu vám určitě nezabere moc času, jedná se o krátký formulář na internetu, díky jehož vyplnění se bez problémů dostanete tam, kam chcete a to je to, že zjistíte, kdo vám nabídne ve vašem regionu lepší cenu za plyn, který používáte a odebíráte.

Dodavatelé plynu působí v naší republice a je jich hned několik. Jestliže jste novým či stávajícím klientem společnosti, která vám dodává plyn do vaší domácnosti nebo dodávat bude, rozhodně si vyberte dobrého, spolehlivého a hlavně cenově zajímavého dodavatele plynu. Dodavatelé plynu vám nabízí tarify za plyn, zajímavé smluvní podmínky a možná nějaké ty výhody navíc. Informujte se a uvidíte, že jedině tak vyberete správně.

Stejně tak jako ceny za plyn stále stoupají či se drží na stejné úrovni, tak i ceny elektřiny jdou nenápadně nahoru, ovšem v ročním zúčtování se pak docela nepříjemně divíme snad všichni. Porovnání cen elektřiny je snadným nástrojem a ukazatelem cen za elektřinu, kterou ve vašem regionu zaplatíte nebo můžete platit, pokud samozřejmě narazíte na dodavatele elektřiny, který vám nabídne lepší a nižší cenu za stejné, kvalitní služby, jako jste měli doposud. Porovnání cen elektřiny najdete na internetu, stačí pár chvil a formulář je vyplněný, pak už se jen můžete těšit na zajímavý výsledek.

Dnes jsem strávila dobrých pět minut hledáním koše na ploše monitoru. Funkce záložek v internetovém prohlížeči pro mě pozbyla svou funkci. Obsahuje pravděpodobně všechny stránky, které jsem kdy navštívila. Včera mi volala paní, kvůli reklamaci varné konvice. Prý už na můj mail poslala dokument, který mám potvrdit a vrátí mi peníze. Bohužel nevím, na který mail, takže mě večer čeká další bojovka. Minulý týden mi zkolaboval vinou jakéhosi rafinovaného viru počítač. P.C. Šaman mi ho oživil a doporučil rozšířit hard disk.

Asi mi to trošku přerůstá přes hlavu. Divím se, že z počítačové mechaniky ještě nelezou zlověstné binární kódy a nesápou se po mém krku. Zachrání mě jedině důkladný virtuální úklid.

Uklidím plochu.

Začnu od podlahy Většina programů se při instalaci ptá, kde všude chci zobrazit spouštěcí ikony. Když nic nevyberu, nainstalují se mršky všude. Takže ty hodně používané nechám v dolní liště u tlačítka start a ty méně používané nechám na ploše. Buď a nebo, nemusím je mít na jedné obrazovce dvakrát! Pokusím se je na ploše nějak inteligentně shlučit do příbuzných hnízd. A hlavně – koš přijde odděleně od všeho, kolem něj spousta místa, aby ten bordel nepadal tam, kam nemá.

Vymažu nepoužívaný software.

Pro uživatele Windows malá nápověda: Start – Ovládací panely – Přidat nebo odebrat software. Dost jsem se divila, co všechno mám v počítači. Jestli sdílíte počítač s někým jiným, raději se ho zeptejte, jestli problematický program nepotřebuje. Pokud ano, stačí, když si z plochy odmažete spouštěcí ikony, beztak jsou vám nanic.

Zkontroluju nebo si nechám zkontrolovat antivirový program.

Čas od času je dobré ověřit si, jestli někdo nevyrábí lepší než ten, který mám nainstalovaný. Projedu avirem celý počítač.

Roztřídím dokumenty a reorganizuji složky.

Nepotřebné soubory vymažu, obzvláště obrázky a jiné datové bomby. Zřídka používané archivuji v komprimovaných (zazipovaných) souborech, nejlépe na externím médiu (CD, Flash Disk atp.), odvážlivci na internetu. Mimochodem, už jste vyzkoušeli Google Dokumenty? Extra důležitá data zálohuji (= zkopíruju MIMO počítač).

Uspořádám záložky v internetovém prohlížeči.

Vymažu ty, které pozbyly aktuálnost. Zbývající roztřídím do podsložek.

Uklidím e-mailovou schránku.

Cílem je prázdná složka doručené pošty. V této oblasti už mám docela slušné zkušenosti. Dosáhla jsem toho důsledným mazáním nepotřebných zpráv, označováním otravných jako spamu (podruhé už vám nepřijdou), archivací potřebných a založením složky v e-mailu „K vyřízení“. Krátké reakce píšu hned, složitější házím do složky „K vyřízení“.Osobně používám Gmail od Googlu, který nabízí hodně možností, jak třídit příchozí zprávy. Bývaly doby, kdy jsem potřebovala kontrolovat schránku minimálně jednou za dvě hodiny. Cíleným úsilím jsem se dobrala stavu, kdy mi stačí přihlásit se na mail jednou za den. Drobným bonusem je, že opravdu důležité věci mi přátelé raději volají na telefon. A vzhledem k cenám hovorného jsou skutečně struční

Defragmentuji disk.

V této problematice jsem „blondýna“. Ve skutečnosti netuším, co vlastně počítač při defragmentaci dělá, ale výsledkem je, že běhá rychleji a je na něm víc místa. Takže snad ušetřím za nový harddisk.

Zdobím a krášlím za odměnu.

Najdu si novou tapetu na plochu a uklidňující motiv do webového prohlížeče.

Pokud zde příští týden najdete další článek, vše proběhlo bez vážnějších potíží.

Nový trend vybavení domácnosti, tzv. centrum domácí zábav, kdy jsou nahrazeny různé hifi věže, DVD přehrávače, apod nahrazeny jedním počítačem.

Základní myšlenkou je ovládat všechny elektronické systémy z jednoho místa, tedy jedním ovladačem volit mezi prohlížením obrázku(fotografií), sledováním televize, sledováním filmu na DVD, poslechem hudby, prohlížením internetu, atd. Vše se volí na obrazovce televize, ke které se počítač jednoduše připojí. Zjednodušeně lze říci, že z jednoho místa lze ovládat veškerou elektroniku v celém bytě, stačí zajistit propojení – což zní velice lákavě.

Na druhou stranu jsou zde i negativa:

– lidé už doma mají přístroje a nehodlají se jich zbavit Nebo lidé dávají přednost zakoupit např. kvalitní DVD přehrávač samostatně. I pak lze tzv. centrum domácí zábavy využít, ke slovu ale už přicházejí propojovací kabely, které ne každý doma chce mít. Navíc – tyto přístroje pak musí mít možnost připojení k novému počítači.

– Systém je bezpochyby převážně určen pro mladší generaci, která je více sžitá s výpočetní technikou

– V případě sledování Tv, DVD, atd. pouze z jednoho přístroje(PC) však porucha vyloučí možnost sledování všech uvedených médií – při dnes obvyklém systému více přístrojů prostě lidé při poruše DVD stále ještě mají k dispozici svoji hifi věž, rádio

– Tento systém má podporovat i zvláštní služby a nabídky na internetu, kterých ale dosud poskrovnu

V každém případě jde ale o zajímavý trend, který bude zajímavé sledovat.

V určité životní fázi snad každého normálního člověka přestane bavit bydlet s rodiči a zatouží přesunout se někam, kde definitivně přestane být považován za dítě.

Asi nejčastěji se začnete pídit po nabídkách realitek, případně pojmete odvážnou myšlenku, že si dům postavíte. Záhy obvykle zjistíte, že tento sen naprosto přesahuje vaše současné úspory a bez úvěru se neobejdete. Vždyť nabídka na trhu je bezbřehá, stačí natáhnout ruku a vzít si, co chcete. Někdo i má to štěstí a hned napoprvé si vyřídí úvěr tak, že toho během následujících let nelituje.

Dost často se potkávám se těmi druhými. Kterým někdo něco prodal, ani neví, co mají a platí jako mourovatí. A netuší, kudy z toho ven. Většinou ta cesta existuje, ale je značně trnitá. Mohli si to trápení ušetřit, kdyby….

1.Neberte si neúčelový úvěr na účelové věci

Koupě nemovitosti, rekonstrukce, nové kachličky do koupelny, ale i venkovní bazén nebo úprava zahrady či nákup vrtačky a mikrovlnky, to vše jde financovat tzv. účelovým úvěrem na bydlení. Dejte si tu práci a vyřiďte si ho. Mít neúčelový spotřebitelský úvěr je možná jednodušší, rychlejší, ale asi jednou tak drahé a velmi obtížně vratné rozhodnutí.
Znám dvojici, která si zaplatila byt ze dvou úvěrů od Providentu. V podstatě neřešitelná situace. Na účelový úvěr to půjde překlopit jedině s pomocí jejich blízkých.

2. Stavební spoření jako pojistka proti spotřebitelským úvěrům

Až bude nějaká akce stavebního spoření, založte si smlouvu na nějakou i minimální částku. Dávejte tam klidně jenom tolik, aby vám smlouvu nezrušili. A schovávejte všechny doklady od výše uvedených účelů.
Může se taky stát, že za rok-dva vám náhle umře auto. A vy si budete blahopřát, protože si na nové auto nevezmete spotřebitelský úvěr, natož leasing, ale necháte si zpětně proplatit účelové doklady od stavební spořitelny.

3. Hypotéku a velké rekonstrukce plánujte roky dopředu

Plánovací rodiny jsou schopné říci, že za dva roky začnou stavět. Nebo, že do pěti let by chtěli bydlet ve vlastním. Už teď pro to něco dělejte. Je velká výhoda být u stavební spořitelny známý klient, který si pravidelně, byť málo ukládá. Je velká výhoda mít u hypotéky aspoň 20% hodnoty nemovitosti naspořeno.
Zkuste hypotéku nanečisto. Vypočítejte si někde, kolik byste za požadovaný úvěr platili. Založte si spořící účet a tam posílejte měsíčně vypočtenou splátku. Uvidíte, jak to váš rodinný rozpočet snáší a za dva roky peníze jako když najdete.

4. Berte si úvěr bez dětí, bez kontokorentu a bez kreditních karet

Je lepší žádat o hypotéku předtím, než máte děti, protože banka posuzuje tzv. životní minimum domácnosti. S ženou na mateřské dovolené a dvěma malými dětmi na moc vysoký úvěr opravdu nedosáhnete.
Než podáte žádost o úvěr, zrušte si všechny kontokorenty a kreditní karty. Objevují se v registrech, i když je vůbec nečerpáte a dost radikálně umí ovlivnit vaši bonitu – posuzovanou schopnost splácet úvěr.
Nikdy nikomu nepodepisujte ručení, braňte se dělat přistupitele a spolužadatele k úvěrům, ze kterých fakticky nic nemáte. Budete z toho mít jenom problémy.

5. Co by vás mělo zajímat na nabídce úvěru

Když klientům posuzuji úvěrové nabídky, dívám se na úrokovou sazbu až jako na pátou v pořadí. Co je důležitější než úrok?
– Kolik za všechno měsíčně zaplatím. Neplatíte v procentech, ale v korunách. Ke spoustě hypotečních úvěrů musíte mít sjednané ještě životní pojištění, běžný účet… kolik to všechno bude stát dohromady?
– Jaké jsou podmínky pro mimořádné splátky a předčasné splacení? Pokud by se banka rozhodla mě jednostranně odírat, kolik mě bude stát zmizet ke konkurenci?
– Kolik zaplatím na počátku a mám na to? Můžete platit nejen za vyřízení úvěru, ale i za odhad, spořitelna může chtít počáteční vklad…
– Jak moc jde úvěr natáhnout co do doby splatnosti? Preferuji co nejdelší splatnost s co nejnižší měsíční splátkou. Když mám finanční potíže, dlužím bance minimum. Když finanční problémy nemám, spořím si na spořící účet (nebo jinam) a pravidelně dluh snižuji mimořádnými splátkami. Je to mnohem méně rizikové a flexibilnější řešení než úvěr na krátkou dobu se splátkou, kterou tak tak zvládáte.
– A konečně ten úrok. Mimochodem ty úroky v reklamě jsou obvykle typu „od“ ne typu „garantované“. Platí například jen pokud vám na související běžný účet bude chodit výplata min. 25 tis. Kč, úvěr bude nad 1,5 mil. Kč a současně uzavřete životní pojištění.

Za mých mladých časů neexistovalo na základní ani střední škole nic, čemu by se dalo říkat základy finančního hospodaření nebo finanční gramotnosti. Až do mých dvaadvaceti let, kdy jsem na vysoké škole vystudovala obor finanční poradenství, by mě každý pojišťovák opil rohlíkem.
Pak jsem pár let sama dělala osobního poradce. Šokovalo mě, že na ty podstatné věci se lidé nikdy neptali. Podle toho vypadaly poklady v jejich šuplíku. Neuvěřitelný chaos ve smlouvách způsobený systémem kdo přišel, ten něco nabídl a my jsme to podepsali. Historky, jak se u nich ocitla ta která smlouva, by patřily k úsměvným, kdyby výsledkem nebyla exekuce nebo naprosto zbytečné vyhazování peněz oknem.
Jaké chyby dělá téměř každá rodina v nakládání se svými penězi? A hlavně, jak se jich vyvarovat.

Chyba 1: Naprostá absence cílů

„My tak nějak každý měsíc vyžijeme.“

Víte z čeho budete hradit jídlo a provoz domácnosti? Jistě.
Víte, kde vezmete peníze, až vám odejde auto? Že se to nestane? Ale ano, je to dokonce velmi dobře předvídatelná událost, protože auta mají svou hranici životnosti. Tak tedy kde vezmete peníze na nové? Z čeho uhradíte dětem vzdělání? Z čeho budete žít v důchodu? Většina lidí má problém se stanovením cílů nad rámec jedné výplaty.
Bez cílů není plánování. Bez plánování padáte z jedné krize do druhé.

Chyba 2: Špatně rozvržené nebo žádné úspory

„Všichni jsou zloději a vy jste největší.“

Typicky buď všechny prostředky sušíte na běžném účtu (v hrnečku) a v reálném vyjádření je znehodnocujete.

„Vyšli bychom dobře, neplatit tak drahé smlouvy“

Druhý extrém představuje rodina, která hradí několik „tučných“ životních pojistek se spořící složkou. Tam má prostředky ovšem téměř nedostupné v případě potřeby. Respektivě je předčasný výběr brutálně zpoplatněn a trvá dlouho, než peníze uvidí na bankovním účtu. Kvůli vysokým měsíčním výdajům na tyto platby už nemá peníze na našetření okamžitě dostupné rezervy.

Ze všeho nejdříve byste si měli našetřit okamžitou rezervu ve výši zhruba tří měsíčních platů. Uložte ji na běžný nebo spořící účet. Úrok není důležitý, velmi podstatné je, jak rychle peníze můžete „držet v ruce“ (lividita).

Další úspory šetříte na cíle v horizontu 3-6 let, typicky jsou to ony nové auta. Asi nejčastěji využívaným (ale ne vždy nejvhodnějším) typem spoření je tzv. stavebko. Alternativně jde použít podílové fondy s nižší mírou rizika.

Poslední cíle se téměř nedají dohlédnout, nastanou až řádově za desítky let. Tady teprve se můžete orientovat na vyšší zhodnocení. Nižší dostupnost peněz a kolísání hodnoty investice vás na tak dlouhé trati nemusí tak moc trápit.

Chyba 3: Špatné nebo žádné pojištění výdělečně činných osob

„To je dobrá smlouva, dcera si zlomila ruku a dostala dva tisíce.“

Co se vaší rodině finančně přihodí, když si dcera zlomí ruku? V drtivé většině případů nic. Ony dva tisíce představují draze zaplacený bonus. Draze zaplacený, protože pojistky na drobné úrazy jsou dost mastné.

Co se ve vaší rodině stane, když manžel nebo manželka dlouhodobě onemocní? V důsledku nemoci se stane invalidní? Zemře?
A pokrývá to vaše pojistka dostatečně? Konrétně pojištění invalidity (vlivem nemoci i úrazu) patří mezi bílé vrány ve smlouvách. Důsledky opomenutí jsou fatální pro celou rodinu a zpětně nenapravitelné.

Chyba 4: Naivita a neinformovanost

„Na poplatcích neplatím nic.“
„Když mi ten úvěr nabídli, proč bych si ho nevzal?“

Většina z nás nepatří do skupiny, které by banky poskytovali vše zdarma. Obvykle za všechny smlouvy platíte. Zajímejte se o to, kolik vás smlouva stojí. Často se údaje skrývají za eufemismy typu „počáteční akumulační jednotky“.
Zlaté pravidlo zní: „Čemu nerozumím, na to se zeptám. Čemu nerozumím, to nepodepisuji. Je povinností a prací poradce vše vám srozumitelně vysvětlit a to i kdybyste měli IQ houpacího koně.“

Chyba 5: Rozhodování se čistě na základě úrokové sazby

„Měli o dvě desetiny výhodnější sazbu, tak jsem přešel k nim.“

Krása čísel spočívá v jejich zdánlivé jednoznačnosti. Vždy se zajímejte, odkud se ono číslo vzalo a co přesně vlastně znamená. Když po bance budete chtít nižší sazbu, garantuji vám, že ji dostanete. Často na úkor jiných, ne tak sledovaných poplatků nebo znevýhodnění jiných podmínek.

U spoření se zajímejte:
1. Jak ho vypovím, jak rychle se v případě potřeby dostanu k penězům?
2. Poplatky spojené se smlouvou a investicí. Platí se předem na celé období nebo postupně s investicemi? Druhá možnost je výhodnější ale téměř nenabízená.
3. Kolísání investice. Z jakých předpokladů vychází nabízené úročení nebo je garantované?
4. Úroková sazba

U pojištění se zajímejte:
1. Pojistí mě vůbec? Pokud máte zdravotní problémy nebo jste již starší, může se vám stát, že rozvážete pojistku se současnou pojišťovnou a nově vybraná vás odmítně pojistit nebo vám navrhne ne tak výhodné podmínky.
2. Výluky z pojištění (najdete v pojistných podmínkách, vždy osobně prostudujte, prodejci o nich často nic netuší)
3. Flexibilita (jde přerušit? přidat další osoby? změnit pojistky? navýšit pojistnou částku a za jakých podmínek?)
4. Cena pojištění

Před nějakou dobou vyšel v novinách The Boston Globe velmi inspirativní článek o paní, která neuvěřitelně jednoduchou metodou doslova z ničeho našetřila na synovi studia. Překládám a cituji část:

“ Rozhodla jsem se spořit všechny pětidolarovky. A opravdu každou jsem uložila. Bez vyjímek. (OK. Jednou v obchodu Mass.Pike jsem platila dvacetidolarovkou a prodavačka mi vrátila tři pětidolarovky a čtyři dolary. Zpanikařila jsem. To byly mé peníze na týden. Požádala jsem ji, aby mi dala desetidolarovku a dolarové bankovky.) Jinak jsem každou pětidolarovku dala do pokladničky. Když jsem měla 50 dolarů, převedla jsem peníze na účet. A když na účtu bylo 2000 dolarů, koupila jsem si za ně termínovaný vklad.“

Marie Franklinová tímto způsobem za tři roky našetřila jako nezaměstnaná 12 000 dolarů.

Kdysi, ještě za studií jsem zkoušela šetřit systémem každé pondělí vysypu všechny drobné do pokladničky. Jenže to mělo jednu zásadní nevýhodu: Až do středy mi chyběly drobné do automatu na kafe. Takže mi to dlouho nevydrželo.

Myslím, že právě výdrž je základem budování čehokoliv z mála. Často na začátku vidím jen příšerně vysokou horu, ale když neudělám první krok, nikdy se na vrcholek nedostanu. Když se nenaučím spořit malé částky, nikdy si nenaspořím ani z velké výplaty. Chápu spoření jako výraz pocitu naléhavosti myslet na zadní kolečka. Potřebu jistit se před budoucností. Můžu ten hlas umlčet s tím, že jsou věci, které potřebuji tady a teď. A pak naříkat na nepřízeň osudu, neštěstí nebo druhým prostě jen závidět.

Můžu se snažit našetřit z ničeho. Po pětikorunách. Ano, výsledná částka asi žádného bankéře neohromí. Ale jinak to má samé výhody:

• mozek se neptá, kolik máte naspořeno, mozek ví, že máte nějakou rezervu. Ať už v jakékoliv výši, jste klidnější.
• udržujete si zvyk odkládat na dobu nouze,
• pětikoruna je postradatelná a relativně snadno naleznete, jak se bez ní obejít. Ono vůbec se jde obejít bez spousty věcí, jen to chce najít odvahu je zahodit. Zkuste třeba týden bez auta nebo jeden den bez peněženky. Zjistíte, že se žádná katastrofa neděje.
• Vytrvalost a umanutost se vám budou hodit i v jiných oblastech života, třeba když budete hubnout nebo se budete chtít něco naučit.

Ono ze začátku to vypadá, že se nic neděje. Za pár let se ohlédnete a řeknete si: „Páni, takové bohatství a nic mě to nestálo. Jen jeden zvyk navíc.“

Úplně stejně to funguje, když zakládáte zahradu. Semínka v půdě vůbec nejsou vidět a celá ta plánavaná oáza zeleně vypadá jako dost nepravděpodobný projekt. V srpnu lítáte s košíkem a nevíte, co sklízet dřív. Moc hezky o tomto pohledu vypráví kniha Muž, který sázel stromy.

Před mnoha a mnoha lety jsme se v bance upsali na milión. Pán za přepážkou s profesionálním úsměvem sbíral podpisy na hromady a hromady papírů, pak nám podal ruku a za odměnu, že jsme byli hodní jsme dostali vonnou svíčku.
Týden nato mi došel výpis z hypotečního účtu. Máloco se mnou zamávalo tak, jako pohled na zůstatek -1000000 Kč. Od té doby jsme hypotéku dvakrát změnili a nakonec (šťastnou náhodou) zaplatili v plné výši předčasně. Během několika let jsem prošla téměř vším, co s hypotékou můžete zažít. Jak ji tedy nastavit tak, aby tlačila co nejmíň a byla co nejvýhodnější?

Nejlevnější hypotéka není ta z reklamy, lhostejno jaká zrovna frčí. Nejlevnější hypotéka je ta, kterou přeplatíte o co nejmenší částku. Což není otázka volby banky ale nastavení hypotéky.

Vezměme si modelovou situaci úvěru na již zmíněný milión. Pokud si vezmete hypotéku na dvacet let, vyjde vás měsíční splátka zhruba kolem 6 000 Kč. Za zmíněných dvacet let zaplatíte na úrocích cca 500 000 navíc (ano, 50%).
Teď hypotéku natáhneme, kam to až půjde. Až na třicet let. Díky tomu stlačíme měsíční platbu o 2000 Kč, na nějaké 4000 Kč. Je příjemné muset platit místo 6000 Kč pouhé 4000 Kč. Můžou v životě nastat situace, kdy vás ony zbylé 2000 Kč zachrání před exekucí. Jistě, namítnete oprávněně, toto řešení má svůj rub. Za 30 let totiž milión přeplatíte o další meloun (ano, o 100%, banka není charita).
Samo o sobě by to byla špatná rada. Ona totiž ale ještě není celá. Ty zbylé 2000 Kč vám totiž nedovolím rozfofrovat. Vy si je budete spořit, pokud je budete mít. Celou dobu trvání hypotéky, si budete bokem odkládat 2000 Kč na nějaké rozumné dlouhodobé spoření. Dlužná částka časem bude klesat, zatímco úspory porostou. Přibližně za dvacet let nastane den D. Na spořícím účtu budete mít dostatek peněz na předčasné splacení hypotéky. Což také učiníte. A výsledek celého snažení? Hypotéku na milión, přeplatíte o „pouhých“ 300 000 Kč. Ano, 200 000 Kč oproti 20 leté variantě vám zůstane v kapse. Kouzla? Ne. V odborné terminologii se tomu říká pákový efekt a v osobních financích je jediná aplikace právě u hypoték.

Shrnutí: Natáhněte si hypotéku na co nejdelší dobu a odkládejte na dlouhodobé spoření zhruba 30% měsíční splátky hypotéky.

Celý koncept má pár zásadních momentů:
1) Dlouhodobé spoření musí být výnosnější než hypotéka. To znamená, že pokud máte hypoteční úrokovou sazbu 5%, musíte mít spoření na vyšší úrok. Obvykle se spoření doporučuje s životní pojistkou v rámci investiční životní pojistky. Alternativně jde využít otevřené podílové fondy zejména akciového typu nebo tzv. otevřené podílové fondy životního cyklu.

2) Hypotéku musíte splatit při tzv. otočce fixace. Tj. ve chvíli, kdy vám vyprší fixace úrokové sazby. Za předčasné placení ve fixaci zaplatíte deseti až statisícové penále. Z praktických důvodů je dobré mít nastavenou fixaci na co nejkratší dobu (1 rok), významně to zvyšuje flexibilitu hypotéky. Jinými slovy to totiž znamená, že 1x ročně můžete s bankou dohadovat podmínky dalšího trvání hypotéky.

3) Nebojte se s bankou dohadovat na podmínkách. Konkurence je veliká a všechna obchodní oddělení mají určitá rozpětí, co ještě můžou slevit. Jen je potřeba otevřít pusu.

Na internetu na ně narazíte všude. Reklama na spořící účty. Obvykle vypadá jako hodně nápadná cifra úroku, nejlépe blikající. Ze známých má ten zaručeně nejvýhodnější spořící účet skoro každý. Nejsem výjimkou. Taky mě dostali.

Nemám nic proti spořícím účtům a určitě vás nebudu nabádat, ať je okamžitě zrušíte. Jenom mi přijde na hlavu padlé proč si lidé spořící účty pořizují a jak je vybírají. Totiž drtivá většina na spořícím účtu chce spořit. Samozřejmě na co nejvyšší úrok. Obojí je nesmysl. Pojďme se na to podívat.

Spořící účet má spoustu výhod, mimo jiné jsou vklady pojištěné. To znamená, že když banka krachne, vyplatí vás stát, respektive státní fond pojištění vkladů až do výše 100 tis. EUR. Tato situace není příliš pravděpodobná, banku v případě potíží obvykle převezme včetně závazků banka jiná. Trochu riskantnější jsou z tohoto pohledu družstevní záložny (kampeličky), proto obvykle také nabízejí vyšší úrokové sazby než banky.

Spořící účet neobsahuje žádné riziko. Úroková sazba se připisuje vždy, nezávisle na čemkoliv. Pravda, úroková sazba se může měnit a zhusta se tak děje. V obchodních podmínkách bývá zakotveno, v jakém předstihu vás banka musí o změně informovat. Výše úrokové sazby se odvozuje od úroku, za který si mezi sebou půjčují banky, obvykle se pohybuje do 3%. V současnosti nejvyšší úrok činí 2,8% ročně. Pokud na rok zapomenete na spořícím účtu 100 tis. Kč, můžete za dvanáct měsíců vybrat 102 800 Kč. Žádná sláva, což? Navíc nikdo vám nezaručí, že za měsíc úrok neklesne někam úplně jinam.

Přesto si myslím, že rodina by spořící účet mít měla. Ale hlavně a především ze dvou důvodů:

Neviditelná rezerva

Když máte peníze na účtu a jdete si do bankomatu, láká vás vybrat a utratit vše, co vidíte. Jaksi máte pocit, že na to přece máte. Existuje jen málo osob, které si dokáží stanovit „železné pravidlo“, že vyberou vždy jen tolik, aby na účtu zbylo minimálně 30 000 Kč. Při platbách přes terminál v obchodě zůstatky nemáte možnost kontrolovat vůbec.

Ono pravidlo má za úkol chránit rezervu pro případ nenadálých událostí. Například rozbité pračky, delší nemocenské, doplatky elekřiny apod. Pokud tuto rezervu nemáte a jedete od výplaty k výplatě, ve chvíli sebemenšího problému musíte buď nezaplatit závazky (a splatit je později i s pokutami) nebo si vzít spotřebitelský úvěr (pěkně drahá záležitost).

Spořící účet vám umožní zdarma obhospodařovat právě tuto rezervu. Měla by činit tři až pět měsíčních příjmů domácnosti. I více, pokud například manžel podniká a jeho výdělky jsou velmi kolísavé. Na spořícím účtu na tuto rezervu prostě nevidíte a musíte vynaložit alespoň minimální úsilí, abyste peníze dostali do rukou a utratili. Mnohem více si uvědomujete, že nezodpovědným nakládáním s touto částkou si podřezáváte pod sebou větev.

Okamžitá dostupnost úspor

Velmi důležitou, ne-li přímo nejdůležitější vlastností spořícího účtu je likvidita. Čím vyšší, tím lepší. Jinými slovy, představte si, že se vám porouchá auto. Peníze na opravu potřebujete okamžitě, ne za týden a už vůbec ne za měsíc. Při zakládání se tedy zejména dívejte na to, jak dlouho uplyne od zadání příkazu k úhradě (převodního příkazu) do chvíle, kdy vám peníze přistanou na běžném účtu, kde je vyzvednete kartou nebo na přepážce (obvykle o dost dražší). Na většině (ale zdaleka ne všech) spořících účtech můžete provádět převody jenom mezi vaším běžným účtem a spořícím účtem. Pokud spořící účet umožňuje okamžité zadání platebního příkazu kamkoliv, je to jednoznačná výhoda. Ptejte se také, kolik převod bude stát. Obvyklá cena je nic.

Z tohoto pohledu se jako nejvýhodnější jeví spořící účty, které jsou vedeny u stejné instituce, kde máte běžný účet. Převod mezi vlastními účty totiž provádí většina bank okamžitě, v nejhorším do druhého (pracovního) dne. Pokud budete převádět peníze mezi bankami, počítejte se zdržením až tři pracovní dny. Některé instituce nabízí ke spořícímu účtu i kartu do bankomatu, ale obvykle bývá výběr zpoplatněn. Kromě toho bych vám doporučila kartu dobře zašít, aby vás nelákala, ale pak ji zase nemusíte najít, když ji potřebujete.

Tedy, zapomeňte na úroky a začtěte se do obchodních podmínek. Na spoření jsou dobré jiné produkty.

„Přišel jsem na snadný způsob, jak vyděláme peníze.“

??

„Založíme si na Mimibazaru (Fleru…) účet, seženeme zboží a zinkasujeme korunky“

Není nic jednoduššího než v rámci Vánočního úklidu prohrabat oblečení po dětech, nafotit je, vložit všude, kam se mi je vložit podaří, a čekat na davy kupujících. Jestli jste to už zkoušeli, tak víte, že zázrak se nekoná. V milionu podobných ne-li stejných inzerátů beznadějně zapadnete. Po pár týdnech a pár pokusech obvykle rezignujete s tím, že za těch pár korun nemá smysl s tím ztrácet čas. Věc věnujete charitě nebo ekodvoru.

Máte zaregistrovaný účet na Aukru, Mimibazaru, Fleru, bazárcích na Facebooku a tomu podobných, ale máte dojem, že vám to nic nevynáší? Jak se bezplatně zviditelnit v síti a přilákat kupující?

1. Přesný popis

Jistě, popis by měl sedět a přesně odpovídat tomu, co prodáváte. Čím delší je popis, tím větší je šance, že položku prodáte. Obzvláště si dejte záležet na nadpisu, titulku inzerátu. Nebojte se delších nadpisů, klidně využijte maximální povolenou. Ideálně by popisek měl obsahovat něco, čím výrobek vyniká. Uvažujte, jak by kupující vyjádřil, co vlastně shání. Příklady dobrých a špatných titulků k inzerátu

Boty pro děti Zimní boty s certifikátem žirafky

Pletená šála Originální, ručně pletená šála

Bílé, bavlněné tričko Tričko vhodné pro alergiky

Pokud je to možné, vždy na konci popisu nabídněte odkaz na vaše další zboží.

2. Dobré fotky

Investujte čas do nafocení co nejlepších fotek. Pro začátek se vyhněte používání blesku a používejte neutrální (nejlépe bílé) pozadí. Inzeráty bez fotky ani na web nedávejte. Jestli máte někoho, kdo umí fotit, přemluvte ho, ať vám věci nafotí on. Obrázky jsou totiž to první, co uživatel vidí. To je to, co ho zaujme a donutí číst text.

Pokud používáte vodoznak, dejte si pozor, aby nepřekrýval podstatné detaily na fotce. Uživatele to dost naštve a raději si najde jinou nabídku.

3. Inzerujte svým podpisem

V mailu si nastavte vizitku – podpis tak, aby pod jménem byl webový odkaz na vaše inzeráty na příslušném portále. Pokaždé, když odešlete maila, tak se propagujete. Kdykoliv někdo mail přepošle svým známým, opět vás inzeruje. Zvedne vám to návštěvnost a tím i šanci na prodej.

4. Buďte aktivní

Naprostá většina serverů preferuje zobrazení uživatele, který má často aktualizovaný obsah. Opravdu nestačí inzerát vložit a čtrnáct dní čekat. Dohledatelný v záplavě bývá tak tři dny. Pak už se beznadějně propadá do zapomění.

Někdy stačí jen něco dopsat do popisu nebo doplnit fotku. Na jiných serverech se nevyhnete opětovnému zadání inzerátu.

5. Hlídejte si čas provedení změny

Hodně portálů vás po přidání nebo aktualizaci zboží posune na první pozice. Využijte toho naplno. Existují chvíle během dne, kdy je na síti více uživatelů, které chcete „odchytit“. Kupříkladu maminky bývají na internetu přes poledne a pak od zhruba osmé večer do jedenácti.

Ne všude máte k dispozici příslušné údaje, ale mnohdy stačí použít zdravý rozum nebo prostý dotaz u lidí, kteří by mohly spadat do vaší zájmové skupiny. Případně prozkoumejte údaje ze svých objednávek. Kdy se objednává nejvíc?

Zboží aktualizujte v top čas, kdy si změny všimne co nejvíce lidí.

6. Popadněte za prst celou ruku

Když už od vás někdo něco koupí, vždycky mu v potvrzení objednávky nabídněte i další věci, které zrovna prodáváte. Zdůrazněte, že kupující ušetří hromadu na poštovném. Pokud máte skutečně jen pár kousků, zkuste se připojit nebo spojit s několika dalšími sousedkami. Je důležité, abyste bydleli poblíž a dokázali tak v rozumném čase dát balík dohromady.

7. Nabízejte starým známým

Archivujte si kontakty na všechny kupující, kteří vám zaplatili. Kdykoliv něco nového umisťujete na web, informujte je o tom. Oni už vědí, že jste důvěryhodná a nebudou mít problém objednat od vás znovu.

Stálé zákazníky si můžete hýčkat nejen slevami, ale i rezervací zboží např. na dva dny. Teprvé poté ho uvolníte i pro ostatní. Slevy jako maloprodejce používejte opravdu jako tu poslední možnost.

8. Speciální edice

Tenhle nápad praktikuje známá, která vyrábí dle mého názoru celkem obyčejné „budhistické“ náramky z kulatých korálků. Ku příležitosti například stého zákazníka nebo pětisté objednávky v tomto roce vydává limitovanou edici náramků z líbivých kuliček. Snaží se o co nejlepší cenu, což znamená, že na tom nevydělá, ale ani neprodělá. Výslovně uvádí počet kusů, předem informuje stálé zákazníky.
Údajně se jí to vyplácí, speciální edice je rychle pryč a zákazníci si objednají i další zboží, na kterém už vydělá. Perfektně pak tyto náramky fungují jako propagace. Pyšní vlastníci se rádi pochlubí přátelům, kde koupili tak krásný kousek za super cenu.

Minulý týden jsem mluvila s kamarádem, který z důvodu vyzvedávání dítěte z mateřské školky musí dvakrát týdně odcházet z kanceláře už ve tři odpoledne. Jiné dny si to napracuje. Říkal, že tím hodně klesnul, protože šéf běžně v práci zůstává do devíti do večera (Co tam může dělat?) a jeho kolega se snaží trumfnout šéfa. V podstatě každé odpoledne probíhá nikým nevyhlášený, ale obecně akceptovaný závod o to, kdo v kanceláři vydrží nejdéle. Ten, kdo odchází, prohrál.

Ale je vítěz tohoto prapodivného klání opravdu vítězem? Proč si všichni myslí, že ten, kdo má nejvíce osezenou židli, ten také nejvíce pracoval? A i kdyby, nemusí to náhodou druhý den skoro všechno předělávat? Čímž mu samozřejmě narůstá opět práce a ocenění.
Také se účastníte takových krysích závodů? A jde se vůbec neúčastnit a přece vyhrát?

Málokdo z nás má práci, ke které ráno v osm přijde, ve tři odejde a tak každý den. Dělnických profesí je čím dál méně a pomalu už i ti zprofanovaní zedníci aby si sami hledali zakázky, sami fakturovali, sháněli materiál a stíhali termíny. Klasické práce, která přímo závisí na odpracovaném čase, je čím dál méně (a dále ubývá).

U ostatních kvalita a kvantita práce závisí spíše na organizaci úkolů, momentální poptávce, kvalitě nástrojů, rychlosti a pružnosti myšlení… Sama jsem pracovala v marketingu. Přiznám se, že jsem nikdy nepochopila, proč mám osm hodin denně tvrdnout za konkrétním stolem v konkrétní místnosti. Asi to znáte sami, ale nejlepší nápady nikdy nevznikají na pracovišti. Na pracovišti mám obvykle problém vůbec pracovat, protože tam obvykle někdo nebo něco vyrušuje. Ze všeho nejvíc ředitelé zeměkoule, kteří mají obsedantní touhu kontrolovat vše, co děláte. Nejlíp se myšlenka (a práce) rozvíjí v klidu. Třeba když děti spí, venku je tma, všude klid. To přichází nápady jako nesmělí návštěvníci. Zaklepou a já jim radostně otevírám, někdy se zdrží chvíli, ale někdy s myšlenkou trávím mnoho hodin než se doberu závěru. V práci na to nemám čas. Musím vypadat akčně. Kdybych půl dne seděla u automatu s kávou a koukala do zdi, nikdo mi neuvěří, že vymýšlím miliónovou kampaň.

Příliš často mám dojem, že kancelářské myši se hlavně snaží běhat hodně rychle (ostatně zaručený způsob, jak zabít čas je, vzít pár šanonů a jít na procházkou kancelářemi). Ale vůbec netuší kam a proč běží, což je přece podstatou všeho konání.

Kdesi jsem četla, že naprosté většině zvířat stačí čtyři hodiny úsilí denně, aby přežily. Zbytek věnují hrám, sociálním stykům apod. Myslím, že dnes na to spousta lidí zapomíná. Že práce je jen jeden díl života. Ale aby se cítili šťastní, nepotřebují více peněz, jen posílit ty zbývající dvě části – rodinu a přátele. A na to není nutné vyšší číslo na výplatní pásce. Na to je potřeba jen odvaha říci mám dost.

Není to tak dávno, kdy jsem pracovala ve firmě posedlé měřením výkonnosti jednotlivce. Všichni manažeři byli nadupaní poučkami, jak motivovat zaměstnance. Můj šéf s oblibou začínal konverzaci slovy: “Kde by jste si přála být za pět let? Co si plánujete pořídit?” A já mu poněkud zlomyslnně odpovídala:
“Pořídím si tři, dá-li Bůh pět slepic.” Nechtěla jsem se nechat chytit na jeho udičku a nechat se vláčet. Nikdy jsem nepatřila ke špičce, ale vždy k nadprůměru. S úsměvem a naprostým klidem.

Na žebříčku stresových situací nepochybně zaujímají jedno z předních míst. Pracovní pohovory. V dnešní době už nestačí, že strávíte několik dní sepisováním maximálně dvoustránkového, strukturovaného životopisu, nejlépe v několika jazycích. Musíte ještě na potenciálního zaměstnavatele zapůsobit osobně. Pokud jste se probojovala až k pozvánce na pohovor, je důvod k malé oslavě a velké přípravě. Škoda šanci zahodit kvůli maličkostem. V disciplíně pracovních pohovorů totiž existuje pouze první místo a druhou šanci už nedostanete.

Když jsem ukončila vysokou školu, byla jsem půl roku na pracáku. Věnovala jsem se tedy s plným nasazením disciplíně: Jak pozitivně zapůsobit během pěti minut na někoho, koho vidítě poprvé v životě. Počítám, že za chvíli se opět zařadím mezi šedé masy uchazečů, takže dávám malé opakování. I pro vás.

Připravte se

• Samozřejmě víte, kdy a kde se interview koná. Nebojte se zeptat, kolik lidí tam bude přítomno, jakým způsobem je výběr prováděný (assesment centrum, pohovor, testy…).
• Zjistěte si toho o firmě co nejvíce. Pokud mají veřejně dostupnou pobočku (obchod, banka), zajděte tam a pořádně se rozhlídněte. Zná firmu někdo z vašich přátel?
• Oblečte se o jeden stupeň lépe než je běžné v pozici, na kterou se hlásíte, volte spíše konzervativní styl a nepřehánějte to s parfémy.
• Připravte si otázky, které položíte zaměstnavateli. Pohovor je totiž diskuze. Vyberte otázky, které nejsou řečnické, vyžadují rozvinutou odpověď (tj. nelze je odbýt Ano-Ne) a pokud možno souvisí s vaším pracovním zařazením.
• Rozmyslete si, o jaký plat si máte říct. Je nesmírně těžké toto odhadnout a často se na to ptají. Nesmíte se příliš mýlit. Nejlepší je najít někoho ve firmě, kdo vám poradí (kamarád, známý známého) nebo vycházet z údajů konkurenčních firem. Když ani toto nevede k výsledku (příliš specializovaná pozice), nebojte se přiznat na pohovoru, že nevíte. Zkuste z tazatele vytáhnout aspoň rozpětí, ve kterém byste se měli pohybovat. V opravdu zoufalé situaci je nejlepší odpověď: „Vzhledem ke svým zkušenostem alespoň stejně jako ve svém posledním zaměstnání.“ Snažte se co nejrychleji toto téma opustit nebo rozmělnit, například otázkou: „Poskytujete zaměstnancům nějaké benefity? Jaké jsou možnosti růstu z této pozice?…“

Pozor

• Vyražte z domu ve značném předstihu. Je možné, že budete před budovou stepovat dvacet minut, ale taky že se připletete do dopravní zácpy, v nejbližší zatáčce vás postříká auto apod. Dejte si rezervu. V ideálním případě přijdete na místo o deset minut dříve, takže se stihnete uklidnit, vydýchat a trochu porozhlédnout.
• Požádejte o dovolení činit si poznámky, přineste si vlastní blok a propisku. Obojí by mělo být ve slušné kvalitě a designu (žádné reklamní předměty!) Pomůže vám to trošku odbourat stres, máte před sebou něco, na co se můžete koncentrovat. Taky tím dáváte na odiv svou aktivitu.
• Vezměte si jeden výtisk zaslaného životopisu s sebou, jakmile na něj dojde řeč, vytáhněte jej. Jednak budete vědět, na co přesně se vás ptají a jednak zapůsobíte svou profesionání přípravou.

Teď

• Při vstupu podejte všem přítomným ruku a představte se. Není od věci natrénovat správný stisk ruky, pozor na zpocené dlaně.
• Neustále se mírně usmívejte, vyhněte se přílišné gestikulaci a nervózním tikům (klepání nohou, ťukání tužkou, neustálé upravování vlasů).
• Mluvte v pozitivních větách a v žádném případě nikoho a nic nekritizujte, včetně sebe.
• Udržujte konverzaci, pokud jste schopná na danou otázku mluvit déle, využijte toho. Odpovězte stručně a zeptejte se, jestli máte určitý (vám nakloněný) bod rozvinout. Vyhýbejte se jednoslovným odpovědím.
• Při odchodu poděkujte za pozvání, zadoufejte, že se ještě potkáte a zeptejte se, dokdy vám firma dá vědět výsledek.

Přeji hodně štěstí

Znám doby, a není to tak dávno, kdy naše jediná dovolená probíhala na maltě. S malým m, protože jsme rekonstruovali barák a veškerý čas a energie zmizely v míchačce a betonu. Od té doby jsme dospěli, pořídili si děti a zjistili, že bez dovolené se žít nedá. Nemá smysl narvat všechen volný čas a finance do obydlí, i kdyby mi padalo na hlavu. Lepší je někam odjet a po návratu přistoupit k problémům s hlavou čistou.

Taky je pravda, že od stavitelských dob máme peněz čím dál míň. Mateřská prostě není zrovna finančně perspektivní povolání. Stěží si mohu dovolit týden v rakouském eko-skanzenu, i když věřím, že by se mi tam hrozně líbilo a dětem taky. Navždy jsem opustila ideu víkendu na zámku. Jak vidím porcelán, už si představuju, který syn ho rozmlátí.

Rozhodla jsem se pojmout dovolenou zejména jako nevšední zážitek. Protože když se ohlédnete za svými prázdninovými pobyty, co vyprávíte známým po návratu? Z devadesáti procent budete mluvit o tom, co se stalo jinak oproti plánu. Můj plán je nemít téměř žádný plán a spoustu věcí na vyprávění. Takže, do čeho se jde vrhnout bezhlavě se dvěma dětmi?

Nevím kam a kdy pojedu

Komerčně se tato strategie jmenuje „last minute“ zájezdy. Přiznávám, že jsem nikdy na žádném nebyla, protože nemám ráda davové akce. Nicméně kamarádka cestuje výhradně tímto způsobem. Má vyhlédnuté zodpovědné cestovky a nechává si posílat nabídku na e-mail. Vždycky má jenom oblast, kam by se ráda podívala, ne konkrétní místo a už vůbec ne čas.

Koupím pobyt přes slevový server

V okolí znám hned několik lidí, kteří si takto zařídili oddych. Rubem těchto akcí je, že často se sejde tolik zájemců, že si moc nemůžete vybírat, kdy pojedete. Takže opět je potřeba určitá flexibilita ve výběru a hlášení dovolené v práci.

Co jsem se dívala, tak nabídka vhodná pro rodiny s dětmi není zdaleka tak oslnivá jako pro bezdětné páry toužící po luxusu.

Tour de všichni příbuzní

Kdy jindy zavítat za tetičkou z pátého kolena, když ne o prázdninách? Určitě vás dva dny nechá přespat u sebe, program si naplánujete v okolí jejího bydliště, pak sbalíte svých pár švestek a popojedete za bratrem prababičky, který bydlí kousek odsud. Hlavně s sebou nezapomeňte přibalit dostatečné množství bonboniér a alkoholu.
Na jednom zahraničním blogu se maminka čtyř dětí inspirovala kdysi populární Kelly Family a uspořádala koncertní – výletovou šňůru po příbuzenstvu. To zatím odložím, muzikální jsem doma jen já. Syn, když beru kytaru, tak se s obavami ujišťuje: „Mami, ale nebudeš zpívat, že ne?“

Kamarádova chata

Zapátrejte v paměti, jestli někdo nemá z dob komunismu chatu. Stojí za optání, zda by ji na týden za drobnou úhradu nepůjčil. Když žádný objekt není k mání, nejlíp vyjde, když se domluvíte několik rodin a pronajmete co největší objekt. Protože platí, že čím větší chata, tím nižší cena za lůžko a noc.

Další návhy asi nebudou pro každého, chce to trochu odvahy. Ovšem jak praví klasik: „Vždycky to nějak dopadne, ještě se nestalo, že by to nějak nedopadlo.“ Pokud je vaším cílem rychle vypadnout ze zajetých kolejí, čtěte dál. Silné zážitky zaručuji, značná finanční úspora samozřejmostí. Stojí za povšimnutí, že čím méně peněz do akce vložíte, tím více musíte lidem věřit a na oplátku zase být důvěryhodným. Což mě přivádí na myšlenku, co za lidi platí dvacet tisíc za přespání v cizí posteli?

Výměna brlohů

Kamarádka z dětství bydlí na druhém konci republiky? Skvělé! Třeba taky ocení, když se podívá někam jinam a ještě skoro zadarmo. Stačí se domluvit na časově omezené výměně klíčů od bytu. Věci, které nechcete, aby viděla, prostě zamknete do jednoho pokoje nebo skříně, kam se zkrátka neleze. Domlouvejte se nejdřív s kamarády, kteří mají stejně staré děti. Přijdete do hotového, kde nebudete muset stěhovat půl bytu do výšky jednoho metru.

Jeďte pod stan

Myslíte, že s miminem nejde spát ve stanu? A proč? Nejmilovanější akcí pro mé dva syny je vítání jara, kde se tři dny spí právě pod plátěnou střechou. Máčky jezdí do kempu, ale mnohem lepší je sbalit stan do auta, vyhlédnout si nějakou pěknou louku, za dva dny popojet dál někam jinam. Jenom si nevybírejte louky v národním parku, tam fakt chodí hlídky. Ovšem na zbytku území jsem za celou svou patnáctiletou trampskou historii neměla jediný problém.

Stopem za hranice všedních dnů

Myslíte, že stopují jenom puberťáci? Omyl. Vřele vám doporučuji ke studiu povídky Mileny Holcové, která stopem se svými dětmi a maminkou sjezdila půlku světa. Nejlépe se alespoň v Čechách stopuje ve dvojici žena-muž.

Miřte na východ a mimo běžné turistické destinace

Všichni jezdí k móři do Itálie nebo do Chorvatska. V Bulharsku a Rumunsku je taky moře. A zrovna v tom Bulharsku mají i dost levné víno a ubytování víceméně standardní. Za ceny zlomkové.

V Rumunsku jsem prochodila jenom hory, bylo to úžasné, krásné a určitě se tam jednou vrátím. Až kluci trochu vyrostou, ponesou mi batoh Naplno jsem si tam uvědomila, že čím chudší kraj, tím slušněji se k sobě lidé chovají. Rumunská města jsou příšerná a nikdy bych tam nechtěla nocovat, ale padesát kilometrů od civilizace dýchá úplně jiný svět.

Osvětlit akvárium si dnes dovede skoro každý sám, protože nabídka speciálních zářivek je opravdu Široká.

Ne ale každý ví, k jaké aplikaci a proč jsou různé zářivky vhodné. Pojďme se podívat na sérii světelných zdrojů Sylvania, které se v tomto oboru řadí mezi nejlepší.

GRO-LUX – Tyto zářivky díky vysokému podílu modré a červené barvy podporují růst rostlin. Jsou vhodné nejen na osvětlení skleníků a květinářství, ale také najdou své uplatnění ve sladkovodních akváriích. Je vhodné je kombinovat se zářivkami Aquastar nebo Daylightstar.

AQUASTAR – Barevná teplota okolo 10 000°K nám simuluje světelné podmínky podobné jako jsou v tropických vodách. Je to univerzální zářivka, která sjednocuje výhody světelného zdroje pro růst rostlin a zdroje s denním světlem pro akvária. Tyto zářivky se můžou používat samostatně bez kombinace s jiným barevným spektrem.

Výbojky

DAYLIGHTSTAR – Tyto zářivky mají teplotu chromatičnosti okolo 5000°C, což by nebylo nic neobvyklého, kdyby zářivka nebyla uložena ještě v plastovém pouzdře, které zachycuje UV záření a snižuje vývoj řas. Používá se ve sladkovodních akváriích samostatně nebo v kombinaci.

CORALSTAR – Pokud máte radši mořské rybičky, Coralstar je tu právě pro Vás. Tato zářivka reprodukuje osvitové podmínky v korálových útesech aktinicky modrým světlem a napomáhá růstu korálu a bičíkovců.

REPTISTAR – Vhodné především při chovu plazů. Zářivka Reptistar částečně vyzařuje ve spektru UVA (5%) a UVB (30%). To podporuje tvorbu vitamínu D3, Ale i lepší všeobecný pocit a zdraví růst plazů v teráriích. Teplota chromatičnosti 6500°K zvýrazňuje přirozené barvy plazů.

Jak se máme připravit na silvestrovskou noc, to všichni víme, ale jak připravit na hluk, petardy a ohňostroje naše psy, poradí veterinář.

Po bujarých silvestrovských oslavách se toulá desítky vyděšených psů po městech, kteří marně hledají své majitele a skončí v útulcích.

Pro psy jsou výstřely a petardy značně stresující, jsou velmi citliví na hluk.

Je nutné i psi, kteří jsou normálně zvyklí být venku.

Abychom je přece jen vzali do bytu, či předsíně a popřípadě jim dali uklidňující tablety.

Dávkování doporučí veterinární lékař, podle velikosti a rasy psa.

Pamatujte na to že pejskové hluk vnímají jinak a tak se bojí že mužou i umřít .

Jak pečovat o fenu, která čeká štěňata .

Fena je gravidní 57 – 67 dní, průměrně se rodí 63. den od nakrytí.

Někdy se také stává, že změna v chování feny není podmíněna graviditou. Může totiž jít o tzv. falešnou přezost.

Je důležité navštívit veterinárního lékaře a nechat udělat ultrazvuk, abychom se ujistili, že jde opravdu o graviditu. V období březosti bychom fenu neměli překrmovat.

Dále se dovíte jak máme měnit režim feny v období gravidity, zda krmit granulovaným krmením.

Nebo masem a jak často krmit, podrobnosti o porodu - na co se třeba připravit, jak máme pomáhat,

Kdy volat veterináře, jak se postarat o narozená štěňata - kam je dát, jakou mají mít teplotu.

Kdy začnou pít, kdy je začít přikrmovat, očkovat, odčervovat.

Co udělat se svým čtyřnohým kamarádem, když například chceme v létě odletět na dovolenou a nemůžeme jej vzít s sebou? Právě pro tyto případy tady jsou tzv. psí hotely a penziony.

Jak si takové přechodné ubytování pro psa zajistit, se dozvíte v našem videu.

V psím penzionu jsou psi ubytováni v prostorných kotcích s boudami, které jsou v zimních měsících vybaveny elektrickým vytápěním. Malá plemena je možné po předchozí domluvě ubytovat v bytě. Během pobytu jsou samozřejmostí každodenní procházky a pravidelné venčení. Krmení je podáváno 1-2x denně, dle přání majitele. Na výběr jsou kvalitní značková granulovaná krmiva, nebo konzervy, popř. majitelé mohou dodat krmivo svoje.

Co byste ještě měli vědět:

Co se vyžaduje, aby ubytování proběhlo hladce?

Nejprve si budete muset rezervovat termín ubytování – v sezóně i několik týdnů dopředu. Potom budou od vás potřebovat: platný očkovací průkaz, pes musí být očkovaný, obojek proti parazitům, vodítko a náhubek.

Může se pes ubytovat kdykoli v roce?

Penziony fungují celoročně. V zimních měsících jsou boudy vybaveny elektrickým vytápěním. Malá plemena je možné po předchozí domluvě ubytovat v bytě.

Jak je to s krmením? Máme si přivést svoje nebo se o to postará zařízeni?

Samozřejmě o krmení se postará penzion. Používají se kvalitní krmiva, takže s tím nebývají problémy, ale v případě, že pejsek je na dietě nebo vyžaduje nějaké speciální krmivo, tak je lepší, když si krmivo zajistí majitel sám.

Jak dlouho se může pejsek v penzionu nechat?

Vlastně libovolně dlouho. Od jednoho dne, například, když potřebujete výjimečně absolvovat nějakou služební cestu, až po několik týdnů – (dovolená) či měsíců – (pracovní stáže, rekonvalescence atd.).

Co když váš pejsek trpí nějakou chronickou chorobou např. epilepsií. Je možné jej přijmout? Samozřejmě, záleží na dohodě s majitelem o zajištění léků. Dokonce jsou penziony schopny ubytovat i háravé feny, psy agresivní, nebo jinak problémové.

Jak je to s případným veterinárním ošetřením?

V případě potřeby je samozřejmě zajištěna veškerá veterinární péče od A do Z.

Jak psi snášejí odloučení od svého pána?

Většinou dobře. Samozřejmě, že mladší pes bude odloučení snášet lépe než pes starý, ale pro psy se vymýšlí pestrý program po celý den případně i výcvik, takže se dá říci, že pejskové jsou vlastně na takové škole v přírodě.

Kočky jsou v jídle hodně vybíravé.

Zatímco jídlo pro psy je vizuálně naprosto shodné, pro kočky musí například suché krmivo obsahovat hned několik tvarů a barev, aby se ho kočička vůbec dotkla.

I pro kočky se tedy vyrábí opravdu kvalitní suché krmivo a konzervy.

Pokud si kočka krmivo oblíbí, má její majitel vyhráno - nemusí chodit do řeznictví a vybírat to nejlepší masíčko a pak stát hodiny u plotny, aby svému mazlíčkovi vyhověl.

Kočce můžeme dát i konzervu pro pejska, ale nebude jí tolik chutnat a také je pro kočku zbytečně veliká. Kočičích konzerv existuje několik druhů specifických chutí. Každá kočička si najde tu svou.

Andulku napájíme vodou a krmíme prosem. Do její klícky patří i ovoce (například jablka) a zelenina (salát, okurka). Andulka si pochutná i na pampeliškových listech.

Jako doplněk andulčiny stravy se hodí sépiová kost, dobré je také nasypat do klece speciální písek, jehož uzobáváním si andulka zlepšuje trávení.

Bydlení

Andulky se lehce ochočí a některé se naučí i mluvit. Chováme-li v jedné voliéře více andulek společně, neškodí, čas od času lehce pokropit voliéru vodou. Andulkám, které chováme v doma v kleci, můžeme pořídit vaničku s vodou.

Páření

Samičku poznáme od samce například podle ozobí: samička má ozobí hnědé, sameček modré. Chceme-li andulkám vytvořit ideální prostředí pro založení rodiny, musíme jim do voliéry umístit budky vystlané slámou. Andulky nakladou většinou okolo pěti vajíček. Mladým andulkám připravujeme zvláštní krmivo - směs ze strouhanky, nakrájeného natvrdo vařeného vejce a nastrouhané mrkve.

Andulky lze chovat v jedné voliéře i s jinými druhy ptáků, například s zebřičkami nebo s chůvičkami. S andulkami se dobře snášejí.

A rada na závěr:Má-li vaše andulka jakékoli zdravotní potíže, obraťte se na veterináře.